Antiproton: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Addbot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 32 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q107575)
m napřímení odkazu
Řádek 33: Řádek 33:
== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
* Karel Řezáč: [http://www.aldebaran.cz/bulletin/2003_08_ant.html Antiprotonový zpomalovač] 8/2003, [[Aldebaran]], (o antiprotonovém zpomalovači v [[Evropská organizace pro jaderný výzkum|CERN]]u)
* Karel Řezáč: [http://www.aldebaran.cz/bulletin/2003_08_ant.html Antiprotonový zpomalovač] 8/2003, [[Aldebaran]], (o antiprotonovém zpomalovači v [[Evropská organizace pro jaderný výzkum|CERN]]u)
* Vojtěch Kulvait: [http://utf.mff.cuni.cz/librtfy/bc/utf-bc0003-kulvait.pdf Srážky záporných exotických částic s atomy a molekulami]- práce pojednává o srážkách antiprotonu s atomem vodíku , [[Univerzita Karlova v Praze]], Matematicko-fyzikální fakulta (bakalářská práce)
* Vojtěch Kulvait: [http://utf.mff.cuni.cz/librtfy/bc/utf-bc0003-kulvait.pdf Srážky záporných exotických částic s atomy a molekulami]- práce pojednává o srážkách antiprotonu s atomem vodíku , [[Univerzita Karlova|Univerzita Karlova v Praze]], Matematicko-fyzikální fakulta (bakalářská práce)


{{Částice}}
{{Částice}}

Verze z 11. 6. 2013, 23:30

Šablona:Infobox částice

Antiproton

Antiproton () je antičástice protonu. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k anihilaci obou částic a vyzáření energie. Antiproton má záporný náboj, a proto odpuzuje elektron a přitahuje pozitron s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 nanosekund.

V dokonalém vakuu teoreticky antiproton vydrží přesně stejně dlouho jako proton, tj. minimálně 1032 let, což je experimentálně stanovená spodní mez doby života protonu. Ve velmi dobrém vakuu dosaženém aparaturami v CERN udrželi fyzikové před rokem 1994 antiprotony po několik měsíců v elektromagnetických pastích.[1]

Antiprotony se také vyskytují v přírodě. Nacházejí se v kosmickém záření dopadající na zemský povrch, v poměru přibližně jeden antiproton na každých deset tisíc protonů.[2]

Objev

Existence antiprotonů byla experimentálně potvrzena až dvě desetiletí po objevu pozitronu. Protože antiproton je výrazně hmotnější částice, byl potřeba dostatečně silný urychlovač částic. V roce 1954 byl na University of California v Berkeley zahájen provoz urychlovače Bevatron, který dodával protonům kinetickou energii až 1 GeV. Hned v následujícím roce 1955 vytvořili a detekovali antiprotony fyzikové Emilio Gino Segre a Owen Chamberlain. Tento úspěch byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku v roce 1959.[3] Měděný terčík bombardovali protony o velké rychlosti. Vzniklé částice analyzovali pomocí Čerenkovova detektoru na rychlost, pomocí hmotnostního spektrografu se silným magnetickým polem na hmotnost a pomocí anihilace s klidovými protony.[4]

Reference

Související články

Externí odkazy