Správa železnic

Správa železniční dopravní cesty
Pardubice - jediná jednoduchá výhybka se srdcovkou s pohyblivým hrotem v síti SŽDC
Základní údaje
Právní forma	Státní organizace
Datum založení	1. ledna 2003
Sídlo	Praha, Česká republika
Charakteristika firmy
Rozsah působení	Česká republika
Služby	Plní funkci vlastníka a provozovatele železniční dráhy
Obrat	▼ 7,0 mld Kč (2010)
Provozní zisk	−200 mil. Kč (2018) −1,3 mld. Kč (2017)
Výsledek hospodaření	▲ -1,5 mld Kč (2010)
Celková aktiva	▼ 91,4 mld Kč (2010)
Vlastní kapitál	▼ 58,1 mld Kč (2010)
Zaměstnanci	17 765 (31.12.2011)
Majitel	Česká republika
Identifikátory
Oficiální web	www.szdc.cz
IČO	70994234
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, (zkratka SŽDC, VKM: SŽDC), je česká státní organizace, která hospodaří s železničními dráhami v majetku státu a plní funkci vlastníka a provozovatele dráhy ve smyslu zákona o dráhách, zajišťuje provozování, provozuschopnost, modernizaci a rozvoj železniční dopravní cesty. Také přiděluje kapacitu dopravní cesty na celostátní dráze a na regionálních drahách ve vlastnictví České republiky. Patří mezi největší české firmy podle počtu zaměstnanců.

Organizace byla založena k 1. lednu 2003 zákonem č. 77/2002 Sb. Příjmy z úhrady za používání železniční dopravní cesty nepostačují na pokrytí nákladů na její provoz, údržbu a další rozvoj. Financování činnosti SŽDC je tudíž závislé na dotacích od státu.

19. prosince 2011 vypustil deník E15 zprávu, že SŽDC začne od ledna 2012 pro „reprezentaci navenek“ používat název Česká železnice a nové logo, oficiální název organizace se však měnit nemá, protože je stanoven zákonem. Mluvčí SŽDC tehdy potvrdil, že „zvažuje změnu takzvané komunikační značky“, ale uvedl, že k rozhodnutí dosud nedošlo. Nové logo, černý znak v podobě kruhu a název Česká železnice, bylo už registrováno u Úřadu průmyslového vlastnictví. Důvodem změny má být dlouhodobý problém s nízkým povědomím lidí o této organizaci a souběžně její narůstající význam.

Provozování drah

Stav do 30. 6. 2008

SŽDC objednávala u dalších společností provozování státních drah. Každá dráha má určeného jednoho provozovatele. Provozování dráhy spočívá zejména v její technicko-provozní obsluze a organizování (řízení) železniční dopravy, zaměstnanci provozovatele dráhy jsou tedy například výpravčí a další personál železničních stanic. Provozovateli většiny (9 444 km) státních železničních drah v České republice byly České dráhy a. s., několik krátkých regionálních tratí pak provozovaly jiné společnosti – Viamont (37 km), OKD, Doprava (20 km) a Klub přátel lokálky (5 km). České dráhy a SŽDC měly smlouvu, podle které ČD navíc zajišťovaly i údržbu drah. Úhrada ČD za tyto činnosti pak svou výší odpovídala poplatku, který ČD platily SŽDC za používání dopravní cesty^[zdroj?] (viz dále).

Stav od 1. 7. 2008

4. prosince 2007 Topolánkova vláda rozhodla, že od 1. dubna 2008 má být funkce provozovatele dráhy pro celostátní dráhu i regionální dráhy vlastněné státem převedena z Českých drah a. s. na SŽDC, včetně výkonných útvarů a činností.

Novelizovaný zákon č. 77/2002 Sb. přesouvá k 1. červenci 2008 některé činnosti z Českých drah, a. s., na Správu železniční dopravní cesty, s.o. Jde například o údržbu tratí či vydávání jízdního řádu. Tímto krokem jsou posíleny rovné konkurenční podmínky pro všechny dopravce. Oficiálně se od uvedeného data stala SŽDC provozovatelem dráhy, samotné řízení provozu výpravčími a dispečery však zůstává v rukou dopravce České dráhy.

