Páni z Častolovic
| Páni z Častolovic | |
|---|---|
 | |
| Země | České království |
| Zakladatel | Půta I. z Častolovic |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Páni z Častolovic byli starý český šlechtický rod, který patřil ve 14. a 15. století k nejvýznamnějším rodům východních Čech.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Byli příbuznými pánů z Potštejna a Litic, pravděpodobně též pánů z Dobrušky a Opočna a pánů z Kostomlat. Bývají zahrnováni do rozrodu Drslaviců,[1] kam zařadil Palacký pány z Potštejna; podle Augusta Sedláčka jde však v tomto případě o jiný rod, který se odvozuje od plzeňského purkrabího Drslava.[2] Příbuznost s Potštejny, z nichž někteří přesídlili do východních Čech, naznačuje jejich erb a také oblíbené jméno Půta. V roce 1312 se připomíná syn Procka z Potštejna a bratr Mikuláše z Potštejna jménem Půta, který by mohl být totožným s prvním doloženým Půtou z Častolovic, nebo může jít o jeho otce.[3]
První příslušníci rodu kolonizovali území na dolním toku Divoké Orlice a dolním toku řeky Bělé, severozápadně od území pánů z Potštejna. Centrem jejich držav byly Častolovice, jejichž povýšení na městečko dosáhl Půta I. z Častolovic (†1397) v roce 1342. Tento nejstarší známý Půta zastával u dvora Karla IV. různé pozice a byl mimo jiné také správcem Kladska a Dolní Lužice. S manželkou Machnou (Markétou) z Veselice měl syna Půtu II. Půta II. z Častolovic býval nejprve zván Půtou mladším, později Půtou starším.[pozn. 1] Půta II. (mladší) z Častolovic se oženil s Annou kněžnou Osvětimskou, se kterou měl syna Půtu III. a dcery Ofku a Kateřinu. Ofka se provdala nejprve za Oldřicha Svojanovského z Boskovic a po jeho smrti za Viléma mladšího Zvířetického z Boskovic. Kateřina se provdala za Hynka mladšího z Dubé na Červené Hoře. Půta III. (nejmladší) se oženil s Annou z Koldic.[4]
Do počátku 15. století se državy pánů z Častolovic značně rozrostly - vedle Častolovic zahrnovaly městečko Solnice, hrady Skuhrov, Rychmberk, Hlodný a Nový Hrad (Klečkov) a asi 50 vesnic.[5]
Za husitských válek vynikl Půta III. z Častolovic (Půta mladší), syn Půty II. a Anny Osvětimské, zapřisáhlý nepřítel husitů a člen tzv. opočenské strany. Za věrnost králi Zikmundovi získal Kladsko a Minsterbersko. Byl posledním mužským potomkem tohoto rodu - s manželkou Annou z Koldic měl pouze tři dcery, Annu, provdanou za Oldřicha z Házmburka, Kateřinu provdanou nejprve za Heralta Leštnického z Kunštátu a poté za Jana Zajíce z Házmburka a dceru Salome, provdanou za Viléma, vévodu Opavského. Rozsáhlé panství pak získal sňatkem s Půtovou vdovou Hynek Krušina z Lichtenburka.
Erb[editovat | editovat zdroj]
Erb pánů z Častolovic se vyskytuje ve dvou variantách. Vždy jde o stříbrný štít s šikmými modrými pruhy, mohou však být tři umístěné pokosem, nebo dva umístěné pošikem. Stejné pruhy se objevují i na křídle.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ze zmínek z konce 14. století nelze jednoznačně určit, zda se týkají syna nebo otce. Syn je poprvé zmiňován spolu s otcem v roce 1365. Tři známé Půty z Častolovic rozlišují různí autoři jako Půta nejstarší - Půta starší - Půta mladší, nebo Půta starší - Půta mladší - Půta nejmladší. O třech Půtech též Palacký (Dějiny, sv.6, s. 286).
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1999. 685 s. ISBN 80-85770-79-2. S. 111–112.
- ↑ KOLÁŘ, Martin; SEDLÁČEK, August. Českomoravská heraldika. Část zvláštní. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy slovesnost a umění, 1925. S. 27.
- ↑ Dějiny východních Čech : v pravěku a středověku (do roku 1526). Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2009. 825 s. ISBN 978-80-7422-003-6. S. 265.
- ↑ * ŠANDERA, Martin. Zikmundovi věrní na českém severovýchodě. České Budějovice, Hradec Králové: Veduta, Univerzita Hradec Králové, 2005. ISBN 80-86829-06-5.
- ↑ Dějiny, s. 511-512
- ↑ Kolář-Sedláček, s. 37
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- * ŠANDERA, Martin. Zikmundovi věrní na českém severovýchodě. České Budějovice, Hradec Králové: Veduta, Univerzita Hradec Králové, 2005. 222 s. ISBN 80-86829-06-5.