Reforma francouzských kantonů 2014

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Reforma francouzských kantonů byla vyhlášena zákonem č. 2013-403 ze 17. května 2013[1] upravujícím volební zákon, a prováděcími vyhláškami z února a března 2014. Francouzské kantony představují volební okrsky pro volby do generálních rad departementů (nově nazývané departemální rady – conseils departementaux). Po aplikaci nového zákona se jednak změnil (snížil) samotný počet kantonů a také volby byly změněny na dvoukolový volební systém – každý kanton je nově zastoupen dvěma radními vzešlými z těchto voleb, a to vždy jedním mužem a jednou ženou. První volby tohoto typu se konaly v březnu 2015, mandáty radních zvolených v předchozích volbách 2008 a 2011 skončily roku 2015 na základě novelizovaného článku 192 volebního zákona.

Kontext a důvody reformy[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 vyhlásil prezident Nicolas Sarkozy reformu územních jednotek (collectivités territoriales), která vedla k vytvoření místní rady (conseil territorial) jako náhrady za generální radu (conseil général) a regionální radu (conseil régional). Po kritice Françoise Hollanda, že systém nerespektuje princip zastoupení dle ústavy, byl zákon v roce 2010 zrušen.[2]

Kantony vznikly za Velké francouzské revoluce v roce 1790 a u třech pětin z nich neproběhla téměř žádná úprava od roku 1801, vyrovnání kantonů s demografickým vývojem probíhalo v posledních dvou stech letech jen u těch nejlidnatějších.[3] Vyvážení volebních obvodů s přihlédnutím na demografickou realitu však již bylo nutné, protože judikát Ústavní rady z roku 2010 ve jménu "principu volební rovnosti" určil, aby se počet obyvatel kantonu nelišil o více než 20 % průměru daného departmentu.[4] Při úpravách hranic kantonů byly uplatněny následující zásady:

  • území každého kantonu je stanoveno především podle demografických údajů,
  • území každého kantonu je celistvé,
  • každá obec, která má pod 3500 obyvatel musí ležet v jediném kantonu.[5]

Další změnou je paritní zastoupení žen v nových departemálních radách. Podle posledních voleb zasedalo v generálních radách celkem 544 žen, tj. 13,9 % všech radních. Departementy Moselle, Horní Savojsko, Indre a Haute-Corse nezvolily žádnou ženu. A jen čtyřem generálním radám předsedaly ženy.[6] Z tohoto důvodu, a také aby byl naplněn článek 1 francouzské ústavy a zákon o poměrném zastoupení ve volených funkcích,[7][8] byl zaveden nový způsob voleb, ve kterých se volí vždy dva zástupci z každého kantonu – jedna žena a jeden muž.

Současně se změnami hranic kantonů a zajištění poměrného zastoupení bylo změněno i volební období, které bylo od roku 1871 tříleté, a bylo prodlouženo na šest let. Mandáty radních zvolených v letech 2008 nebo 2011 vypršely rokem 2015.

Realizace reformy[editovat | editovat zdroj]

Nové kantony vznikaly na základě spolupráce prefektů, generálních rad a volených zástupců s přihlédnutím k demografické situaci a reálného území. Metodiku upřesňovala vyhláška ministerstva vnitra ze 13. dubna 2013.[9] Údaje o počtu obyvatel pocházely z roku 2010 zveřejněné 1. ledna 2013. Státní rada poté jednotlivé výsledky publikovala formou vyhlášek v týdnu od 24. února do 2. března 2014, tedy více než rok před vyhlášením voleb. Počet kantonů v každém departmentu musel být lichý. Bylo určeno minimálně 13 kantonů pro departmenty, které mají přes 150 000 obyvatel a 17 pro ty s více než 500 000 obyvateli.

Tyto změny se dotkly stejnou měrou 98 departmentů, pouze u tří proběhla reforma s výjimkami – Paříž, Martinik a Francouzská Guyana. Hlavního města se změna nijak nedotkla, ačkoliv jeho 20 obvodů má také status kantonů. Počet radních zůstal stejný, neboť zde pařížskou radu (která kromě města spravuje i department Paříž) tvoří 20 starostů pařížských obvodů. U obou zámořských departmentů byly kantony zrušeny zcela a vznikl zde jen jeden volební obvod. Protože každý department tvoří zároveň i region, byla u nich generální (departmální) a regionální rada sloučena v jeden orgán.

V departmentu Rhône byly kantony začleněny do nového správního celku Métropole de Lyon, který vznikl 1. ledna 2015. Členové této generální rady budou nově zvoleni během následujících komunálních voleb v roce 2021.[10]

Důsledky reformy[editovat | editovat zdroj]

Počet kantonů poklesl ze 4035 na 2054. Celkový počet generálních radních vzrostl ze 4035 na 4108 (nebo ze 4055 na 4128, pokud se započítá i 20 pařížských starostů).[4] INSEE každému novému kantonu přidělil vlastní číslo s platností od 1. ledna 2015. Nové přeskupení kantonů znamenalo, že některá města ztratila v daném kantonu statut chef-lieu.