Stav od 1. 9. 2011

16. prosince 2010 vláda Petra Nečase na návrh ministra dopravy Víta Bárty rozhodla oddělit i řízení provozu a infrastrukturu od Českých drah. Zhruba 9500 (koncem srpna upřesněno na 9214) zaměstnanců řízení provozu přešlo z Českých drah a. s. pod SŽDC s. o. Jedná se o výpravčí, signalisty, hradlaře, hláskaře, závoráře aj. K 31. prosinci 2011 bylo u SŽDC s. o. zaměstnáno 17 765 zaměstnanců.

Začátkem roku 2012 je připravována smlouva o majetkovém vyrovnání s Českými drahami a je diskutován i scénář, jak by SŽDC mělo převzít staniční budovy.

Spory o nerentabilní tratě

Ministerstvo dopravy pod vedením Pavla Dobeše nejprve přislíbilo nabídnout 11 nevyužívaných regionálních tratí k bezplatnému převodu obcím, po několika týdnech však místo toho nabídlo tratě k prodeji za odhadní cenu, která je pro obce nedostupná. Ministerstvo dopravy v návrhu vládě rovněž odmítlo možnost pronájmu těchto tratí. Toto rozhodnutí se stalo předmětem kritiky ze strany Sdružení železničních společností. Hejtman Plzeňského kraje Milan Chovanec vyjádřil obavu, že návrh ministerstva dopravy je pouhým zastíracím manévrem, který míří k faktickému zrušení těchto železnic. Podle Chovance též hrozí, že budoucí vlastníci vytrhají a zpeněží koleje a následně zkrachují, přičemž sanace zbytku železničního tělesa by zůstala na veřejných rozpočtech. Začátkem března 2012 vláda rozhodnutí o prodeji těchto tratí odložila a zadala ministru dopravy Pavlu Dobešovi vypracovat alternativní řešení, například možnost jejich převodu na obce, svazky obcí nebo kraje tak, aby převedení tratí nebylo v rozporu se soutěžním právem Evropské unie.

V roce 2012 SŽDC razantně zvýšilo poplatek zejména za používání méně frekventovaných tratí, a to až na osminásobek. Na hlavních trasách stoupla cena za ujetý kilometr z 5 Kč asi na 7 Kč, na tratích s méně častým provozem (asi na 40 místních tratích či úsecích) z 5 Kč až na 43,60 Kč. Na tratích, kde je doprava kraji objednávána jen sezónně, platí vyšší cena jen mimo provozní sezónu. Pro nepravidelné spoje změna platí od 1. ledna 2012, pro ostatní osobní vlaky od 1. července 2012. Podle menších dopravců to bude znamenat především konec turistických vlaků, prázdninových spojů nebo občasných výletních jízd. Podle ředitele KŽC Doprava je toto 900% zdražení trestem pro vlaky, které nejsou objednány výlučně krajskými úřady nebo ministerstvem dopravy a povede k likvidaci regionální železniční dopravy. SŽDC rozhodnutí zdůvodnila tím, že jí málo používané tratě přinášejí mimořádné náklady. Na elektrizovaných tratích SŽDC nově zavedla tzv. ekologický koeficient, který na nich znevýhodňuje dieselovou trakci. Pro České dráhy tyto změny sazeb představují nárůst nákladů o asi 300 milionů Kč ročně.

