Olga Masaryková: Porovnání verzí
→top: úpr |
→Život: exil |
||
| Řádek 17: | Řádek 17: | ||
Dne 25. ledna 1913 se vdala za advokátního koncipienta Vendelína Halíka. Manželství trvalo krátce a v první polovině roku 1914 došlo k rozvodu.<ref>[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/Zoomify.action?scanIndex=0&xid=1ED5433423A911E08F90005056C00008&entityType=10120&entityRef=%28%5En%29%28%28%28localArchiv%2C%5En%2Chot_%29%28unidata%29%29%28170637%29%29 Soupis pražských obyvatel, Halík Vendelín]</ref> Poté opět přijala své rodné příjmení. |
Dne 25. ledna 1913 se vdala za advokátního koncipienta Vendelína Halíka. Manželství trvalo krátce a v první polovině roku 1914 došlo k rozvodu.<ref>[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/Zoomify.action?scanIndex=0&xid=1ED5433423A911E08F90005056C00008&entityType=10120&entityRef=%28%5En%29%28%28%28localArchiv%2C%5En%2Chot_%29%28unidata%29%29%28170637%29%29 Soupis pražských obyvatel, Halík Vendelín]</ref> Poté opět přijala své rodné příjmení. |
||
Většinu svého života strávila v [[emigrace|emigraci]]. Poprvé odešla do [[exil]]u spolu se svým otcem v roce [[1914]]. Zde působila jako jeho [[sekretář (administrativa)|tajemnice]] a spolupracovnice. S otcem se také v prosinci 1918 vrátila zpět do vlasti. V roce [[1919]] odešla opět do zahraničí, tentokrát z vlastní vůle. Dne 9. prosince 1920 se v Praze podruhé provdala za [[Švýcarsko|švýcarského]] lékaře [[Henri Revilliod|Henriho Revillioda]].<ref>{{Citace periodika|url=http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=11049002|periodikum= Lidové noviny|datum= 10. 12. 1920|strany=2|titul=oznámení o sňatku (dostupné online v NK ČR)}}</ref> Z manželství se narodili synové Herbert (1921-1945) a Leonard (1922-1944).<ref>{{Citace monografie | příjmení = Tomeš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Tomeš | spoluautoři = a kol. | titul = Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P | vydavatel = Paseka ; Petr Meissner | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 649 | isbn = 80-7185-246-5 | strany = 349}}</ref> |
Většinu svého života strávila v [[emigrace|emigraci]]. Poprvé odešla do [[exil]]u spolu se svým otcem v roce [[1914]]. Zde působila jako jeho [[sekretář (administrativa)|tajemnice]] a spolupracovnice. S otcem se také v prosinci 1918 vrátila zpět do vlasti.<ref>PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3 , str. 12, 21, 25, 30, 104</ref> V roce [[1919]] odešla opět do zahraničí, tentokrát z vlastní vůle. Dne 9. prosince 1920 se v Praze podruhé provdala za [[Švýcarsko|švýcarského]] lékaře [[Henri Revilliod|Henriho Revillioda]].<ref>{{Citace periodika|url=http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=11049002|periodikum= Lidové noviny|datum= 10. 12. 1920|strany=2|titul=oznámení o sňatku (dostupné online v NK ČR)}}</ref> Z manželství se narodili synové Herbert (1921-1945) a Leonard (1922-1944).<ref>{{Citace monografie | příjmení = Tomeš | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Tomeš | spoluautoři = a kol. | titul = Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P | vydavatel = Paseka ; Petr Meissner | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 649 | isbn = 80-7185-246-5 | strany = 349}}</ref> |
||
Podle skutečné podoby těchto Masarykových vnuků vytvořil sochař [[Karel Dvořák (sochař)|Karel Dvořák]] [[pomník]] dvou hrajících si [[akt (výtvarné umění)|aktů]] dětí se šesti žabkami a dvěma ještěrkami, který je umístěn uprostřed [[fontána|fontány]] v [[Seminářská zahrada|Seminářské zahradě]] na [[Petřín]]ě na pražské [[Malá Strana|Malé Straně]]. Totožnost dětí byla odhalena teprve po [[sametová revoluce|sametové revoluci]].<ref>{{Citace elektronické monografie | vydavatel = [[Pražská informační služba]] | titul = O Praze > Pomníky a sochy | url = http://www.praguewelcome.cz/cs/pamatky/pamatky/dalsi-zajimava-mista/pomniky-a-sochy/ | datum přístupu = 2014-3-20 | kapitola = ''Masarykovi vnuci'' | typ kapitoly = odstavec}}</ref> |
Podle skutečné podoby těchto Masarykových vnuků vytvořil sochař [[Karel Dvořák (sochař)|Karel Dvořák]] [[pomník]] dvou hrajících si [[akt (výtvarné umění)|aktů]] dětí se šesti žabkami a dvěma ještěrkami, který je umístěn uprostřed [[fontána|fontány]] v [[Seminářská zahrada|Seminářské zahradě]] na [[Petřín]]ě na pražské [[Malá Strana|Malé Straně]]. Totožnost dětí byla odhalena teprve po [[sametová revoluce|sametové revoluci]].<ref>{{Citace elektronické monografie | vydavatel = [[Pražská informační služba]] | titul = O Praze > Pomníky a sochy | url = http://www.praguewelcome.cz/cs/pamatky/pamatky/dalsi-zajimava-mista/pomniky-a-sochy/ | datum přístupu = 2014-3-20 | kapitola = ''Masarykovi vnuci'' | typ kapitoly = odstavec}}</ref> |
||
== Tragická úmrtí synů == |
== Tragická úmrtí synů == |
||
Verze z 28. 5. 2019, 18:00
| Olga Masaryková - Revilliodová | |
|---|---|
.jpg) Olga Masaryková (1919) | |
| Narození | 25. května 1891 Praha, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. září 1978 (ve věku 87 let) Londýn, Spojené království |
| Povolání | sekretářka |
| Choť | Henri Revilliod |
| Děti | Herbert Revilliod, Leonard Revilliod |
| Rodiče | Tomáš Garrigue Masaryk a Charlotta Garrigue Masaryková |
| Příbuzní | Alice, Herbert, Jan (sourozenci) Anna, Herberta (neteře) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Olga Masaryková, či Olga Garrigue Masaryková - Revilliodová (25. května 1891 Praha[1] – 12. září 1978 Londýn) byla nejmladší dcera Tomáše Garrigue Masaryka a Charlotty Garrigue Masarykové.
