Václav Antonín z Kounic-Rietbergu: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Úpravy, linky.
(Úpravy, linky.)
značka: možné subjektivní formulace
[[Soubor:Wenzel Anton Graf von Kaunitz.PNG|thumb|HraběKníže Kounic-Rietberg]]
'''Václav Antonín z Kounic a Rietbergu''' (německý[[Němčina|německy]] fonetický'''Wenzel přepisAnton von Kaunitz-Rietberg''') ([[2. únor|2. února]] [[1711]], [[Vídeň]] – [[27. červen|27. června]] [[1794]], [[Mariahilf (Vídeň)|Mariahilf]] u [[Vídeň|Vídně]]) pocházel ze staré moravské [[šlechta|šlechtické]] rodiny '''[[Kounicové|Kouniců]]''' (prvně rytíři, později pánové a od roku 1683 hrabata). Byl prvotřídním [[Svatá říše římská|císařským]] diplomatem a vyslanecemvyslancem. Od roku 1753 také působil ve funkci dvorského a státního kancléře. Roku 1764 mu byl za zásluhy udělen říšský knížecí titul (''Reichsfürst'') a roku 1776 i český knížecí titul.
 
== ŽivotopisŽivot ==
=== Mládí, studia a cesty ===
Václav Antonín z Kounic byl synem [[Moravský zemský hejtman|moravského zemského hejtmana]] Maxmiliána Oldřicha z Kounic, který získal sňatkem i [[Vestfálsko|vestfálské]] hrabství Rietberg. Stejně jako jeho otec a děd se i Václav vydal na diplomatickou dráhu. Vystudoval práva a historii v [[Lipsko|Lipsku]] (únor 1731 - červenec 1732). Posléze se vydal na kavalírskou cestu. Zavedla jej do obojího Nizozemí, Itálie (nejdéle pobýval v [[Řím|Římě]] - leden-červen 1733), Francie (stěžejní je jeho pobyt v [[Paříž]]i od srpna do prosince 1733) a [[Lotrinsko|Lotrinska]] a vrátil se z ní v únoru 1734 na počátku války o polské dědictví. Od roku [[1735]] byl v císařských státních službách. Od roku 1737 byl říšským dvorním radou, od roku [[1744]] [[ministr]]em ve vládě [[Habsburské Nizozemí|Habsburského Nizozemí]] a od roku [[1748]] se účastnil vyjednávání [[Cášský mír (1748)|míru v Cáchách]]. V letech [[1750]] až [[1753]] byl činný jako císařský velvyslanec v [[Paříž]]i.
 