Převod stanic

Podle zákona 77/2002 Sb. k 1. lednu 2003 byl majetek dosavadní státní organizace ČD rozdělen mezi novou akciovou společnost ČD a státní organizaci SŽDC tak, že SŽDC spravuje a provozuje mimo jiné železniční zastávky a dále nástupiště v železničních stanicích (s výjimkou 1. perónů, pokud jsou tyto spojeny s výpravní budovou). ČD a.s. je však také vlastníkem některých nemovitostí, které jsou součástí dráhy nebo s ní souvisí, zejména některé nádražní a provozní budovy v areálech železničních stanic a pozemky v areálech železničních stanic, ojediněle i pod širou tratí. Stav, kdy některé součásti dráhy, zejména staniční budovy, nepatří vlastníkovi dráhy, s nímž vstupují do vztahu dopravci, se stal problematickým zejména s postupující liberalizací osobní železniční dopravy a vstupem nových dopravců. Proti takovému stavu směřuje i připravovaná legislativa EU, konkrétně tzv. 4. železniční balíček, který v čl. 7 vyhlašuje neslučitelnost nesení a výkonu některých práv a povinností provozovatele dráhy a dopravce totožnou osobou. Ministerstvo dopravy ve svém návrhu konstatovalo, že z důvodu výkonu práv a plnění povinností vlastníka dráhy je vhodné v případě drah vlastněných státem soustředit u jednoho subjektu vlastnické právo ke všem součástem železniční dráhy. V letech 2008–2011 byly z ČD a. s. na SŽDC s. o. převedeny činnosti související s provozováním dráhy včetně zaměstnanců a části majetku, staniční budovy však převedeny nebyly.

Ministerstvo dopravy v červnu 2013 zveřejnilo materiál „Převod nádraží z majetku ČD, a.s. do majetku státu s právem hospodařit pro SŽDC, s.o.“, připravený k projednání v Poradě ekonomických ministrů. Tento záměr předpokládá převod k 1. lednu 2014, avšak cca 9 měsíců od rozhodnutí. Konkrétní vymezení převáděného majetku údajně nebylo v té době zatím provedeno, ačkoliv materiál obsahuje indikativní odhad ceny majetku navrženého k převodu, mechanicky propočtený na základě plochy budov a pozemků na základě hrubého odhadu potřebné části z celkových ploch nemovitostí. Převádět se mají nemovitosti určené pro poskytování služeb dopravcům a jejich cestujícím, tedy veřejně přístupné prostory, k jejichž provozování se vztahují povinnosti vlastníka dráhy vyplývající z právních předpisů. V širším smyslu k nim přísluší též logicky náležející pozemky, tedy pozemky pod vlastní budovou a pozemky rozšiřující její funkce, například přístupové cesty, parkoviště, stanoviště MHD atp. Ostatní zbytný majetek budou ČD prodávat vlastními silami. Materiál předpokládá, že počet železničních stanic bude redukován, přičemž některé ekonomicky nerentabilní dopravny mohou být převedeny do správy a užívání, případně i do vlastnictví, obcím nebo externím subjektům a některé stanice budou změněny na zastávky. Současně má být převedeno asi 470–500 zaměstnanců zabývajících se správou tohoto majetku a průřezovými činnostmi (například právními, personálními, požárními, ekologickými) a dalších zhruba 130 zaměstnanců, kteří v rámci osobní dopravy ČD vykonávají činnosti obsluhy nádraží (úschovny, úklid, provoz veřejně přístupných prostor). Podle návrhu má jít o převod celé agendy, tedy „části podniku“, nikoliv jen holého majetku. Proto má být tato agenda ještě před převodem v Českých drahách soustředěna do společné organizační složky nazvané „Železniční stanice“, která by zajišťovala jak provozuschopnost příslušné části železniční dopravní cesty, tak povinnosti vlastníka, správce a provozovatele železničních stanic. K převodu tohoto majetku a činností z ČD na SŽDC nejsou podle ministerského materiálu nutné úpravy legislativy.

Vzhledem k tomu, že České dráhy jsou akciovou společností, nelze majetek převádět bezúplatně, by podle návrhu ministerstva měla SŽDC odkoupit od Českých drah část podniku. Předběžný indikativní odhad v materiálu ministerstva činil cca 6,5 mld. Kč. Vzhledem k výši ceny a možnostem státního rozpočtu materiál předpokládá prodej na splátky, proto ministerstvo zažádalo v rámci přípravy rozpočtu a střednědobého výhledu rozpočtu o přidělení částky 1,5 mld. Kč pro rok 2014 a pro následující roky. Ministerstvo v materiálu upozornilo, že je nutné zajistit, aby nebylo možné platbu napadnout jako poskytnutí veřejné podpory, a proto považuje za nutné postup konzultovat s ÚOHS, resp. Evropskou komisí (notifikace z důvodu právní jistoty).

