Sady (České Budějovice)
| Sady | |
|---|---|
 Sady před rokem 1918 | |
| Lokalita | centrum, České Budějovice,  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°58′36,72″ s. š., 14°28′37,36″ v. d. |
| Rozloha | 3,5 ha |
| Založeno | 1874 |
| Architekt | Rudolf Vácha starší |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sady, dříve též městské sady, je městský park v Českých Budějovicích rozkládající se mezi tokem Mlýnské stoky a ulicí Na Sadech (částečně též Husovou třídou).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Městský park leží v prostoru někdejšího barokního opevnění. Vzniklo v letech 1641–1666 a vydrželo do roku 1825, kdy byla zahájena nejprve demolice ravelinů. Ty uvolnily prostor a umožnily vznik nové ulice vedoucí od poloviny 19. století po obvodu původního opevnění. Zprvu byla nazývaná Lange Fahrt, dnes Na Sadech. Kolem roku 1870 bylo rozhodnuto zbytky barokní hradby odstranit a na vzniklém prostranství založit park. K tomu došlo v letech 1874–1880. Koncept navrhl Rudolf Vácha (1825–1899), schwarzenberský inspektor zahrad (otec malíře Rudolfa Váchy), který rovněž navrhl zámecký park na Hluboké. Po dokončení byl park uzavřen dřevěným plotem a na noc zamykán. V roce 1901 došlo k úřednímu zákazu vstupu s kočárky po 17. hodině, neboť za pěkného počasí jimi byly obsazeny všechny lavičky.[1] V roce 1917 byl zaveden poplatek pro civilní osoby, které mezi 16. a 20. hodinou užívaly laviček určených pro vojíny (10 haléřů pro dospělé a 2 haléře pro děti).[1] Litinové ploty z let 1881–1887 byly zrekvírované za druhé světové války, poté již nebyly obnoveny. K rekonstrukcím došlo v letech 1942 (dílčí), 1946–1948 (mj. odstraněn Templ a na úkor parku zvětšena křižovatka s Rudolfovskou ulicí).[1] K dalším úpravám parku došlo zhruba v 60. letech 20. století (1958 instalován pomník Mateřství, později nová fontána, dělo). Roku 1977 došlo k rekonstrukci podle projektu Komunálních služeb Bechyně.[1] V letech 2001 až 2005 došlo k postupné rekonstrukci.[2]
Části parku[editovat | editovat zdroj]
Úsek mezi Kanovnickou a kněžskou ulicí byl podle sochy Adalberta Lanny z roku 1879 nazývá Lannův park.[1] Úsek mezi Kněžskou a U Černé věže (tj. část proti Besedě) byl podle busty Josefa II. označován jako Josefský park, později jako Besední park[3] nebo Besední sad. Partie od ulice U Černé věže po Krajinskou třídu se podle pomníku Otokara Mokrého nazván Mokrého sad.[1] Část mezi opevněním a Husovou ulicí nese pojmenování Naše Benátky.[2]
Pamětihodnosti a prvky[editovat | editovat zdroj]
Řazeny chronologicky podle vzniku:
- Mlýnská stoka – původně vodní příkop v rámci opevnění města
- Pražská brána – hranolová věž, jedna ze tří původních městských bran, zmiňována 1335, zbourána 1867
- pamětní deska Šimona Plachého z Třebnice – umístěna po roce 1611, dnes replika v místě původní Pražské brány
- barokní raveliny a vodní kanály – fortifikační prvky z poloviny 17. století byly zcela odstraněny
- socha sv. Jana Nepomuckého – barokní socha z mušlového vápence, žulový sokl, kulturní památka, patrně jde o dílo Josefa Dietricha původně umístěné před Svinenskou branou
