Vilém Gabler: Porovnání verzí
m 14. března->14. březen |
→Reference: {{ÚČL}} |
||
| Řádek 16: | Řádek 16: | ||
==Reference == |
==Reference == |
||
{{NK ČR|jk01032223}} |
{{NK ČR|jk01032223}} |
||
{{ÚČL}} |
|||
<references /> |
<references /> |
||
Verze z 19. 2. 2012, 22:04
Vilém Gabler (14. března 1821 Stráž pod Ralskem – 27. února 1897 Královské Vinohrady) byl český pedagog, novinář a politik, dlouholetý ředitel vyšší dívčí školy v Praze.
Život
Narodil se ve Vartemberku (dnes Stráž pod Ralskem) v německy mluvící rodině. Studoval gymnázium v Mladé Boleslavi, kde se naučil česky, a pokračoval na pražské filozofické fakultě.[1] V Praze se spřátelil s Karlem Havlíčkem Borovským. V roce 1843 získal titul doktora filozofie a následujících dvacet let s přestávkami působil jako soukromý vychovatel v bohatých rodinách v různých zemích. Roku 1846 podnikl studijní cestu do Francie, aby se seznámil s tamním školstvím a historickými prameny. V letech 1846-50 byl redaktorem německého deníku Union. V revolučním roce 1848 sestavil petici Svatováclavského výboru císaři. Psal také do Národních novin, ale spolupráci ukončil v červnu 1849 pro politické neshody s šéfredaktorem Karlem Havlíčkem. Společně s Františkem Palackým se pokoušel vydat encyklopedii, ale vláda její publikaci nepovolila. V roce 1852 se odebral do Srbska, kde byl dva roky vychovatelem Petra Karađorđeviće, a pak do Vídně. Odtud posílal příspěvky do řady časopisů – Ost und West, Památky archeologické, Politik, Pokrok, Osvěta nebo Hlas národa.[1]
Roku 1863 mu pražská městská rada nabídla místo prvního ředitele nově zřizované vyšší dívčí školy. Nejprve podnikl tříměsíční studijní cestu do Švýcarska a Německa. Po návratu vypracoval organizační statut a 1. října 1863 slavnostně zahajoval výuku.[2][3] Ve funkci zůstal do roku 1896, kdy na vlastní žádost odešel do důchodu.[1] V roce 1877 byl zvolen do českého sněmu a 1880 do říšské rady.[2]
Dílo
Gabler během života napsal množství článků do časopisů. Vedle již zmiňovaných to byl od roku 1867 Světozor, kam přispěl například reportáží z cesty do Brixenu k domku Karla Havlíčka[4], cestopisem ze Srbska [5], a životopisem Františka Alexandra Zacha. [6][1] Publikoval také mluvnici francouzštiny a učebnici němčiny. K dalším samostatným pracím patří:
- Ze života generála Zacha (1892)
- Svobodní zednáři francouzští a němečtí (1893)
- Časové úvahy o revoluci francouzské (1894)[2]
Byl rovněž spolupracovníkem Riegrova Slovníku naučného.[2] Ve své soukromé knihovně shromáždil několik tisíc knih, které odkázal Museu království českého.[1]
Reference
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vilém Gabler Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
- ↑ a b c d e Ph. Dr. Vilém Gabler. Světozor. 3. 1897, roč. 31, čís. 17, s. 202. Dostupné online.
- ↑ a b c d Dr. Vilém Gabler. Zlatá Praha. 3. 1897, roč. 14, čís. 17, s. 203. Dostupné online.
- ↑ Více o této škole např.: Městská vyšší dívčí škola v Praze. Světozor. 7. 1867, roč. 1, čís. 2, s. 13 - 14. Dostupné online.
- ↑ GABLER, Vilém. Do Brixenu. Světozor. 8. 1867, roč. 1, čís. 7, s. 65 - 66. Dostupné online.
- ↑ Vycházel na pokračování počínaje GABLER, Vilém. Cesta po Srbsku. Světozor. 1. 1868, roč. 2, čís. 1, s. 3. Dostupné online., dále viz obsah
- ↑ GABLER, Vilém. František Zach. Světozor. 8. 1867, roč. 1, čís. 7, s. 62. Dostupné online.
