Otakar Vochoč: Porovnání verzí
m typo |
m Robot opravil přesměrování na Mladočeši - Změněn(y) odkaz(y) na Národní strana svobodomyslná |
||
| Řádek 25: | Řádek 25: | ||
| datum přístupu = 2011-11-23}}</ref> |
| datum přístupu = 2011-11-23}}</ref> |
||
Od konce 19. století se, tehdy jako železniční úředník v Jičíně, angažoval v hnutí pokrokářů blízkém [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáši Masarykovi]], které se roku [[1900]] ustavilo jako [[Česká strana lidová]] (neboli ''Realistická strana''). Patřil mezi Masarykovy stoupence při dojednávání vzniku [[Česká strana pokroková|České strany pokrokové]] v roce [[1905]], která se roce [[1912]] po revizi programu zformovala jako [[Československá strana pokroková]]. Roku [[1909]] začal v Jičíně vydávat ''Pokrokové listy''. Roku [[1911]] za pokrokáře neúspěšně kandidoval do [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]]. Politicky se vymezoval proti [[ |
Od konce 19. století se, tehdy jako železniční úředník v Jičíně, angažoval v hnutí pokrokářů blízkém [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáši Masarykovi]], které se roku [[1900]] ustavilo jako [[Česká strana lidová]] (neboli ''Realistická strana''). Patřil mezi Masarykovy stoupence při dojednávání vzniku [[Česká strana pokroková|České strany pokrokové]] v roce [[1905]], která se roce [[1912]] po revizi programu zformovala jako [[Československá strana pokroková]]. Roku [[1909]] začal v Jičíně vydávat ''Pokrokové listy''. Roku [[1911]] za pokrokáře neúspěšně kandidoval do [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]]. Politicky se vymezoval proti [[Národní strana svobodomyslná|mladočeským]] politickým elitám.<ref>{{Citace monografie |
||
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1861-1938 |
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1861-1938 |
||
| vydavatel = Doplněk |
| vydavatel = Doplněk |
||
Verze z 7. 11. 2012, 15:21
Šablona:Infobox Politik Otakar Vochoč, též Otokar Vochoč (18. srpna 1863, Červený Kostelec – 1953), byl český a československý politik a poslanec Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Československou stranu pokrokovou.
Biografie
Absolvoval reálku v Pardubicích. Politické a společenské názory mu pomáhal utvářet rodinný přítel, spisovatel Antal Stašek. Od roku 1882 se zaučoval jako aspirant ve Staré Pace. Složil telegrafní a dopravní zkoušku a nastoupil k železnici do Železného Brodu. Ve službě se opakovaně stal aktérem národnostních sporů, například ohledně odesílání drážních telegramů v češtině. Ve sporu s německojazyčným židovským kolegou se dopustil antisemitského výroku, za což s ním bylo vedeno řízení na ředitelství drah. V roce 1889 byl pro nedbalost při službě přeložen do Třebechovic pod Orebem. Později působil na stanicích Lysá nad Labem, Litice nad Orlicí, Mšeno, Libštát, Kyšperk a Jičín. Publikoval v denním tisku články ohledně národnostních poměrů na drahách. Získal kontakty na list Čas a oslovila ho myšlenka, aby se Češi místo národnostního boje soustředili na sebezdokonalování.[1]
Od konce 19. století se, tehdy jako železniční úředník v Jičíně, angažoval v hnutí pokrokářů blízkém Tomáši Masarykovi, které se roku 1900 ustavilo jako Česká strana lidová (neboli Realistická strana). Patřil mezi Masarykovy stoupence při dojednávání vzniku České strany pokrokové v roce 1905, která se roce 1912 po revizi programu zformovala jako Československá strana pokroková. Roku 1909 začal v Jičíně vydávat Pokrokové listy. Roku 1911 za pokrokáře neúspěšně kandidoval do Říšské rady. Politicky se vymezoval proti mladočeským politickým elitám.[2] Za první světové války byl internován, mimo jiné kvůli potyčkám, které se rozpoutaly v lednu 1914 při veřejné schůzi, na níž v Jičíně mluvil Karel Kramář a za které byl Vochoč činěn odpovědným. Zatčení proběhlo v říjnu 1914 a bylo motivováno anonymním udáním z protistátní činnosti. V internaci oficiálně vystoupil z katolické církve. Již předtím měl sympatie k hnutí Volná myšlenka. Propuštěn byl v roce 1917. Podílel se na převratu v říjnu 1918 v Jičíně.[1]
V letech 1918-1919 zasedal za pokrokáře v Revolučním národním shromáždění.[3] Mandátu se vzdal v květnu 1919. Profesí byl přednostou stanice.[4]
Jeho syn Vladimír Vochoč (1894-1985) byl československým konzulem v Marseille v letech 1938-1941. Druhý syn Václav Vochoč (1895-1970) byl legionářem, pracoval v ČKD a vynikl jako konstruktér eletrických přístrojů.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Hájek, Adam: JUDr. Vladimír Vochoč Československý konzul v Marseille 1938 - 1941 [online]. sezimovo-usti.cz [cit. 2011-11-23]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 381.
- ↑ Otakar Vochoč [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online.