Herpes simplex virus: Porovnání verzí
m Editace uživatele 90.178.161.72 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je K123456 |
m robot odebral: hr:Herpes simpleks (strongly connected to cs:Jednoduchý opar) |
||
Řádek 91: | Řádek 91: | ||
[[fi:Herpes simplex]] |
[[fi:Herpes simplex]] |
||
[[fr:Herpès génital]] |
[[fr:Herpès génital]] |
||
[[hr:Herpes simpleks]] |
|||
[[id:Virus herpes simpleks]] |
[[id:Virus herpes simpleks]] |
||
[[it:Herpes simplex]] |
[[it:Herpes simplex]] |
Verze z 21. 7. 2011, 23:15
Simplexvirus | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Řád | Herpesvirales |
Čeleď | Herpesviridae |
Podčeleď | Alphaherpesvirinae |
Rod | Simplexvirus |
Binomické jméno | |
Human herpesvirus 1 | |
Druhy | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Simplexvirus je rod virů zahrnující Herpes simplex virus 1 a Herpes simplex virus 2 (HSV-1 a HSV-2), dva druhy virů z čeledi herpetických virů, které způsobují u lidí infekce.[1] Tento rod obsahuje i druh BoHV-2, který napadá skot. Stejně jako ostatní herpesviry, může i herpes simplex virus způsobovat celoživotní infekci. Označují se rovněž jako Lidský herpesvirus 1 a 2 (anglicky: Human Herpes Virus 1 a 2, tedy HHV-1 a HHV-2). Společně s rody Varicellovirus, Mardivirus a Iltovirus patří do podčeledi Alphaherpesvirinae.
Virologie
Morfologie
Simplexvirus je obalený virus s amorfním tegumentem, sférickým až vícetvarým kapsidem tvořeným 162 kapsomerami. V průměru má 150-200 nm, glykoproteinové komplexy jsou součástí membránového obalu.
Genom
Genom je nesegmentovaná, lineární dvoušroubovicová DNA o délce 152 kb obsahující ukončující a vnitřní repetitivní sekvence.
Genová exprese
Každý virový transkript je většinou pro jeden protein přičemž obsahuje promotorovou/regulační sekvenci, TATA box, vedoucí sekvenci 30-300 bp (nepřekládána) na 5' konci, ukončovací nepřekládanou sekvenci 10-30 bp na 3' konci a poly A signál. Mnoho genů se překrývá, vir obsahuje jen pár oddělených. Některé ORF jsou navzájem protichůdné, některé mohou být transkribovány z více promotorů a některé geny jsou nekódující.
Genom obsahuje 3 typy genů: bezprostřední, rané a pozdní. Bezprostřední jsou transkribovány okamžitě po infekci a zajišťují expresi raných genů kódující proteiny nezbytné pro replikaci. Pozdní geny většinou kódují strukturní proteiny. Geny exprimované během latentní fáze jsou řazeny do zvláštní kategorie.
Virové proteiny VHS a ICP27 se zaslouží o zastavení buněčné translace, čímž zajistí cílené upřednostnění virových proteinů nad buněčnými. VHS (nachází se na 17. genu, tvoří jej 455 aminokyselin [2]) je endoribonukleáza, která štěpí hostitelskou mRNA v cytoplasmě, čímž zajistí dostatek nukleotidů pro syntézu virové mRNA, kdežto ICP27 (nachází se v ORF4, tvoří jej 452 aminokyselin [3]) je bezprostřední protein, který se zaslouží o aktivaci transkripci jistých brzkých, raných i pozdních proteinů.
Životní cyklus
Replikace probíhá v jádře. Může probíhat lýtickou nebo latentní cestou.
Lýtická cesta
- Virus se na hostitelské receptory naváže přes gB, gC, gD a gH.
- Membrána viru sfúzuje s membránou buňky a vypustí tak virové jádro a tegumentární proteiny do cytoplasmy.
- Kapsid je transportován k jadernému póru, kde je vDNA vypuštěna dovnitř.
- Jsou exprimovány bezprostřední geny, které zahájí exprimaci raných genů.
- Pomocí hostitelské polymerázy II je transkribována raná virová mRNA, která je přenesena do cytoplasmy a podle ní se translatují rané proteiny.
- Rané proteiny se účastní replikace DNA a tak jsou přeneseny zpět do jádra.
- Syntéza velkého množství vDNA pomocí virové DNA dependentní DNA polymerázy.
- Pomocí hostitelské polymerázy II je transkribována pozdní virová mRNA, která je přenesena do cytoplasmy a podle ní se translatují pozdní proteiny.
- Pozdní proteiny jsou strukturní složky virového jádra a tak jsou přeneseny zpět do jádra.
- Viriony vypučí jadernou membránou, která byla obohacena o herpetické glykoproteiny skrze Golgiho aparát a nakonec jsou uvolněny skrz plasmatickou membránu.
Při lýtické cestě virus preferuje epiteliální slizniční buňky.
Latentní cesta
Replikace viru je v tandemu s replikací hostitelské buňky.
Rody
- HSV-1 (HHV-1) je původcem oparu na rtech (opar se však může objevit i jinde na kůži). Virus zůstává v těle člověka i po odeznění oparu v latentní (skryté) formě a v závislosti na spouštěči může být znovu aktivován. Mezi spouštěče patří stres, opalování či horečka. K přenosu dochází prostřednictvím slin.[4]
- HSV-2 (HHV-2), jinak též genitální herpes, je původcem genitálních oparů. Pokládá se za sexuálně přenosnou nemoc při pohlavním styku, ale přenáší se také při porodu z matky na dítě.[4] Projevuje se jako bolestivé puchýřky v oblasti genitálií: na žaludu penisu, stydkých pyscích či kolem řitního otvoru. Podobně jako opar na rtu nejde zcela stoprocentně vyléčit. Většinou se musí pacient smířit s tím, než se mu bude pravidelně vracet.
Epidemiologie
Tento rod je rozšířen po celém světě. Způsobuje slizniční vředy a kožní puchýřky, vzácně encefalitidu nebo meningitidu. Vakcína neexistuje, existují ovšem látky (aciclovir, valacyclovir,...), které jsou aktivované enzymy nacházející se jen v buňkách napadených virem. Jsou proto efektivní pouze proti replikujícímu se viru, na viry v latentní fázi nemají valný efekt.
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ Ryan KJ, Ray CG (editors). Sherris Medical Microbiology. 4th. vyd. [s.l.]: McGraw Hill, 2004. ISBN 0838585299. S. 555–62.
- ↑ http://www.uniprot.org/uniprot/P09275
- ↑ http://www.uniprot.org/uniprot/P09269
- ↑ a b Herpes simplex [online]. 004.cz [cit. 2009-09-20]. Dostupné online.
- V tomto článku byl použit překlad textu z článku Herpes simplex virus na anglické Wikipedii.