- Templ – empírový altán z roku 1819 umístěný proti Rudolfovské třídě,[4] původně na ravelinu, 1875 sníženo zastřešení, poté využíván k hudební produkci, zbořen při rekonstrukci 1946–1948[1]
- kiosek se sodovkou – zmiňován v roce 1875 „v ravelinu u mostku k Židovské ulici“[5]
- Císařské duby – dvojice dubů západně od vyústění Krajinské ulice byla vysazena 23. dubna 1879, den před výročím stříbrné svatby Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské[1]
- pomník Vojtěcha Lanny staršího – umístěn 24. 5. 1879, obnoven 2. 10. 1993
- socha Diany – sádrová socha bohyně lovu se psem[2] byla v dubnu 1881 umístěna u východní strany Krajinské ulice, 1919 po instalaci pomníku Otokara Mokrého se přesunula za pomník Vojtěcha Lanny, vandalsky zničena v dubnu 1947[1]
- kašna s fontánou – realizována r. 1882, financována stavitelem baronem Karlem Schwarzem[3], obnovena 2002
- fontána u Pražské třídy – vznikla v roce 1882[1]
- busta císaře Josefa II. – umístěna 28. října 1883, zničena 28. října 1918[3]
- kavárna z příhradového zdiva s verandou, tzv. Trinkhalle – otevřena 1884, provozována různými pronajimateli od 15. března do konce října; od 5. května 1900 vedena Josefem Dankem, zanikla[3][2]
- domek pro hlídače – 1879 vznikla stavba sloužící jako zázemí pro hlídače parku, nedochovala se[1]
- fontána mezi starou nemocnicí a Kanovnickou ulicí[6] – vznikla před koncem 19. století, zanikla při stavbě pošty[1]
- Caffé Pissoir – z veřejných záchodů městem zřízená a v letech 1897–1898 Stephanem Nitschem provozovaná letní kavárna satiricky nazývaná Caffé Pissoir[7][8][9][10][11]
- dětské hřiště s pavilonem – zaniklo[2]
- historický rozcestník – umístěn 1910, r. 2003 obnoven a doplněn pamětní deskou, kulturní památka
- pomník Otokara Mokrého – pískovcová deska původně určená pro rodný dům na náměstí, byla nakonec z důvodu přílišné hnotnosti umístěna 15. srpna 1919 při vyústění Krajinské třídy na místo Diany, později přesunuta k Mlýnské stoce;[1] financována Družstvem Budivoj, sochař František Bílek, kulturní památka
- tramvajový sloup – z 20. let 20. století, 15. června 2016 doplněn pamětním kamenem jako pomník tramvajové dopravy
- pomník Mateřství – pomník od Františka Mrázka z roku 1958
- fontána Volavky, Ukradené Volavky[12][13] – ze 60. letech 20. století, obnovena 2002, poté byly volavky (dílo Františka Mrázka[14]) odcizeny
- dělo – lehký pěchotní protitankový kanon ráže 57 mm umístěný 1975 k příležitosti 30. výročí konce 2. světové války, odstraněn po r. 1990[1]
- pomník Přemysla Otakara II. – umístěn 28. října 2015, od Františka Postla
Parkový porost původně pokračoval až do prostoru současné pošty. Tento úsek se využíval jako nemocniční zahrada až do zbourání staré nemocnice roku 1914.[15] Poté měla být využita na stavbu nové budějovické katedrály. Plány ale byly změněny, připravené finance využity mj. na stavbu kostela sv. Jana Nepomuckého a nevyužitá parcela (z níž byla část uvolněna zbouráním klasicistní budovy staré nemocnice) posloužila v letech 1915–1918 k výstavbě pošty.
