Jan Škoda

Příbuzenstvo

manželka	Soňa Neumannová
tchán	Stanislav Kostka Neumann
švagr	Stanislav Neumann

Jan Škoda (2. května 1896, Praha – 17. listopadu 1981, Praha) byl český divadelní režisér a herec.

Po maturitě v r.1914 na reálném gymnáziu v Praze pokračoval po první světové válce v dalším studiu na Českém vysokém učení technickém a současně na Konzervatoři v Praze (1920 – 1923).

Na Konzervatoři byl žákem profesora Jaroslava Hurta. Ve dvacátých letech spolu s dalšími mladými posluchači a absolventy třídy J.Hurta hrál v holešovické Legii malých v mimoškolních veřejných představeních . Práce v tomto studiu se zúčastnili rovněž např. Jiřina Šejbalová, František Salzer, Jiří Frejka, Erik A.Saudek, Bohuš Záhorský, František Muzika, František Zelenka, Jaroslav Ježek, Saša Machov a další.

Jako student Konzervatoře se stal v roce 1921 elévem činohry Národního divadla a vystupoval zde v menších rolích až do roku 1924.

Následně působil jako režisér v divadle v Košicích (1924 - 1926), ve Východočeském divadle (šéf činohry 1926-8), v Českých Budějovicích (1928/1929) a od roku 1929 do roku 1937 jako šéf činohry ve Státním divadle v Ostravě (s výjimkou sezóny 1931/1932 strávené ve Slovenském národním divadle v Bratislavě).

V letech 1938/1939 byl šéfem činohry Státního divadla v Brně a od konce roku 1939 se vrátil do Státního divadla v Ostravě jako šéf činohry, v roce 1940 se stal ředitelem.

Za okupace byl v roce 1942 zatčen , avšak následně propuštěn a zbaven funkce ředitele.

Od roku 1943 pracoval v Nezávislém divadle, Intimním divadle a režíroval pohostinsky v divadle Uranie. V květnu 1945 založil spolu s dalšími ostravskými divadelníky Karlem Paloušem a scénografem Janem Sládkem v Praze „Malé realistické divadlo“ a stal se jeho ředitelem. Divadlo sídlilo v sále v malostranské Umělecké besedě.

Jan Škoda chtěl připojit k divadlu jako pobočnou scénu i Divadlo satiry a toto se stalo v sezóně 1945/1946 jeho formální součástí. V září 1945 Jan Škoda přestěhoval své divadlo do bývalého Švandova divadla a nové divadlo působilo pod jménem "Realistické divadlo". Do souboru byli angažováni například Jiří Dohnal, Bohuš Záhorský a Jiřina Petrovická. Dramaturgem divadla se stal E.A.Saudek, známý překladatel děl W.Shakespeara.

V letech 1950 - 1951 byl režisérem činohry v Národním divadle v Praze. V Národním divadle spolupracoval výhradně s divadelním scénografem Františkem Tröstrem, kterého často zval i později ke spolupráci na svých inscenacích do Vinohradského divadla.

Od roku 1951 působil jako umělecký šéf a režisér v Divadle na Vinohradech, resp. ve zde působícím Divadle čs.armády (od sezóny 1955/1956 jako Ústřední divadlo čs.armády) a to až do roku 1960.

Ještě před druhou světovou válkou se stal členem KSČ

Byl manželem herečky Soni Neumannové, švagrem herce ND Stanislava Neumanna, zetěm básníka S.K.Neumanna.

„	Velkou událostí začátku padesátých let byla inscenace Othella v režii Jana Škody a ve výpravě Františka Tröstra.	“
— Vlasta Fabianová

Ocenění

• 1948, 1951 Státní cena
• 1949 Řád 25.února 1948
• 1954 titul národní umělec
• 1961 Řád republiky

