Rudolf Braun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Rudolf von Braun
Velitel 12. armádního sboru
Ve funkci:
1917 – 1918
PředchůdceJohann von Henriquez
Nástupcefunkce zanikla
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-uherská armáda
Znak Československa Československá armáda
Hodnostgenerál III. třídy v.v. (1920), polní zbrojmistr (1918), polní podmaršál (1914), generálmajor (1911)

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf von Braun (28. června 1861 České Budějovice15. dubna 1920 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent Technické vojenské akademie získal titul inženýra a poté byl důstojníkem dělostřelectva u řady posádek. Za první světové války byl nejprve pověřen obranou Dalmácie, později byl převelen na východní frontu, kde bojoval až do konce války.[1] V roce 1918 dosáhl druhé nejvyšší vojenské hodnosti polního zbrojmistra a téhož roku byl povýšen do šlechtického stavu. Po zániku monarchie mu byla přiznána hodnost generála ve výslužbě v československé armádě (1920).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré řemeslnické rodiny z Plané, narodil se ale v Českých Budějovicích, kde také absolvoval gymnázium. V letech 1879–1882 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a do armády nastoupil jako poručík u 1. ženijního pluku v Praze. Později získal titul inženýra (1889) a v hodnosti nadporučíka byl přeložen do pevnosti v Přemyšlu. V roce 1895 byl povýšen na kapitána, sloužil v Trebinji a Tridentu, od roku 1898 byl přidělen k velitelství 11. armádního sboru ve Lvově. Poté vystřídal službu v Kotoru a znovu v Trebinji, jako podplukovník (1902) byl tři roky velitelem praporu u 102. pěšího pluku v Praze. V roce 1905 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1907–1911 byl velitelem 25. pěšího pluku v Lučenci.[2][3]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora[4] a do začátku první světové války byl velitelem pevnosti v Trebinji.[5] V roce 1914 byl pověřen vedením obrany dalmatského pobřeží a k datu 1. listopadu 1914 získal hodnost polního podmaršála.[6] V listopadu 1915 zformoval armádní skupinu Braun určenou pro dobytí Černé Hory, které proběhlo počátkem roku 1916. Následně převzal velení 47. pěší divize,[7] s níž dále bojoval v Albánii a dostal se až k přístavu Drač. V roce 1917 kvůli onemocnění pobýval několik měsíců mimo aktivní službu, na podzim 1917 byl převelen na východní frontu, kde převzal velení 12. armádního sboru.[8][9] V průběhu roku 1918 okupoval Ukrajinu a k datu 1. února 1918 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.[10][11] V roce 1918 byl také povýšen do šlechtického stavu (Edler von Braun).[12] Se svými jednotkami obsadil Oděsu a pronikl až k ústí Donu.

V závěru první světové války stáhnul své jednotky z Ukrajiny a usadil se ve Vídni. K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován,[13] ale jako rodák z Čech požádal o zařazení do nově vzniklé československé armády. K datu 1. února 1920 obdržel čestnou hodnost generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi.[14] Zemřel již o tři měsíce později ve Vídni[15] a byl pohřben do rodinné hrobky na nově otevřeném městském hřbitově v Plané.[16][17]

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, za první světové války i v zahraničí.[18]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠAJTAR, Jaroslav: Zapomenutí generálové: Úspěšní Češi ve vedení rakousko-uherské armády in: Reflex, 2017 dostupné online
  2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 182, 287 dostupné online
  3. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 311 dostupné online
  4. Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 8 dostupné online
  5. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 119, 134 dostupné online
  6. Generale und Obersten; Vídeň, 1915; s. 6 dostupné online
  7. Přehled divizních velitelů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1917; s. 5 dostupné online
  9. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Rudolf Braun na webu weltkriege dostupné online
  12. ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 34 ISSN 0036-5246
  13. Služební postup Rudolfa Brauna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 27 dostupné online
  14. Přehled československých generálů ve výslužbě na webu valka.cz dostupné online
  15. KOUDELKOVÁ, Jana: Češi ve Vídni; Jihomoravský kraj, 2013; s. 110 ISBN 978-80-260-5548-8
  16. Hrobka rodiny Braunů na webu Města Planá; s. 110–111 dostupné online
  17. Hrobka Rudolfa Brauna na webu Spolku pro vojenská pietní místa dostupné online
  18. Přehled řádů a vyznamenání Rudolfa Brauna in: STEINER, Jörg C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee; Vídeň, 1992; s. 16 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]