Václav Antonín z Kounic byl synem [[MoravskýMorava|moravského]] [[zemský hejtman|moravského zemského hejtmana]] [[Maxmilián Oldřich z Kounic|Maxmiliána Oldřicha z Kounic,]]. kterýJeho otec získal sňatkem i [[Vestfálsko|vestfálské]] hrabství [[Ostfriesland-Rietberg]]. Stejně jako jeho otec a děd se i Václav Antonín vydal na diplomatickou dráhu. Vystudoval práva a historii v [[Lipsko|Lipsku]] (únor 1731 - červenec 1732). Posléze se vydal na kavalírskou cestu. Zavedla jej do obojího [[Nizozemí]], [[Itálie]] (nejdéle pobýval v [[Řím|Římě]] - leden-červen 1733), [[Francie]] (stěžejní je jeho pobyt v [[Paříž]]i od srpna do prosince 1733) a  [[Lotrinsko|Lotrinska]]. aZ vrátilcesty se z nívrátil v únoru 1734 na počátku války o polské dědictví. Od roku [[1735]] byl v císařských státních službách. Od roku 1737 byl říšským dvorním radou, od roku [[1744]] [[ministr]]em ve vládě [[Habsburské Nizozemí|Habsburského Nizozemí]] a od roku [[1748]] se účastnil vyjednávání [[Cášský mír (1748)|míru v Cáchách]]. V letech [[1750]] až [[1753]] byl činný jako císařský velvyslanec v [[Paříž]]i.
Po 39 let (1753-1792) byl odpovědný jako domácí, dvorský a státní kancléř za císařskou zahraniční politiku. V této funkci působil za vlády [[Marie Terezie]], [[Josef II.|Josefa II.,]] [[Leopold II.|Leopolda II.]] i [[František II.|Františka II.]] Zastával [[Britské království|protibritskou]] vnější politiku – zřetelná změna kurzu oproti jeho předchůdci [[Johann Christof Bartenstein|von Bartensteinovi]]. Se záměrem znovu nabýt [[Slezsko|Slezska]] realizoval roku [[1756]] požadovaný obranný pakt s Francií (o který usiloval již od roku [[1749]] a známý též jako »[[Změna aliancí|revoluce diplomatů]]«), jakož i spolek s Ruskem, čímž se Rakousko po vypuknutí [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] roku [[1756]] mohlo o obě tyto mocnosti opřít. Během války byl Kounic nejbližším poradcem [[Marie Terezie]] a množství vojenských rozhodnutí učinil i sám. Poté, co Rusko z paktu vystoupilo, podněcoval hrabě Kounic mírové snahy, které roku [[1763]] vyvrcholily uzavřením [[Hubertusburský mír|míru na zámku Hubertusburg]]. Poté se uplatňovala jeho politika nejprve proti Rusku, z čehož chtěl vyzískat podporu Pruska. Po neúspěchu této snahy, vrátil se znovu ke spojenecké politice s Ruskem.
 
=== Státnická dráha ===
Roku [[1761]] se ve [[Svídnice]] stal [[Svobodné zednářství|svobodným zednářem]] a členem vídeňské lóže 'Zu den drei Kanonen'. Do [[Ilumináti|řádu iluminátů]] byl přijat pod jménem 'Caesar', přičemž doba přijetí a také řádové jméno neplatily za zajištěné<!--Zdroj: Hermann Schüttler, „Die Mitglieder des Illuminatenordens“-->.Kounic obýval palác na vídeňské Herrengasse a také [[Kounický palác]] na dnešní Amerlingstraße č. 6, později využívaný jako škola. Dne [[27. leden|27. ledna]] [[1776]] byl jmenován českým knížetem.
 
Od roku [[1735]] byl Václav Antonín z Kounic v císařských státních službách. Od roku 1737 byl říšským dvorním radou, od roku [[1744]] [[ministr]]em ve vládě [[Habsburské Nizozemí|Habsburského Nizozemí]] a od roku [[1748]] se účastnil vyjednávání [[Cášský mír (1748)|míru v Cáchách]]. V letech [[1750]] až [[1753]] byl činný jako císařský velvyslanec v Paříži.
Jako poradce a spolutvůrce reforem [[Josef II.|Josefa II.]], prosadil Kounic proti Marii Terezii nabytí [[Halič]]e v [[Dělení Polska|prvním dělení Polska]]. Varoval před spolčením s Pruskem a válečným tažením proti [[Velká francouzská revoluce|revoluční Francii]], stejně jako před [[Dělení Polska|druhým dělením Polska]]. V březnu [[1792]] nazval francouzského ministra »[[Jakobíni|jakobínem]]«. Roku [[1793]] Kounic odstupuje z funkce, poté co František II. postoupil Polská území Prusku a rakouské državy v Nizozemí chtěl vyměnit za Bavorsko.
 
