Ruská opera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Francesco Domenico Araja, italský skladatel první ruské opery
Velké divadlo (Большой театр) v Moskvě

Ruská opera, či přesněji opera v Rusku je umělecký a kulturní fenomén ruské hudby, který prošel třísetletým obdobím vývoje. Jsou zde uvedena, jak díla ruských i neruských skladatelů vytvořených a uvedených na území Ruska, respektive Sovětského svazu, v ruštině i jiných jazycích, tak i opery ruských autorů vytvořených či uvedených v zahraničí.

Opera 18. století[editovat | editovat zdroj]

Opera se v Rusku objevila poprvé v 18. století. Její počátky úzce souvisel s příchodem italského divadelního souboru v době panování Anny Ivanovny. První představení se konalo 29. ledna 1736, hrála se opera Síla lásky a nenávisti (Сила любви и ненависти), kdy zhudebnil Ital Francesco Domenico Araja libreto v ruském překladu V. K. Trediakovského). Později se u carského dvora objevil také francouzský operní soubor a v této době veliké poptávky po opeře, začaly vznikat soukromé operní scény. Nezřídka tak v jediném městě vedle sebe fungovalo několik oper: italská, ruská, německá. Za panovnic Anny Ivanovny, Alžběty Petrovny a Kateřiny II. se v operních vystoupeních objevovali také zpěváci Dvorní pěvecké kapely, kteří do té doby provozovali pouze duchovní zpěv.

První opera na původní ruský text básníka A. P. Sumarokova Kefalos a Prokris (Цефал и Прокрис) byla uvedena na petrohradské scéně 27. února 1755 (hudba Francesco Araja). V operních představeních u dvora v sólových a hereckých rolích vystupovali také mladí ruští hudebníci, jako například budoucí významní skladatelé Maxim Sozontovič Berezovskij či Dmitrij Bortňanskij. Nezřídka zde na jevišti vedle profesionálů zpívali árie vážení dvořané, amatérští hudebníci, kterým se říkalo "diletanti". Z komické opery v Rusku se posléze vyvinulo také komické divadlo a vaudeville.

Nejpodrobnější svědectví o počátcích opery v Rusku 18. století ve svých zápiscích podává člen akademie Jacob von Staehlin ("Известия о музыке в России").

Opera počátku 19. století[editovat | editovat zdroj]

Největšími operními skladateli byli:

Opera od Glinky po druhé dekády 20. století[editovat | editovat zdroj]

Největšími operními skladateli byli:

Tvorba skladatelů v emigraci (20.-40. léta 20. století)[editovat | editovat zdroj]

Největšími autory byli:

Opera v sovětských dobách[editovat | editovat zdroj]

Největšími operními skladateli sovětské éry byli:

Novátorem na poli opery v Sovětském svazu byl Dmitrij Šostakovič. Jeho opera "Nos" na námět povídky N. V. Gogola měla charakter grotesky. Avšak jeho druhá opera "Lady Macbeth Mcenského újezdu" (napsaná v letech 1930-1932, byla uvedena v Leningradě v roce 1934) na motivy stejnojmenné povídky N. S. Leskovа, zpočátku přijatá s nadšením a hrála se jednu a půl sezóny, byla náhle ztrhána oficiálním sovětským tiskem (proslavil se zejména článek "Zmatek místo hudby / Сумбур вместо музыки" v deníku "Pravda" z 28. ledna 1936), a poté byla stažena z repertoáru. Žádná z dalších plánovaných oper skladatele již nebyl v plné míře realizován.

Příbuzná hesla[editovat | editovat zdroj]