Rychmberk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rychmberk
Základní informace
Výstavbakonec 13. století
Zánikkonec 15. století
StavebníkVilém z Rychmberka
Další majitelépáni z Rychmberka
páni ze Skuhrova
páni z Častolovic
páni ze Žampachu
páni z Kunštátu a Poděbrad
páni z Pernštejna
Poloha
Adresaradiště Rychmberk, Liberk, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Rychmberk
Rychmberk
Další informace
Rejstříkové číslo památky28372/6-2326 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rychmberk (též Liberk) je zaniklý hrad u Liberka v okrese Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji. Stával na západním okraji vesnice, nedaleko kostela svatého Petra a Pavla. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka.[1]

Rychmberk od konce třináctého století sloužil jako šlechtické sídlo. Během husitských válek byl jako opěrný bod katolíků dobyt husity. Roku 1440 se hradu zmocnil Jan Kolda II. ze Žampachu a o rok později byl proto hrad neúspěšně obléhán. Dobýt jej se podařilo až vojsku krále Jiřího z Poděbrad v roce 1457. Pobořený hrad byl nechán svému osudu a roku 1495 byl uveden už jako pustý.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrad byl založen koncem 13. století,[2] ale první písemná zmínka o něm je z roku 1310, kdy jej vlastnil Vilém z Rychmberka. V držení pánů z Rychmberka, kteří pravděpodobně pocházeli z rodu pánů z Kounic, zůstal do roku 1367, kdy jej zakoupil Jan ze Skuhrova. Po smrti Vznaty ze Skuhrova pravděpodobně v roce 1384, odkoupil hrad od pánů z Meziříčí, jejichž větví páni ze Skuhrova byli, Půta II. z Častolovic a Boček z Kunštátu a Poděbrad. V devadesátých letech 14. století je však jako jediný držitel zmiňován Půta. Jelikož za husitských válek patřili páni z Častolovic k přívržencům Zikmunda Lucemburského, byl hrad roku 1425 dobyt. Roku 1440 se jej zmocnil Jan Kolda II. ze Žampachu. V červnu 1441 proti němu vytáhlo vojsko východočeského landfrídu, Slezanů a města Prahy, které vedl hejtman Jetřich z Miletínka.[3] Podařilo se jim dobýt tvrze Dubenec a Černíkovice, Rychmberk ovšem odolal, protože okolo 15. července 1441 uzavřel Kolda příměří. Roku 1457 proti Koldovi vytáhl zemský správce a pozdější český král Jiří z Poděbrad. Oblehl Rychmberk, Náchod a tvrz Černíkovice a všechny je dobyl.[4] Následně Jiří z Poděbrad pobořený[2] hrad připojil k litickému panství. V roce 1495 jr při prodeji panství Vilémovi II. z Pernštejna hrad Rychmberk uváděn jako pustý.[3]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Hrad byl vystavěn na protáhlém skalním ostrohu nad levým břehem Liberského potoka. Přístupnou severovýchodní stranu chránila trojice příkopů, mezi kterými stály dva valy. Zejména druhý z nich byl z velké části zničen při stavbě hřiště. Za tímto opevněním bývalo předhradí, na kterém se nedochovaly žádné stopy zástavby. Hradní jádro je od předhradí odděleno skalní rozsedlinou a jeho členitý povrch neumožňuje rekonstrukci podoby staveb, ale je pravděpodobné, že jižní stranu obíhal parkán.[2]

Dochované pozůstatky hradu neumožňují rekonstruovat původní podobu hradu ani její stavební vývoj. Je možné, že čelní opevnění vzniklo na základě zkušeností z obléhání.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-03-19]. Identifikátor záznamu 139671 : Hrad Rychmberk, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Rychmberk, s. 488. 
  3. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 726 s. Kapitola Rychmberk – hrad, s. 426–427. 
  4. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek II. Hradecko. Praha: František Šimáček, 1883. 316 s. Dostupné online. Kapitola Rychemberk hrad, s. 191. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]