Život
Dne 25. ledna 1913 se vdala za advokátního koncipienta Vendelína Halíka. Manželství trvalo krátce a v první polovině roku 1914 došlo k rozvodu.[2] Poté opět přijala své rodné příjmení.
Většinu svého života strávila v emigraci. Poprvé odešla do exilu spolu se svým otcem v roce 1914. Zde působila jako jeho tajemnice a spolupracovnice. S otcem se také v prosinci 1918 vrátila zpět do vlasti.[3] V roce 1919 odešla opět do zahraničí, tentokrát z vlastní vůle. Dne 9. prosince 1920 se v Praze podruhé provdala za švýcarského lékaře Henriho Revillioda.[4] Z manželství se narodili synové Herbert (1921-1945) a Leonard (1922-1944).[5]
Podle skutečné podoby těchto Masarykových vnuků vytvořil sochař Karel Dvořák pomník dvou hrajících si aktů dětí se šesti žabkami a dvěma ještěrkami, který je umístěn uprostřed fontány v Seminářské zahradě na Petříně na pražské Malé Straně. Totožnost dětí byla odhalena teprve po sametové revoluci.[6]
Tragická úmrtí synů
Na počátku druhé světové války uprchla Olga i se svou rodinou do Velké Británie. Oba její synové, Leonard i Herbert, v průběhu druhé světové války ve Velké Británii tragicky zahynuli. Mladší Leonard (26. 8. 1922 Montreux, Švýcarsko – 16. 8. 1944 Skotsko) byl nadporučík RAF a zemřel při cvičném letu nad ostrovem Tiree. Starší Herbert (* 1921) zemřel za dosud nevyjasněných okolností 13. 2. 1945 v důsledku vnitřního krvácení po střelné ráně do krajiny břišní.
Poslední léta života
Olga Masaryková - Revilliodová navštívila po válce ještě několikrát Československo, ale po tragické smrti svého bratra Jana Masaryka již do své vlasti nikdy nezavítala. Se svými neteřemi Annou a Herbertou Masarykovými, které žily v Československu, byla stejně jako sestra Alice pouze v písemném kontaktu.[7] Žila ve Francii, Švýcarsku a Velké Británii, kde také v roce 1978 zemřela.
-
první československý prezident vystupuje z vlaku v Táboře při svém návratu z exilu (poslední etapa z Rakouska do Prahy 20.–21. prosince). Po jeho levé straně dcera Olga, která jej v exilu doprovázela a tam pro něj pracovala -
Fontána s pomníkem Hrající si chlapci, zvaným též Masarykovi vnuci
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Českobratrská evangelická farnost u sv. Klimenta v Praze
- ↑ Soupis pražských obyvatel, Halík Vendelín
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3 , str. 12, 21, 25, 30, 104
- ↑ oznámení o sňatku (dostupné online v NK ČR). Lidové noviny. 10. 12. 1920, s. 2. Dostupné online.
- ↑ TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 349.
- ↑ O Praze > Pomníky a sochy [online]. Pražská informační služba [cit. 2014-03-20]. Odstavec Masarykovi vnuci. Dostupné online.
- ↑ [1] Vzpomínka: Anna a Herberta Masarykovy (Neviditelný pes)
Literatura
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 349–350.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Olga Masaryková
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Tomáše Masaryka 1850
- Rozhlas.cz: Alice a Olga v době, kdy T. G. M. byl jen jejich tatíčkem, 25. října 2009
- iDNES.cz: Sága rodu Masaryků: velké talenty, kruté konce. A teď i potomci v Česku, 27. února 2010
- Libuše Paukertová-Leharová: V exilu s Olgou Masarykovou-Revilliodovou, Akropolis, 2005
- Rozhlas.cz: Ecce Homo – Olga Masaryková Revilliodová, 25. května 2011
