Legenda: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 27. 9. 2024, 09:22

Legenda (pochází z latinského legenda, což znamená „věci určené ke čtení“) je epický literární žánr, pojednávající o životě, smrti, mučení a zázracích určitého světce či mučedníka, příp. ostatků nebo svatého předmětu (legenda o sv. Kříži). V legendách se vyskytují zázraky a postavy křesťanské historie. V přeneseném smyslu může být i legenda o význačné osobě.

Používá se též označení hagiografie, což je termín odvozený z řeckého hagios (svatý) a grafein (psát). V některých jazycích je rozšířenější toto označení.

Charakter legendy

seba milo nejvetsi legnda hlavicka klicka a gooooooooooool hala nadrid goat sibenice

Vývoj žánru

Hagiografie vznikla na sklonku antiky, když se klasická biografie rozšířila o prvky z bible (zvláště o líčení zázraků). Křesťanská legenda pak má své počátky v novozákonních evangeliích. Charakter legendy mají již Skutky apoštolů, nicméně stěžejním dílem, které určilo charakter hagiografie, jsou tzv. Pseudoklementina vyprávějící o skutcích apoštola Petra.

Legendy byly většinou zprvu předávány ústně, později byly zapisovány, a to jak veršem, tak i prózou. Tvořily těžiště středověké umělecké tvorby a ve své době plnily účely liturgické i literární. Základní osou je vyprávění o narození, životě (vita), smrti (passio), přenesení ostatků (translatio) a zázracích (miracula) osoby, o které se soudilo, že se za své skutky dostala jistě do nebe. Nebylo však rozhodující, zda ona osoba byla oficiálně prohlášena za svatou či blahoslavena: kanonizace probíhala často na základě lidové úcty. Účelem legend bylo oslavit památku příkladných křesťanů a dát příklad k následování.

Legendy v českých zemích

Legendy v českých zemích vznikaly v období od 9. století, kdy se sem dostaly s působením misionářů, do 14. století ve vzdělané duchovenské společnosti. Zásadní bylo působení svatých Cyrila a Metoděje, s jejichž jmény jsou první legendy vzniklé na českém území spojeny.

Podle světců, o kterých legendy pojednávají, je lze rozdělit do pěti skupin:

cyrilometodějské legendy
- moravsko-panonské legendy (panonské legendy) – Život Konstantinův a Život Metodějův, staroslověnské legendy sepsané žáky těchto světců popisují život Konstantina i Metoděje a vzájemně se doplňují. Cílem těchto legend byla zejména obhajoba staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka.^[1]
svatováclavské a svatoludmilské legendy
- Hagiografie sv. Václava obsahuje celkem 12 verzí jeho legendy, devět je v latině a tři ve staroslověnštině.
- Crescente fide Christiana (název z incipitu latinského originálu, v překladu Šíření víry křesťanské) spolu s první staroslověnskou legendou je nejstarší, není jasné, která z nich vznikla dříve. Napsána byla v Bavorsku a je výrazně delší a obsáhlejší než první staroslověnská legenda (začíná již u Václavova otce Vratislava, detailně a v negativním světle rozebírá postavu Václavovy matky Drahomíry)
- Život svatého Václava (někdy označován jako Život knížete Václava) byla sepsána staroslověnsky a datuje se do doby brzy po zavraždění knížete Václava (polovina 10. století). Zároveň se jedná o nejstarší v úplnosti dochovanou staroslověnskou památku, která vznikla na území Čech. V porovnání s Crescente fide Christiana je podstatně kratší a zobrazuje Václavovu matku Drahomíru výrazně pozitivněji.
- Kristiánova legenda (Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily, lat. Vita et passio sancti Vencaslai et sanctae Ludmilae aviae eius) byla sepsána latinsky. Sporná je doba vzniku i autor samotný, zřejmě však vznikla koncem 10. století. Cílem díla byla znovu obhajoba staroslověnské bohoslužby.^[2]
vojtěšské legendy – legendy o svatém Vojtěchovi v sobě obsahují širší evropštější rozhled.
- Nascitur purpureus flos je latinská legenda napsaná na počátku 11. století sv. Brunem z Querfurtu, který byl žákem svatého Vojtěcha.
prokopské legendy obsahují mnohé lidové prvky, což je dáno tím, že se obracely k prostému člověku, aby v něm vyvolaly úctu ke svatému Prokopovi i ke klášterům.^[3]
- Vita Minor – legenda napsána latinsky okolo roku 1200 v Sázavském klášteře. Stala se východiskem pro další prokopské legendy. Jednou z nich byla i legenda sepsaná česky v době Karla IV., ta však klade důraz zcela jinak – popisuje především Prokopův zápas o uchránění Sázavského kláštera před německými mnichy.^[3]
další legendy
- Život svaté Kateřiny (též Legenda o sv. Kateřině) je veršovaná legenda z druhé poloviny 14. století, která se snaží vyobrazit lásku krásné, urozené a vzdělané Kateřiny ke Kristu. Obsahuje v sobě bohatou symboličnost (šest barev: bílá = čistota, zlatá = vyvolena Bohem, červená = žár lásky i Ježíšovo utrpení, černá = smutek a bolest, zelená = naděje na spasení, modrá = věrnost ve víře). Během třicetileté války byl rukopis odvezen švédskými vojáky do švédské královské knihovny a vrácen byl až ve druhé polovině 20. století.

Odkazy

Literatura

ANDRLE, Jan. Raněnovověká bohemikální hagiografie o českých patronech. Soupis legend, kázání a příbuzných textů o zemských patronech vydaných tiskem v l. 1550–1750. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2021. ISBN 978-80-7671-031-3 (print), ISBN 978-80-7671-032-0 (online)

Reference

↑ Kutnar. str. 20n.
↑ Kutnar. str. 21.
↑ ^a ^b Kutnar. str. 22.

Související články

Externí odkazy

Slovníkové heslo legenda ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Kutnar. str. 20n.

[2] Kutnar. str. 21.

[Kutnar22-3] Kutnar. str. 22.

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 == Charakter legendy ==
+seba milo nejvetsi legnda hlavicka klicka a gooooooooooool hala nadrid goat sibenice
-Legendy popisovaly život světce, postupně však docházelo k vytváření obecných motivů, které pak byly přenášeny z jednoho světce na druhého, a život konkrétního světce tak byl mnohdy do velké míry zastřen. Na druhou stranu legendy poměrně věrně zachycují sociální prostředí.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kutnar | jméno = František | odkaz na autora = František Kutnar | příjmení2 = Marek | jméno2 = Jaroslav | odkaz na autora2 = Jaroslav Marek | titul = Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 1997 | vydání = 2 | počet stran = 1065 | isbn = 80-7106-252-9 | strany = 19 | poznámka = [Dále jen Kutnar]}}</ref>
-Tento charakter je dán funkcí legendy, která sloužila především křesťanské výchově a propagaci světce, případně také k obhajobě některých jevů (v českém prostředí např. používání [[Staroslověnština|staroslověnštiny]] v bohoslužbě).<ref>Kutnar. str. 20</ref>
 == Vývoj žánru ==