Ota Pavel: Porovnání verzí

Ota Pavel
Ota Pavel
	Hrob Oty Pavla (2023)
Rodné jméno	Otto Popper
Narození	2. července 1930 ; Praha
Úmrtí	31. března 1973 (ve věku 42 let) ; Praha
Místo pohřbení	Nový židovský hřbitov na Olšanech
Povolání	spisovatel, novinář a sportovní novinář
Témata	literatura a publicistika
Významná díla	Smrt krásných srnců; Jak jsem potkal ryby; Plná bedna šampaňského; Dukla mezi mrakodrapy
Děti	Jiří Pavel
Příbuzní	Jiří Pavel a Hugo Pavel (sourozenci)
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 25. 3. 2016, 14:20

Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper, (2. července 1930 Praha – 31. března 1973 Praha) byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství.

Životopis

Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského (dříve Strossmayerova) v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali do Buštěhradu k(kde byl Ota Pavel studentem základní školy a později po něm byla i pojmenována) rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila.

Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující.

Krátce trénoval hokejové družstvo mládeže ve Spartě Praha, ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase^[1], mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadion a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí.

Jako redaktorovi mu bylo umožněno hodně cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo do USA, dále do Francie, Švýcarska a samozřejmě SSSR.

Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě maniodepresivní psychóza), v jejímž důsledku se pokusil podpálit statek nad Innsbruckem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu. Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel předčasně na srdeční infarkt ve věku nedožitých 43 let v rodné Praze. Je pohřben na Novém židovském hřbitově na Olšanech vedle svého otce.

Některé jeho prózy, především Zlatí úhoři (s Vladimírem Menšíkem) a Smrt krásných srnců (s Karlem Heřmánkem), byly úspěšně zfilmovány.

Od února 2000 nese jméno Oty Pavla gymnázium v Praze-Radotíně. Bylo tak učiněno ve spolupráci s bratrem Oty Pavla Hugem. K okolí gymnázia (Berounka, Brdy), se totiž vztahují některá Pavlova díla.

V roce 2002 bylo v Buštěhradě zřízeno muzeum věnované životu a dílu Oty Pavla. Expozice obsahuje množství fotografií, dokumentů a originálních osobních předmětů.

Dílo

Hory a lidé, 1964 – kniha fotografií Viléma Heckela, ke které Pavel napsal doprovodný text
Dukla mezi mrakodrapy, 1964 – próza se sportovní tematikou, kombinace prvků beletrie a sportovní reportáže, o úspěchu českého fotbalového mužstva v zámoří
Plná bedna šampaňského, 1967 – povídky ze sportovního prostředí
Cena vítězství, 1968 – výbor z knih Dukla mezi mrakodrapy a Plná bedna šampaňského
Pohár od Pánaboha, 1971 – próza ze sportovního prostředí
Smrt krásných srnců, 1971 – vzpomínková próza, vzpomínky na dětství a především na život autorova otce Lea, svérázného židovského obchodníka
Syn celerového krále, 1972 – próza ze sportovního prostředí, 16 povídek o slavných sportovcích
Jak jsem potkal ryby, 1974 – opět vzpomínková kniha, tentokrát zaměřená na život autora samotného, především na jeho milované rybaření
Pohádka o Raškovi, 1974 – opět sportovní tematika, forma „sportovní pohádky“, inspirovaná životem českého skokana na lyžích Jiřího Rašky

Posmrtně vydané výbory

Fialový poustevník, 1977
Veliký vodní tulák, 1980 – výbor z díla
Zlatí úhoři, 1985 + rozšířené vydání 1991 (dvě Pavlovy povídky, Běh Prahou a Prase nebude, se kvůli cenzuře nedostaly do prvního vydání tohoto souboru a vyšly až v jeho přepracovaném vydání roce 1991)
Výstup na Eiger, 1989
Mám rád tu řeku, 1989
Jak šel táta Afrikou: Povídky, 1994
Omyl a jiné povídky, 1995

Sebrané spisy

V roce 2002 připravila Slávka Kopecká v pražském nakladatelství HAK - HUMOR A KVALITA souborné vydání literárního díla Oty Pavla pod názvem Sebrané spisy Ota Pavla

sv. 1 - Dukla mezi mrakodrapy
sv. 2 - Plná bedna šampaňského
sv. 3 - Pohár od Pánaboha : Pohádka o Raškovi
sv. 4 - Smrt krásných srnců
sv. 5 - Syn celerového krále
sv. 6 - Jak jsem potkal ryby
sv. 7 - Povídky z šuplíku (texty z pozůstalosti)

Memoáry

Věra Pavlová (manželka): Vzpomínky na Otu Pavla
Arnošt Lustig: Okamžiky s Otou Pavlem

Odkazy

Reference

↑ Dukla mezi mrakodrapy, Český rozhlas, citováno 11. 12. 2014

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ota Pavel na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ota Pavel
Buštěhradské muzeum Oty Pavla
Ota Pavel – Pamětní síň spisovatele Oty Pavla na Berounce, www.otapavel.cz
Ota Pavel na Kinoboxu
Hry, kde vypukla nemoc Oty Pavla.

[cRO-1] Dukla mezi mrakodrapy, Český rozhlas, citováno 11. 12. 2014

[1]

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 == Životopis ==
-Narodil se v [[Praha|Praze]] jako třetí, nejmladší syn [[Židé|židovského]] obchodního cestujícího Lea Poppera. Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského (dříve Strossmayerova) v domě [[Husův sbor (Holešovice)|Husova sboru]]. Odtud se přestěhovali do [[Buštěhrad]]u <nowiki/>(kde byl Ota Pavel studentem základní školy a později po něm byla i pojmenována) rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila.
+Narodil se v [[Praha|Praze]] jako třetí, nejmladší syn [[Židé|židovského]] obchodního cestujícího Lea Poppera. Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského (dříve Strossmayerova) v domě [[Husův sbor (Holešovice)|Husova sboru]]. Odtud se přestěhovali do [[Buštěhrad]]u  k<nowiki/>(kde byl Ota Pavel studentem základní školy a později po něm byla i pojmenována) rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila.
 Velice se zajímal o sport. Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]], po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v [[Buštěhrad]]ě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce [[1960]] na ''Střední škole pro pracující''.
@@ Řádek 17: / Řádek 17: @@
 Od února 2000 nese jméno Oty Pavla gymnázium v Praze-Radotíně. Bylo tak učiněno ve spolupráci s bratrem Oty Pavla Hugem. K okolí gymnázia (Berounka, Brdy), se totiž vztahují některá Pavlova díla.
 V roce 2002 bylo v [[Buštěhrad]]ě zřízeno muzeum věnované životu a dílu Oty Pavla. Expozice obsahuje množství fotografií, dokumentů a originálních osobních předmětů.
 == Dílo ==