Vladimír Vochoč
| Vladimír Vochoč | |
|---|---|
 Vladimír Vochoč | |
| Narození | 14. července 1894 Třebechovice pod Orebem  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. ledna 1985 (ve věku 90 let) Praha |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | právník, diplomat a konzul |
| Ocenění | Spravedlivý mezi národy (2016) |
| Rodiče | otec: Otakar Vochoč |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimír Vochoč (14. července 1894, Třebechovice pod Orebem[1] – 4. ledna 1985 Praha) byl český právník a diplomat, který jako československý konzul ve francouzském Marseille pomohl mnoha židovským uprchlíkům. Za to obdržel v roce 2016 (jako 116. Čech) posmrtně ocenění Spravedlivý mezi národy.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
Vystudoval právo[3] a po dokončení studia pracoval od roku 1919 na ministerstvu zahraničních věcí i na československých zastupitelských úřadech v různých místech Evropy (např. Paříž, Brusel, Tirana a Kaunas). V roce 1938 byl jmenován konzulem v Marseille. Po vypuknutí války tehdejší velvyslanec Osuský nepředal československé velvyslanectví Němcům. Vochoč se v červnu 1940 do Marseille vrátil a i když neměl žádný diplomatický status ani imunitu, vydával československé pasy i cizím státním příslušníkům. Podle odhadu francouzského historika tak zachránil 2 000-2500 lidí. Roku 1941 uprchl do Anglie.[4]
Po válce chtěl zůstat v Československu a pracovat pro ministerstvo zahraničí, ale stal se obětí politických procesů a byl v roce 1954 odsouzen na 13 let vězení pro údajnou kolaboraci s imperialisty. Po šesti letech byl propuštěn a byl nucen odejít do předčasného důchodu. Zemřel v naprosté anonymitě v roce 1984 ve věku 91 let[4] Roku 1964 Nejvyšší soud rozsudek zrušil.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1888-1903 v Třebechovicích pod Orebem, sign.164-6666, ukn.9809, str.119. Dostupné online
- ↑ a b HÁJEK, Adam. Izrael ocení Čecha, který v Marseille devět měsíců vzdoroval Hitlerovi. iDNES.cz [online]. 2016-4-7. Dostupné online.
- ↑ Právnická fakulta Univerzity Karlovy, Matriky Univerzity Karlovy – Vochoč Vladimír
- ↑ a b Zdeňka Kuchyňová, Anna Kubišta: Dokud jsem tady já, stát existuje, řekl konzul Vochoč a dál vydával pasy. Zachránil za války tisíce lidí, Radio Prague International, 26.1.2024
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Lenka Horňáková-Civade, La symphonie du Nouveau Monde / Symfonie o novém světě, 248 s., Argo, Praha 2020, ISBN 978-80-257-3316-5
- Adam Hájek, JUDr. Vladimír Vochoč. Československý konzul v Marseille 1938 - 1941, dipl. práce FF UK, Praha 2008 on-line
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Vochoč na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Vochoč
