Balto-slovanské jazyky

Balto-slovanské jazyky jsou jednou ze skupin jazyků indoevropských. Hovoří se jimi především ve střední, jihovýchodní, severovýchodní a východní Evropě a v severní Asii. Tvoří je dvě větve: slovanská, do níž naleží drtivá většina jazyků i mluvčích, a baltská, kterou se hovoří v severovýchodním Pobaltí. Odhaduje se, že společným prajazykem, z něhož se obě větve vyvinuly, se hovořilo zhruba v letech 1000-1500 př. n.l., zhruba v oblasti dnešního Polska, Běloruska a Ukrajiny.

Dělení

• baltské jazyky
  • západobaltské jazyky †
    • pruština †
      • staropruština †
      • novopruština †
    • jotvingština (súduvština) †
    • galindština †
  • východobaltské jazyky
    • kurština † – někdy považována za západobaltský jazyk
    • jazyk Kuršiniků
    • lotyština (1,6 mil. mluvčích)
      • latgalština (150 tis. mluvčích) – často považována za dialekt lotyštiny
    • litevština (3,9 mil. mluvčích)
      • žemaitština – často považována za dialekt litevštiny
    • sélština †
    • zemgalština (žiemgalština) †

• slovanské jazyky
  • západoslovanské jazyky
    • česko-slovenské jazyky
      • čeština
      • slovenština
    • lužickosrbské jazyky
      • hornolužická srbština
      • dolnolužická srbština
    • lechické jazyky
      • polština
      • pomořanština
        • kašubština
        • slovinčtina †
      • polabština †
  • východoslovanské jazyky
    • běloruština
    • ukrajinština
    • ruština
    • rusínština
  • jihoslovanské jazyky
    • západní větev
      • chorvatština
      • srbština
      • bosenština
      • černohorština
      • slovinština
        • zámuřština
    • východní větev
      • makedonština
      • bulharština
      • staroslověnština †
      • církevní slovanština – liturgický jazyk pravoslavných církví