Situační komedie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Situační komedie nebo také z angličtiny zkráceně sitcom je specifický druh komediálního seriálu. Je pro něj charakteristický malý počet prostředí s rovněž malým počtem postav, které se v průběhu série vyvíjí jenom minimálně a děj jednotlivých dílů běžně končí ve statu quo, tedy stejném nastavení v jakém byl na začátku.

Vtipné dějové zápletky bývají soustředěny nejčastěji na obyčejné prostředí (např. domov nebo pracoviště, škola), nevšední místa nebo postavy (vesmír, mimozemšťané) jsou vždy stylizovány do reality všedního dne.Formát situační komedie vznikl v rozhlase ve dvacátých letech 20. století, dnes je typický hlavně v televizi.

Sitcomy můžou mít také povahu parodie jiných žánrů. Děj se obvykle skládá z vtipných dialogů a točí se nejčastěji kolem malých denních problémů. Některé sitcomy mají vtipy zdůrazněné namíchaným zvukem smějícího se publika (tento dodatečně přidávaný zvuk se někdy nazývá „laugh track“). Smích v amerických sitcomech často pochází od reálného publika, které se účastní natáčení jako diváci.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mezi první televizní sitcomy patří seriály jako I Love Lucy či The Honeymooners. V České republice byl prvním sitcomem série Nováci, následováni Hospodou, Policajty z Předměstí, Cyranovým ostrovem nebo Comebackem.

Produkce[editovat | editovat zdroj]

Televizní společnosti favorizují sitcomy zejména kvůli tomu, že mají relativně nízké produkční náklady (v řádu jednotek miliónů za jeden díl) a zároveň jsou divácky vděčné. Existují postupy, jak produkční náklady srazit na úplné minimum, například dekorace jsou zasvícené na celou sérii stejně nebo se natáčí na tři kamery zároveň, z nichž jedna snímá celek a ostatní dvě polocelky jednajících postav, odpadá tak časově náročná příprava rozzáběrování. Z toho plyne, že v sitcomech se obvykle neobjevují detaily, nejsou-li nezbytně nutné. Sitcom je také obvykle scenáristicky připraven tak, že se odehrává jen v interiérech a z toho málokdy více než ve třech až pěti prostředích.

Příklady[editovat | editovat zdroj]