Revoluční scéna

Revoluční scéna, bylo české divadlo, které vzniklo v Praze v roce 1920.

Vznik divadla, místo působení

Divadlo zahájilo činnost dne 3. září 1920^[1]. Sídlem souboru byl suterénní sál pražského paláce a hotelu Adria na Václavském náměstí v Praze^[2],^[3]. Soubor však také uskutečňoval vystoupení např. v přírodním divadle v Šárce (uvedl zde hru Don Quichot v titulní roli s Vlastou Burianem)^[4]. Na scéně Revoluční scény zase hostovaly jiné soubory, např. Dědrasbor zde vystoupil 20. prosince 1920 na Večeru Dělnické akademie^[5].

Zaměření divadla

Divadlo vzniklo ve zrevolucionizované situaci po převratu (vznik republiky v r. 1918) a bylo hodnotným levicovým partnerem pražských popřevratových měšťanských divadel. Zahájilo činnost na základě kabaretní koncese a sledovalo nový kabaretní styl, ze sálu byly odstraněny stoly. Zprvu se zaměřilo na kabaretní a veseloherní repertoár, tíhnoucí k protiměšťácké a protifeudální satiře groteskních poloh^[6], ve druhém roce existence pak přibyly i celovečerní divadelní hry a vážná dramata, zobrazující bídu i mravní převahu vykořisťovaných lidí^[6],^[7]. Charakteristickým pro Revoluční scénu byl groteskní a karikaturní humor, satirické skeče^[8]. Prostředí divadla bylo levicové, anarchistické a bohémské^[9]. K uváděným autorům patřili např. Klicpera, Šamberk, Hašek, Kisch, Olbracht, Nestroy, Machiavelli, Tolstoj, Čechov a Jevrejnov^[2].

Soubor divadla

Uměleckým vedoucím souboru, šéfem výpravy a režie byl Emil Artur Longen, který přivedl své kolegy z kabaretu Bum, jenž na stejném místě přibližně půl roku předtím existoval. Byli mezi nimi Ferenc Futurista, Eman Fiala, Saša Rašilov, Karel Noll, Vlasta Burian, Rudolf Jílovský a Josef Rovenský. Dále se souborem vystupovala Longenova manželka Xena, Míla Pačová, Rudolf Myzet, Josef Zora a další. Ředitelem divadla se stal na počátku Ferenc Futurista a dramaturgem divadla byl Václav Wasserman. Po náhlém odchodu Ference Futuristy z divadla angažoval Longen od září 1921 do prosince téhož roku Františka Smolíka, který byl nespokojený v divadle Uranie. Spolu s ním přišla i jeho žena Milada Smolíková^[10].

Repertoár divadla, výběr

1920 E. A. Longen: V přítmí svatyně
1920 G. Büchner: Vojcek
1920 Antonín Macek: Dáma a vrah
1920 E. A. Longen: Lepší lidé
1921 J. N. Nestroy: Lumpacivagabundus (v roli ševce vystoupil Vlasta Burian)
1921 G. S. Bouhélier: Otroci
1921 Ivan Olbracht: Pátý akt
1921 L. Šmíd: Batalion
1921 L. Šmíd: Z pražského zákoutí
1921 Molière: Létavý lékař
1921 A. P. Čechov: Na veliké cestě
1921 A. P. Čechov: Medvěd
1921 E. A. Longen: Veřejné mínění
1921 Niccolò Machiavelli: Mandragola
1921 V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý
1921 E. E. Kisch: Nanebevzetí Tonky Šibenice(v titulní roli Xena Longenová)
1921 E. E. Kisch: Pasáci, pasáci
1921 F. F. Šamberk: Palackého třída 27
1921 Jaroslav Hašek, E. A. Longen: Dobrý voják Švejk ve světové válce (v titulní roli Karel Noll)
1921 Longen, Hašek, Kisch: Z Karlína do Bratislavy parníkem Lanna 8 za 365 dní (poslední premiéra divadla^[11])

Zánik divadla

Divadlo v roce 1921 převzal podnikatel A. Fencl, který nechal provést úpravy hlediště i jeviště. Další provoz byl pod názvem Divadélko Adria^[11]. V únoru roku 1922 divadlo zaniklo^[12]. Důvody byly především finanční, plynoucí z nedostatku diváků. Bez Longena a jeho ženy pak Fencl v Adrii uváděl ještě další díly Dobrého vojáka Švejka a expresionistickou grotesku Lva Blatného Kokoko-dák!. Po zániku divadla přešla část souboru (Longen s manželkou, V. Burian, F. Futurista a E. Fiala) do divadélka Rokoko^[3].

Odkazy

Reference

↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 51
↑ ^a ^b František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 182
↑ ^a ^b Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 158
↑ Emil Artur Longen: Král komiků Vlasta Burian, XYZ, Praha, 2008, str. 275
↑ Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 28
↑ ^a ^b František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 56
↑ Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 49
↑ Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu ?, XYZ, Praha, 2008, str. 24, ISBN 978-80-87285-09-1
↑ František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 57, 58
↑ František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 56–7
↑ ^a ^b Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 415, ISBN 80-7008-107-4
↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 52

Literatura

František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 56–8, 70
František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 263, 270, ISBN 80-200-0782-2
František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 163, 182
Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 30–31
Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu ?, XYZ, Praha, 2008, str. 24, ISBN 978-80-87285-09-1
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 51–54, 158, 171, 577, 603
Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 47, 414–5, ISBN 80-7008-107-4
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 406, 455, 457
Antonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969, str. 14–5, 101, 212–4
František Kubr: O divadlo života, Orbis, Praha, 1959, str. 36, 41
Emil Artur Longen: Král komiků Vlasta Burian, XYZ, Praha, 2008, str. 254, 274–5, ISBN 978-80-7388-060-6
Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 28, 41, 49
Olga Vlčková: Divadlo a divadelní scény, Edice Zmizelá Praha, Paseka/Národní muzeum, Praha, 2014, str. 116, ISBN 978-80-7432-564-9 (Paseka), ISBN 978-80-7036-435-2 (Národní muzeum)

Externí odkazy

Masarykova Univerzita Brno: České avantgardní divadlo: Andrea Jochmanová: Revoluční scéna In: http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/index.php?pg=revolucni_scena
Institut umění – Divadelní ústav: http://bibliografie.idu.cz/divatav/katalog/cast/A/skupina/Praha+-+Revolu%25C4%258Dn%25C3%25AD+sc%25C3%25A9na.0;jsessionid=F7F21B0DA71D9898AEA1510F4F2D6363

[1] Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 51

[#1-2] František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 182

[#2-3] Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 158

[4] Emil Artur Longen: Král komiků Vlasta Burian, XYZ, Praha, 2008, str. 275

[5] Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 28

[#3-6] František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 56

[7] Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 49

[8] Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu ?, XYZ, Praha, 2008, str. 24, ISBN 978-80-87285-09-1

[9] František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 57, 58

[10] František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 56–7

[#4-11] Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 415, ISBN 80-7008-107-4

[12] Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 52

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]