Eduard Nápravník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eduard Nápravník
Eduard Francevič Nápravník
Eduard Francevič Nápravník
Základní informace
Narození 24. srpna 1839
Býšť
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 23. listopadu 1916
Petrohrad
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Žánry opera a klasická hudba
Povolání dirigent, hudební skladatel a hudební pedagog
Významná díla Dubrovskij
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard (Francevič) Nápravník (Эдуард Францевич Направник; 24. srpna 1839, Býšť - 23. listopadu 1916, Petrohrad) byl významný český dirigent a hudební skladatel působící v Petrohradě.

Život[editovat | editovat zdroj]

Eduard Nápravník se narodil v rodině učitele v Býšti u Hradce Králové. Již v mládí projevil výrazný hudební talent a tak od roku 1850 žil u svého strýce v Pardubicích, kde se učil hře na klavír a varhany. Po smrti rodičů v roce 1853 začal na radu svého příbuzného studovat reálné gymnázium a varhanickou školu v Praze. Jeho učiteli byli K. F. Pietsche a F. Blažek. Protože se na varhanické škole tehdy nevyučoval klavír, studoval ještě klavír v Hudebním ústavu Petra Maydla. V této škole se také již v sedmnácti letech stal učitelem. Během své pedagogické činnosti se Eduard Nápravník účastnil veškerého hudebního života v Praze a začal komponovat. Kompozici a instrumentaci studoval soukromě u Jana Bedřicha Kittla,

V roce 1861 obdržel nabídku stát se kapelníkem v soukromém orchestru knížete Nikolaje B. Jusupova v Petrohradě. Po dvouletém působení v knížecím orchestru náhodně zaskočil za klavíristu carského Mariinského divadla a již v roce 1862, ve svých 23 letech, se stává varhaníkem a pomocníkem kapelníka Mariinského divadla. Tímto kapelníkem, který způsobil zásadní zlom v Nádvorníkově životě byl otec skladatele Anatolije Konstantinoviče Ljadova.

Jako dirigent carského divadla debutoval v roce 1864 nastudováním Mozartova Dona Giovanniho. V roce 1867 byl potvrzen jako druhý kapelník a za necelé dva roky, tedy ve svých 30 letech, byl jmenován prvním kapelníkem. Jeho působení v čele tohoto orchestru se podle svědectví současníků stalo vrcholnou érou v hudebních dějinách carské opery.

Za svého padesátiletého působení v Marinském divadle nastudoval a uvedl 80 premiér, z toho 45 oper ruských. Měl pověst znamenitého dirigenta a ruští skladatelé si jeho práce vysoce cenili. Prokázal vynikající vkus při výběru novinek k nastudování. Pod jeho vedením divadlo uvádělo díla, která se záhy stala součástí světového repertoáru. Uvedl na scénu opery Dargomyžského, Musorgského, Rimského-Korsakova i Čajkovského. P. I. Čajkovskij se stal jeho důvěrným přítelem. Nápravník uvedl na scénu všechny jeho opery. Opera Panna Orleánská je dedikována přímo Nápravníkovi a Nápravník řídil i premiéru slavné Symfonie č. 6, „Patetické“. Snažil dostat na scénu i české opery (Prodaná nevěsta, Dalibor), ale ty u ruského obecenstva neměly velký úspěch.

Kromě svého působení v opeře řídil koncerty Carské ruské hudební společnosti, Červeného kříže a Vlastenecké společnosti. V roce 1898 získal dědičný šlechtický titul, byl vyznamenán zlatou medailí a k příležitosti padesátého výročí své umělecké činnosti v Rusku byl jmenován zasloužilým umělcem carských divadel.

V Rusku se i oženil. Vzal si zpěvačku carské opery Olgu Šreděrovou a děti již byly vychovány rusky. V Rusku je dodnes jeho dílo živé. Jeho opera Dubrovskij na text A. S. Puškina je trvalou součástí národního repertoáru.

Jeho život poznamenala řada tragických událostí. Těžko se smiřoval s úmrtím manželky i synovou sebevraždou. Důsledkem vysokého pracovního zatížení bylo neurologické onemocnění ramene, které mu postupně znemožnilo dirigování. Posledním představením byla vlastní opera Francesca da Rimini v prosinci roku 1914.

Operace byly neúspěšné a na jejich následky také Eduard Nápravník zemřel. Jako den úmrtí bylo zpravidla uváděno datum 10. listopadu. Ve skutečnosti zemřel 23. listopadu 1916 ve věku 77 let.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Před odchodem do Ruska komponoval skladby v typickém předsmetanovském duchu, tematicky pod vlivem snah národního obrození. Kromě několika chrámových skladeb to byly zejména písňové cykly na vlastenecké texty, sbory a řada klavírních skladeb.

V Rusku začal komponovat opery ve stylu Glinky a Čajkovského, které měly u ruského obecenstva velký úspěch. K dramatu A. K. Tolstého Don Žuan napsal dramatickou kantátu pro sóla, sbor a orchestr. Zkomponoval čtyři symfonie a řadu orchestrálních skladeb, koncerty pro klavír a pro housle a orchestr a velké množství komorních skladeb.

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Nižegorodci (1868/69 Petrohrad)
  • Harold (1886 Petrohrad)
  • Dubrovskij (1895 Petrohrad)
  • Francesca da Rimini (1902 Petrohrad)
  • Salambo (nedokončeno)

Orchestrální díla[editovat | editovat zdroj]

  • Balady pro sóla a orchestr: Vojvoda, Kazak a Tamara (podle Lermontova)
  • Čtyři symfonie: (1860–1879)
  • Slavnostní předehra
  • Národní tance a pochody
  • Koncert a fantazie na ruské téma pro klavír a orchestr.
  • Fantazie a suita pro housle a orchestr

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Tři smyčcové kvartety (1873–78)
  • Dva smyčcové kvintety (1897)
  • Klavírní kvartet a dvě klavírní tria
  • Houslové a klavírní sonáty
  • Dvě suity pro violoncello a klavír
  • Drobné skladby pro smyčcové nástroje a klavír

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]