Předpokládá se, že provoz stanic bude financován ze tří zdrojů: z komerčních výnosů (nájemného), ze staničního poplatku od dopravců a z dotací (příspěvku na provozuschopnost). Investice mají být financovány prostřednictvím SFDI, případně s využitím strukturálních fondů EU, což bude převodem majetku na státní organizace usnadněno, protože čerpání dotací na majetek ve vlastnictví akciové společnosti je komplikované.

Přidělování kapacity dopravní cesty

SŽDC přijímá žádosti drážních dopravců, kteří chtějí na státních dráhách provozovat dopravu. Jednu trať může užívat i více dopravců, SŽDC jim proto v souladu se zákonem přiděluje kapacitu dopravní cesty. Drážní dopravu na státních železničních dráhách provozuje více než 60 dopravců. Kromě Českých drah (osobní doprava) a ČD Cargo (nákladní doprava) jsou to například Advanced World Transport, Unipetrol Doprava, Viamont, METRANS Rail nebo Veolia Transport Morava. Dopravce hradí vlastníkovi (správci) dopravní cesty poplatek za užívání dráhy. Maximální výše poplatku za použití dopravní cesty ve správě SŽDC je stanovena cenovým výměrem Ministerstva financí.

Dotovanou dopravu si u dopravců objednává stát, kraje a obce (v samostatné působnosti) a sjednává ji s nimi v rámci tzv. závazku veřejné služby. Stát (prostřednictvím Ministerstva dopravy) objednává některé dálkové vlaky, kraje takzvanou základní dopravní obslužnost a obce takzvanou ostatní dopravní obslužnost. Takoví objednatelé mají povinnost uhradit dopravci prokazatelnou ztrátu vypočtenou podle zákona. Objednávat dopravu si u dopravců však mohou i další subjekty nebo ji dopravci mohou provozovat na vlastní náklady.

Zákon stanoví, v jakém předstihu musí dopravce zažádat o kapacitu dopravní cesty. V letech 2005 a 2006 se projevila nepružnost tohoto systému, když dopravci, kteří zvítězili v některých výběrových řízeních na provozování dopravy v rámci závazku veřejné služby, již nedostali včas přidělenou kapacitu dopravní cesty, protože termín plánovaného převzetí dopravy neumožňoval po skončení výběrového řízení včasné požádání žádosti o kapacitu dopravní cesty. Kritici poukazují na to, že SŽDC a ČD jsou z minulosti zájmově provázané a že SŽDC má takto možnost postupovat vstřícněji vůči Českým drahám a ztěžovat jejich konkurentům vstup na dopravní trh.

SŽDC několikrát odmítla přidělit dopravci kapacitu dopravní cesty, přestože byla kapacita dostatečná. V roce 2011 nedostalo kapacitu několik dopravců, kteří chtěli provozovat výletní osobní dopravu na lokálních tratích bez pravidelného provozu, které má správa v úmyslu zrušit, přestože tito dopravci mají o kapacitu zájem. Podle Drážního úřadu je však SŽDC i tehdy povinna kapacitu poskytnout.

Financování

Budova bývalé stanice Heřmanice u Frýdlantu, jedna z řady zchátralých budov v majetku SŽDC

V roce 2010 dosáhly příjmy z úhrady za použití železniční dopravní cesty 4,3 miliardy korun, což nepostačovalo ani na úhradu osobních nákladů ve výši 4,6 miliardy korun. Klíčovou položkou v rozpočtu umožňující provozování a údržbu železniční dopravní cesty tak byly dotace ze Státního fondu dopravní infrastruktury (8,2 miliardy korun) a státního rozpočtu (1,8 miliardy korun). Z veřejných zdrojů byla financována i modernizace a rozvoj železniční dopravní cesty, SDFI poskytl 14 miliard korun, fondy EU dalších 0,8 miliardy korun.