Vybrané divadelní režie

• 1944 E.Hardt: Blázen Tantris, Vinohradské divadlo - na scéně Divadla J.K.Tyla (pohostinská režie Jana Škody)
• 1945 A.N.Ostrovskij: I chytrák se spálí, Realistické divadlo
• 1945 F.V. Jeřábek: Služebník svého pána, Realistické divadlo
• 1945 L.Holberg: Bez bázně a hany, Realistické divadlo
• 1945 Moliere: Don Juan, Realistické divadlo
• 1946 Jiří Mahen: Mezi dvěma bouřkami, Realistické divadlo
• 1946 W.Shakespeare: Veselé paničky windsdorské, Realistické divadlo
• 1946 Henrik Ibsen: Opory společnosti, Realistické divadlo
• 1946 W.Shakespeare: Večer tříkrálový, Realistické divadlo
• 1947 Sean O´Casey: Juno a páv, Realistické divadlo
• 1947 Moliere: Škola manželů, Realistické divadlo
• 1947 P.Merimée: Kočár nejsvětější svátosti, Realistické divadlo
• 1947 G.B.Shaw: Muž budoucnosti, Realistické divadlo
• 1948 A.Miller: Všichni moji synové, Realistické divadlo
• 1949 P.A.Pavlenko: Štěstí, Realistické divadlo
• 1950 A.Jirásek/Vostřák: Filosofská historie (balet), Divadlo v Plzni
• 1950 A.P.Štejn: Čestný soud, Tylovo divadlo, 50 repríz
• 1950 A.N.Ostrovskij: Výnosné místo , Tylovo div., 79 repríz
• 1951 J.A.Burjakovskij: Lidé, bděte!, Národní divadlo (ND), 100 repríz
• 1951 W.Shakespeare: Othello , Tylovo div., 80 repríz
• 1952 S.Vurgun: Východ slunce, Divadlo čs.armády
• 1952 A.Jirásek: Jan Roháč, Divadlo čs.armády
• 1952 A.Jirásek: Jan Žižka, Divadlo čs.armády
• 1953 W.Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, Divadlo čs.armády
• 1954 Nazim Hikmet: Legenda o lásce, Divadlo čs.armády
• 1955 J.Procházka: Ohně na horách, Divadlo čs.armády
• 1955 Friedrich Schiller: Don Carlos, Divadlo čs.armády
• 1955 Milan Jariš: Inteligenti, Ústřední divadlo čs.armády
• 1956 K.Korcelli: Dům na Tvrdé, Ústřední divadlo čs.armády
• 1956 M.Gorkij: Barbaři, Ústřední divadlo čs.armády
• 1958 L.I.Slavin: Intervence, Ústřední divadlo čs.armády
• 1958 Arnošt Dvořák: Král Václav IV, Ústřední divadlo čs.armády
• 1959 W.Shakespeare: Koriolanus, Ústřední divadlo čs.armády
• 1960 Ilja Prachař: Svět, kde se nežebrá, Ústřední divadlo čs.armády

Vybrané divadelní role

• 1923 A.Jirásek: Jan Hus, Stašek, Smolař, ND, režie Karel Želenský
• 1923 V.Sardou: Cyprienna, První detektiv, Stavovské divadlo, rež. Miloš Nový
• 1923 J.W.Goethe: Faust , Pátý tovaryš, ND, režie Vojta Novák
• 1923 B.Björson: Král, Maskovaný pán, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
• 1923 Moliere: Misantrop, Posel maršálského úřadu Francie, ND, režie Karel Dostal
• 1924 D.N.Fonvizin: Mazánek, Lokaj, ND, režie Václav Vydra st.
• 1924 A.Jirásek: Jan Žižka, Hartneid z Lichtenštejna, ND, režie Vojta Novák
• 1924 L.N.Andrejev: Rozum, Třetí lékař, ND, režie Jaroslav Hurt

Odkazy

Literatura

• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31, 86, 103, 213–4
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 329
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, ACADEMIA, Praha, 2007, str. 20, 33, 36–7, 66, 93, 129, 130, 148, 175, 219, 220, 246–8, 250, 256, 271, 275, 289, 301, 304, 306–7, 310, 340, 349, 372, 387, 411, 419, 426, 433, 445, ISBN 978-80-200-1502-0
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 73, 102–3, 107–9, 222–3, 307, 313, ISBN 80-207-0419-1
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, ACADEMIA, Praha, 1988, str. 490
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 258, 261, 263, 279, 280, 282
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 223
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, 1975, vyd. Divadelní ústav, Praha, str.  166, 261
• Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 68, 83, 85–7, 89, 91, 95, 103, 107, 115, 180–3, 194, ISBN 978-80-239-9604-3
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 134, 136, 158–9, 189, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Škoda

• Jan Škoda v databázi Archivu Národního divadla
• Jan Škoda ve Filmové databázi