Po 39 let (1753-1792) byl odpovědný za císařskou zahraniční politiku jako domácí, dvorský a státní kancléř za císařskou zahraniční politiku. V této funkci působil za vlády [[Marie Terezie]], [[Josef II.|Josefa II.,]], [[Leopold II.|Leopolda II.]] i &nbsp;[[František II.|Františka II.]] Zastával vnější politiku zaměřenou proti [[Britské království|protibritskouBritskému království]], vnější politikucož byla zřetelná změna kurzu oproti jeho předchůdci [[Johann Christof Bartenstein|Johannu von Bartensteinovi]]. Se záměrem znovu nabýt [[Slezsko]] ztracené ve válce s [[Prusko|SlezskaPruskem]] realizoval roku [[1756]] požadovaný obranný pakt s Francií (o který usiloval již od roku [[1749]] a, známý též jako »[[Změna aliancí|revoluce diplomatů]]« - ''renversement des alliances''), jakož i spolek s [[Rusko|Ruskem]], čímž se Rakousko po vypuknutí [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] roku [[1756]] mohlo o obě tyto mocnosti opřít. Během této války byl Kounic nejbližším poradcem [[císařovny Marie Terezie]] a množstvímnoho vojenských rozhodnutí učinil i sám. Poté, co Rusko z paktu vystoupilo, podněcoval hrabě Kounic mírové snahy, které roku [[1763]] vyvrcholily uzavřením [[Hubertusburský mír|míru na zámku Hubertusburg]]. Poté seuplatňoval uplatňovalaprotiruskou jeho politika nejprve proti Ruskupolitiku, z čehož chtěl vyzískat podporu Pruska. Po neúspěchu této snahy, vrátil se vrátil znovu ke spojenecké politice s Ruskem.
Úhrnem sloužil Kounic pod vládou pěti různých habsburských [[panovník]]ů, počínaje [[císař]]em [[Karel VI.|Karlem VI.]] a konče [[František I.|Františkem II.]]
 
Roku [[1761]] se ve [[Svídnice]] stal [[Svobodné zednářství|svobodným zednářem]] a členem vídeňské lóže "U tří děl" (''Zu den drei Kanonen''). Do [[Ilumináti|řádu iluminátů]] byl přijat pod jménem 'Caesar', přičemž doba přijetí a také řádové jméno neplatilynejsou za zajištěnéjisté.<!--Zdroj: Hermann Schüttler, „Die Mitglieder des Illuminatenordens“-->. Kounic obýval palác na vídeňské Herrengasse a také [[Kounický palác]] na dnešní Amerlingstraße č. 6, později využívaný jako škola. Dne [[27. leden|27. ledna]] [[1776]] byl jmenován českým knížetem.
Jeho vnučka Marie Eleonore se vdala za pozdějšího nástupce v jeho úřadě, [[Klement Václav Metternich|Klementa Václava Metternicha]].
 
Roku 1764 mu byl za zásluhy udělen říšský knížecí titul (''Fürst von Kaunitz-Rietberg''). Dne [[27. leden|27. ledna]] [[1776]] byl jmenován českým knížetem.
 
Jako poradce a spolutvůrce reforem [[Josef II.|Josefa II.]], prosadil Kounic proti Marii Terezii nabytí [[Halič]]e v [[Dělení Polska|prvním dělení Polska]]. Varoval však před spolčením s Pruskem a válečným tažením proti [[Velká francouzská revoluce|revoluční Francii]], stejně jako před [[Dělení Polska|druhým dělením Polska]]. V březnu [[1792]] nazval francouzského ministra »[[Jakobíni|jakobínem]]«. Roku [[1793]] Kounic odstupujeodstoupil z funkce, poté co František II. postoupil Polskáněkterá polská území Prusku a rakouské državy v Nizozemí chtěl vyměnit za [[Bavorsko]].
 
Úhrnem sloužil Kounic pod vládou pěti různých habsburských [[panovník]]ů, počínaje [[císař]]em [[Karel VI.|Karlem VI.]] a konče [[František I.|Františkem II.]]
 
Jeho vnučka Marie Eleonore se vdalaprovdala za pozdějšího nástupce v jeho úřadě, knížete [[Klement Václav Metternich|Klementa Václava Metternicha]].
 
== Literatura ==

Navigační menu