Flóra[editovat | editovat zdroj]
V parku roste 59 druhů dřevin, z toho k nejvíce zastoupeným patří s 38 % jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), 10 % javor mléč (Acer platanoides), 9 % lípa (Tilia), 8 % trnovník akát (Robinia pseudacacia) a 7 % jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Zajímavostmi jsou exempláře platanu javorolistého (Platanus × acerifolia), javoru stříbrného (Acer saccharinum), lísky turecké (Corylus colurna), dřezovce trojtrnného (Gleditsia triacanthos), pavlovnie plstnaté (Paulownia tomentosa) a v 90. letech 20. století vysazeného jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba).[2]
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Kmeny starých jírovců hostí tesaříka Rhamnusium bicolor a tesaříka rudonohého (Anisarthron barbipes). Zjištěn zde byl i zákonem chráněný nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis).[2] V parku sídlí jedna z největších městských kolonií havranů polních. V roce 1984 se zde usadily první tři páry, v roce 1997 zde již hnízdilo přes 300 párů[16] V lednu 2022 bylo v Českých Budějovicích rozmístěno šest menších a tři velké hmyzí hotely, z toho jeden v parku na Sadech poblíž sochy Adalberta Lanny a jeden u autobusové zastávky proti Eggertově vile.[17]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n BINDER, Milan; KOVÁŘ, Daniel. Sady, parky, aleje: Historie a současnost veřejné zeleně v Českých Budějovicích. [s.l.]: Milan Binder ISBN 978-80-87277-14-0. S. 19–61.
- ↑ a b c d e f g ALBRECHT, Josef; KLETEČKA, Zdeněk; THOMA, Juraj. Encyklopedie Českých Budějovic - parky a zahrady [online]. Č. Budějovice: NEBE [cit. 2018-05-12]. Dostupné online. Dostupné také na: [1].
- ↑ a b c d SCHINKO, Jan. DRBNA HISTORIČKA: Majitelé volně pobíhajících psů v sadech budou potrestáni, zněla vyhláška. Budějcká drbna [online]. 2018-05-10 [cit. 2018-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-20.
- ↑ KOVÁŘ, Daniel. Stavební činnost v Českých Budějovicích v první polovině 19. století. In: Daniel Kovář, Pavel Koblása. Staré Budějovice: sborník prací k dějinám královského města Českých Budějovic. 1., svazek vyd. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, 2005. ISSN 1804-3186. S. 93.
- ↑ Bourání. Budivoj. České Budějovice: Družstvo Budivoj, 23. květen 1875, roč. XI, čís. 41, s. 2.
- ↑ SCHINKO, Jan. DRBNA HISTORIČKA: Pomník Adalberta Lanny. Budějcká drbna [online]. 2019-10-24 [cit. 2019-10-31]. Dostupné online.
- ↑ Caffé Pissoir. Jihočeské listy. 24. duben 1897, roč. 3, čís. 36, s. 4.
- ↑ Nitschův „Nosovrah“. Budivoj. 9. květen 1897, roč. 33, čís. 37, s. 1–2.
- ↑ Oprava spokojeného zdejšího kavárníka p. Stefana Nitscha. Budivoj. 18. prosinec 1898, roč. 34, čís. 101, s. 1.
- ↑ Volební obrázky. Budivoj. 28. březen 1897, roč. 33, čís. 25, s. 1–2.
- ↑ Nový dluh a nové obecní přirážky města Č. Budějovic. Budivoj. 2. březen 1899, roč. 35, čís. 18, s. 1.
- ↑ E15.cz. Budějovicím ubývají kašny a fontány. E15.cz [online]. [cit. 2018-05-13]. Dostupné online.
- ↑ MARŠÍK, Martin. České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Pozor, zhasínáme.. Fotografie Milan Binder. Budějcká Drbna [online]. 2018-07-21 [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
- ↑ MARŠÍK, Martin. České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Ještě jednou Volavky. Fotografie Milan Binder. Budějcká drbna [online]. 2018-08-04 [cit. 2018-08-04]. Dostupné online.
- ↑ SCHINKO, Jan. DRBNA HISTORIČKA: Ve staré nemocnici sloužili tři doktoři a jedna porodní asistentka. Budějcká drbna [online]. 2020-03-19 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online.
- ↑ ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC, heslo ptáci [online]. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online.
- ↑ CIBULOVÁ VOKATÁ, Jitka. Hmyzí hotely se objevily na devíti místech v Českých Budějovicích. Slouží jako úkryt i školní pomůcka. Český rozhlas České Budějovice [online]. Český rozhlas, 2022-01-30 [cit. 2022-06-03]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sady na Wikimedia Commons
