Germaine z Foix

Germaine z Foix
	aragonská, neapolská, sardinská, sicilská a navarrská královna
Narození	1488; Foix, Francie
Úmrtí	15. října 1536 (asi 47–48 let); Valencie, Španělsko
Manželé	Ferdinand II. Aragonský; Johan Braniborsko-Ansbašský; Ferdinand z Kalábrie
Potomci	Jan z Girony; Isabela Kastilská
Rod	Foix
Otec	Jan z Foix, vikomt z Narbonne
Matka	Marie Orleánská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Germaine z Foix (katalánsky: Germana de Foix; francouzsky: Germaine de Foix; 1488 – 15. října 1536) byla sňatkem aragonskou královnou.

Germainin otec Jan z Foix, vikomt z Narbonne, byl synem královny Eleonory Navarrské. Její matka, Marie Orleánská byla sestrou francouzského krále Ludvíka XII.

Královna[editovat | editovat zdroj]

Po smrti své manželky Isabely I. musel Ferdinand II. Aragonský předat vládu nad Kastilií svému zeti Filipovi Burgundskému, který převzal moc jménem své manželky Jany, Isabeliny dědičky. Ferdinand s Filipovou politikou nesouhlasil, a tak, aby zabránil jeho budoucí vládě nad Aragonií, se rozhodl najít si novou manželku. Nový mužský dědic by nahradil Janu v linii následnictví. O sňatku jednal s francouzským krále Ludvíkem XII., v naději, že získá přístup k navarrskému trůnu. Smlouvou z Blois Ludvík XII. souhlasil se svatbou své neteře Germaine z Foix s Ferdinandem. Germaine byla Ludvíkovou neteří (dcerou jeho sestry) a Ferdinandovou praneteří (vnučkou jeho nevlastní sestry). Ludvík XII. mu také přenechal svůj slabý nárok na neapolské království a své neteři jeruzalémské království, ale pouze pod podmínkou, že porodí mužského dědice. Sňatek mezi čtyřiapadesátiletým Ferdinandem a osmnáctiletou Germaine se konal v březnu 1506. Výsledkem bylo dočasné příměří mezi oběma panovníky.

V roce 1506 zemřel Filip Burgundský a Ferdinand se stal regentem Kastilie za svou mentálně nestabilní dceru Janu. Ferdinand s Germaine měli syna Jana, knížete z Girony, který se narodil 3. května 1509, zemřel však krátce po porodu. Navzdory užívání afrodisiak spolu žádné další děti neměli. Kdyby Jan přežil, aragonská koruna by se znovu oddělila od kastilské. S Janovou smrtí se aragonskou dědičkou stala opět kastilská královna Jana. Ferdinandova diplomatická prohnanost a spojenectví s Francií rozzuřili anglického krále Jindřicha VIII. Tudora, manžela Ferdinandovy a Isabeliny dcery Kateřiny. Jindřich tak využil příležitosti a v roce 1514 provdal svou sestru Marii za francouzského krále Ludvíka XII.

Smrt Ferdinanda a nástup Karla[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand 23. ledna 1516 zemřel a Germaine ovdověla. Ferdinandovými nástupci byli dcera Jana a její syn Karel. Ferdinand však zanechal Germaine roční důchod 50 000 zlatých florinů a v poslední vůli vnukovi uložil, aby se o vdovu postaral.

V roce 1517 přijel nový král Kastilie a Aragonu Karel z Nizozemí do Kastilie. Germaine se přestěhovala z Aragonu do Kastilie, aby se připojila k jeho dvoru, kde 17letý panovník svou 29letou babičku přijal. Na její počest uspořádal několik turnajů a banketů. 20. srpna 1518 Germaine ve Valencii porodila dceru Isabelu. Někteří historikové se domnívají, že byl Isabeliným otcem Karel; Germaine ji ve své poslední vůli označila za „infantku Isabelu“, titul, který užívala jen dcera krále.

V roce 1519 se Karel, Germaine a Karlova sestra Eleonora odstěhovali z Kastilie do Aragonu. Karel strávil v Aragonu rok, během něhož jednal s parlamentem. Mezitím Germaine v Barceloně zasnoubil s markrabětem Johanem Braniborsko-Ansbašským. Germaine odjela s Karlem do Německa, kde se provdala.

Místokrálovna Valencie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1523 Karel pár jmenoval místodržícími Valencie. Tam se Germaine zabývala revoltou valencijských cechů. Germaine s nimi upřednostňovala drsné zacházení; zřejmě sama podepsala sto rozsudků smrti a dohromady proběhlo na 800 poprav. V prosinci 1524 Germaine podepsala milost, kterou oficiálně ukončila pronásledování všech bývalých účastníků rebelie.

Valencijští historikové přiznávají, že skutečnost, že Germaine přemístila svůj dvůr do Valencie, byla prvním krokem v úpadku původního jazyka Valencie, protože vyšší třídy začaly upřednostňovat Španělštinu nad svým rodným jazykem, aby ji potěšily.

V roce 1525 Germainin manžel Johan zemřel a ona se znovu provdala za kalábrijského vévodu Ferdinanda, syna Frederika Neapolského a jeho druhé manželky Isabely del Balzo. Oba byli nadále místodržícími Valencie a patrony umění a hudby.

Germaine zemřela 15. října 1536, pravděpodobně na obezitu spojenou s otoky a byla pohřbena v klášteře San Miguel de los Reyes. Vévoda z Kalábrie zůstal místokrálem až do své smrti v roce 1550.