Za rok 2011 organizace poprvé za dobu své existence vykázala zisk, a to ve výši asi 2 miliardy Kč. V roce 2010 skončila se schodkem 1,5 miliardy korun. V příjmech figuruje státní dotace, která v roce 2010 činila kolem 17,5 miliardy Kč, v roce 2011 asi 19 miliard Kč a v roce 2012 má činit 24 miliard Kč, z toho asi 20 miliard ze SFDI na investičních dotacích a další 4 miliardy ze státního rozpočtu na neinvestičních dotacích.

Vedení

Bývalý generální ředitel SŽDC Jan Komárek ze své funkce odstoupil. V únoru 2012 byl obžalován kvůli uzavření nevýhodných smluv v prosinci 2008 na nákup elektrické energie pro roky 2010 a 2011 za pokus trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku, hrozící škoda byla vyčíslena na 439 milionů Kč. Ředitel uzavřel smlouvu za fixní cenu elektřiny, ale reálná cena poté kvůli krizi prudce klesla, takže ČD a ČD Cargo odmítaly tuto elektřinu za vyšší cenu od SŽDC odebírat.

Za působení ministra dopravy Víta Bárty byl řízením organizace pověřen Pavel Habarta, který do funkce ředitele nebyl jmenován, protože mu chybí zákonem stanovená dostatečně dlouhá praxe v řízení železniční dopravy. On sám si na zasedání grémia Věcí veřejných podle serveru Euro.cz postěžoval, že nemá podporu ministra dopravy Pavla Dobeše a bojí se odvolání, ministr komunikoval s jeho podřízenými místo s ním. Současně s Habartou opustil funkci i náměstek generálního ředitele pro ekonomiku a člen Věcí veřejných Jiří Kohout. Na působení Pavla Habarty si stěžoval například odborářský funkcionář Jaromír Dušek. Protože reálně hrozilo například zpochybnění Habartou podepsaných smluv o čerpání evropských dotací, správní rada pod Duškovým tlakem po roce a půl Habartova působení vyhlásila výběrové řízení na generálního ředitele.

19. dubna 2012 zvolila správní rada SŽDC do funkce generálního ředitele SŽDC z 21 kandidátů Jiřího Koláře, člena představenstva Českých drah a. s. Ve své kandidátské vizi kladl důraz na komunikaci s dopravci i objednateli dopravy a důsledné čerpání evropských peněz.

Od 1. prosince roku 2008 je členem správní rady SŽDC plzeňský podnikatel a „kmotr“ ODS Roman Jurečko.

Odkazy

Literatura

• Zákon č. 625/1992 Sb., o zániku státní organizace Československé státní dráhy
• Zákon č. 77/2002 Sb. o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 83/2003 Sb., ve znění zákona č. 179/2003 Sb. a ve znění zákona č. 293/2004 Sb.
• Vyhláška MDS č. 429/2001 Sb. o podrobnostech prokazování finanční způsobilosti k provozování dráhy celostátní nebo dráhy regionální, o způsobu prokazování finanční způsobilosti k provozování drážní dopravy na dráze celostátní nebo na dráze regionální a o doplňkových přepravních službách
• Vyhláška MD č. 241/2005 Sb., o prokazatelné ztrátě ve veřejné drážní osobní dopravě a o vymezení souběžné veřejné osobní dopravy
• Vyhláška MD č. 351/2004 Sb., o rozsahu služeb poskytovaných provozovatelem dráhy dopravci
• Vyhláška č. 501/2005 Sb., o vymezení nákladů provozovatele dráhy spojených s provozováním a zajišťováním provozuschopnosti, modernizace a rozvoje železniční dopravní cesty
• Výměr MF č. 01/2006 ze dne 6. prosince 2005, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami (příloha č. 4: maximální ceny a určené podmínky za použití vnitrostátní železniční dopravní cesty celostátních a regionálních drah při provozování drážní dopravy)

Související články

• Státní fondy České republiky
• Seznam českých železničních dopravců

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu SŽDC na Wikimedia Commons

• • Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
    • Lokální odkaz: SŽDC
    • Wikidata: Správa železnic
• Oficiální web Správy železniční dopravní cesty