Olga Masaryková: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Eleanor Masaryková - dle http://www.muzeumtgm.cz/cz/osobnosti/Podrobny-zivotopis
Přidáno její druhé příjmení
Řádek 3: Řádek 3:
{{Příbuzenstvo| příbuzenstvo =
{{Příbuzenstvo| příbuzenstvo =
{{Příbuzný| otec| [[Tomáš Garrigue Masaryk]]}}
{{Příbuzný| otec| [[Tomáš Garrigue Masaryk]]}}
{{Příbuzný| matka| [[Charlotta Garrigue-Masaryková]]}}
{{Příbuzný| matka| [[Charlotta Garrigue Masaryková]]}}
{{Příbuzný| sestra| [[Alice Masaryková]]}}
{{Příbuzný| sestra| [[Alice Masaryková]]}}
{{Příbuzný| sestra| Eleanor Masaryková}}
{{Příbuzný| sestra| Eleanor Masaryková}}
Řádek 14: Řádek 14:
[[Soubor:Masarykovi vnuci - Petřín fontána.jpg|thumb|Fontána s pomníkem ''Hrající si chlapci'', zvaným též ''Masarykovi vnuci'']]
[[Soubor:Masarykovi vnuci - Petřín fontána.jpg|thumb|Fontána s pomníkem ''Hrající si chlapci'', zvaným též ''Masarykovi vnuci'']]


'''Olga Masaryková''' ([[25. květen|25. května]] [[1891]] [[Praha]] – [[12. září|12. září]] [[1978]] [[Londýn]]) byla nejmladší [[dcera]] [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] a [[Charlotta Garrigue-Masaryková|Charlotty Masarykové]].
'''Olga Masaryková''' (či Olga Garrigue Masaryková) ([[25. květen|25. května]] [[1891]] [[Praha]] – [[12. září|12. září]] [[1978]] [[Londýn]]) byla nejmladší [[dcera]] [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garrigue Masaryka]] a [[Charlotta Garrigue Masaryková|Charlotte Garrigue Masarykové]].


== Život ==
== Život ==

Verze z 23. 8. 2015, 19:05

Olga po pravici svého otce při jejich návratu z exilu (zastávka v Táboře 21. prosince 1918)

Příbuzenstvo
otec Tomáš Garrigue Masaryk
matka Charlotta Garrigue Masaryková
sestra Alice Masaryková
sestra Eleanor Masaryková
bratr Herbert Masaryk
bratr Jan Masaryk
neteř Anna Masaryková
neteř Herberta Masaryková
Fontána s pomníkem Hrající si chlapci, zvaným též Masarykovi vnuci

Olga Masaryková (či Olga Garrigue Masaryková) (25. května 1891 Praha12. září 1978 Londýn) byla nejmladší dcera Tomáše Garrigue Masaryka a Charlotte Garrigue Masarykové.

Život

Dne 25. ledna 1913 se vdala za advokátního koncipienta Vendelína Halíka. Manželství trvalo krátce a v první polovině roku 1914 došlo k rozvodu. Poté přijala opět příjmení za svobodna.

Většinu svého života strávila v emigraci. Poprvé odešla do exilu spolu se svým otcem v roce 1914. Zde působila jako jeho tajemnice a spolupracovnice. S otcem se také v prosinci 1918 vrátila zpět do vlasti. V roce 1919 odešla opět do zahraničí, tentokrát z vlastní vůle. V roce 1920 se podruhé provdala za švýcarského lékaře Henriho Revillioda. Z manželství se narodili synové Herbert (* 1921) a Leonard (* 1922).[1]

Podle skutečné podoby těchto Masarykových vnuků vytvořil sochař Karel Dvořák pomník dvou hrajících si aktů dětí se šesti žabkami a dvěma ještěrkami, který je umístěn uprostřed fontánySeminářské zahradě na Petříně na pražské Malé Straně. Totožnost dětí byla odhalena teprve po sametové revoluci.[2]

Tragická úmrtí synů

Na počátku druhé světové války uprchla Olga i se svou rodinou do Velké Británie. Oba její synové, Leonard i Herbert, v průběhu druhé světové války ve Velké Británii tragicky zahynuli. Mladší Leonard (26. 8. 1922 Montreux, Švýcarsko – 16. 8. 1944 Skotsko) byl nadporučík RAF a zemřel při cvičném letu nad ostrovem Tiree. Starší Herbert (* 1921) zemřel za dosud nevyjasněných okolností 13. 2. 1945 v důsledku vnitřního krvácení po střelné ráně do krajiny břišní.

Poslední léta života

Olga Masaryková-Revilliodová navštívila po válce ještě několikrát Československo, ale po tragické smrti svého bratra Jana Masaryka již do své vlasti nikdy nezavítala. Žila ve Francii, Švýcarsku a Velké Británii, kde také v roce 1978 zemřela.

Odkazy

Reference

  1. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 349. 
  2. O Praze > Pomníky a sochy [online]. Pražská informační služba [cit. 2014-03-20]. Odstavec Masarykovi vnuci. Dostupné online. 

Literatura

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 349–350. 

Externí odkazy