Departmenty Počet kantonů Počet generálních (departmenálních) radních
2014 Po březnu 2015 2014 Po březnu 2015
Paříž (20) (20) (20) (20)
metropolitní Francie (mimo Paříž) 3863 1995 3863 3990
Guadeloupe 40 21 40 42
Réunion 49 25 49 50
Mayotte 19 13 19 26
Martinik 45 45
Guyana 19 19
Celkem
(s Paříží)
4035
(4055)
2054
(2074)
4035
(4055)
4108
(4128)

Ze všech 2054 nových kantonů má jen 29 kantonů (1,4 %) „demografickou výjimku“, tj. jejich obyvatelstvo tvoří víc než 20 % z průměrného počtu populace v daném departmentu. Kromě toho 497 kantonů (24,2 %) přesahuje 15 % odchylku od průměru v departmentu. Z nich se 70 kantonů (3,4 %) velmi blíží k demografické hranici (19 %–20 %).[11]

Do reformy platilo pravidlo, že kanton musí být vždy celý součástí některého z arrondissementů. Státní rada uvedla, že tento požadavek ztratil své opodstatnění.[9]

K 9. červenci 2014 Státní rada zaregistrovala 2558 odvolání k vyhláškám o novém uspořádání kantonů. Nejvíce jich došlo z departmentů Isère (443), Vendée (383) a Loiret (242). Většina došla od opozičních radních, kteří kritizovali nový dvoukolový volební systém a tvrdili, že zvýhodňuje současnou vládní většinu pro příští volby, a také že nerespektuje historické vazby venkova. Z připomínek byly do zákona Státní radou uznány čtyři zásadní. Především dle žádosti obce Dieuze může být připojení nějaké obce ke kantonu podrobeno soudnímu přezkumu.[11]

Přehled departmentů[editovat | editovat zdroj]

Department Populace k 1. lednu 2013 Po reorganizaci
Code Název Počet kantonů Počet obyvatel Vyhláška o reorganizaci Počet kantonů
01 Ain 43 597341 Vyhl. č. 2014-147 z 13. února 2014 23
02 Aisne 42 540508 Vyhl. č. 2014-202 z 21. února 2014 21
03 Allier 35 342908 Vyhl. č. 2014-265 z 27. února 2014 19
04 Alpes-de-Haute-Provence 30 160149 Vyhl. č. 2014-226 z 24. února 2014 15
05 Hautes-Alpes 30 136971 Vyhl. č. 2014-193 z 20. února 2014 15
06 Alpes-Maritimes 52 1078729 Vyhl. č. 2014-227 z 24. února 2014 27
07 Ardèche 33 315090 Vyhl. č. 2014-148 z 13. února 2014 17
08 Ardensko 37 283250 Vyhl. č. 2014-203 z 21. února 2014 19
09 Ariège 22 152038 Vyhl. č. 2014-174 z 18. února 2014 13
10 Aube 33 303327 Vyhl. č. 2014-216 z 21. února 2014 17
11 Aude 35 356467 Vyhl. č. 2014-204 z 21. února 2014 19
12 Aveyron 46 276805 Vyhl. č. 2014-205 z 21. února 2014 23
13 Bouches-du-Rhône 57 1972018 Vyhl. č. 2014-271 z 27. února 2014 29
14 Calvados 49 683105 Vyhl. č. 2014-160 ze 17. února 2014 25
15 Cantal 27 148162 Vyhl. č. 2014-149 z 13. února 2014 15
16 Charente 35 351577 Vyhl. č. 2014-195 z 20. února 2014 19
17 Charente-Maritime 51 622323 Vyhl. č. 2014-269 z 27. února 2014 27
18 Cher 35 311257 Vyhl. č. 2014-206 z 21. února 2014 19
19 Corrèze 37 243551 Vyhl. č. 2014-228 z 24. února 2014 19
2A Corse-du-Sud 22 143600 Vyhl. č. 2014-229 z 24. února 2014 11
2B Haute-Corse 30 166093 Vyhl. č. 2014-255 z 26. února 2014 15
21 Côte-d'Or 43 524358 Vyhl. č. 2014-175 z 18. února 2014 23
22 Côtes-d'Armor 52 591641 Vyhl. č. 2014-150 z 13. února 2014 27
23 Creuse 27 123029 Vyhl. č. 2014-161 ze 17. února 2014 15
24 Dordogne 50 414149 Vyhl. č. 2014-218 z 21. února 2014 25
25 Doubs 35 527770 Vyhl. č. 2014-240 z 25. února 2014 19
26 Drôme 36 484715 Vyhl. č. 2014-191 z 20. února 2014 19
27 Eure 43 586543 Vyhl. č. 2014-241 z 25. února 2014 23
28 Eure-et-Loir 29 428933 Vyhl. č. 2014-231 z 24. února 2014 15
29 Finistère 54 897628 Vyhl. č. 2014-151 z 13. února 2014 27
30 Gard 46 709700 Vyhl. č. 2014-226 z 24. února 2014 23
31 Haute-Garonne 53 1243641 Vyhl. č. 2014-152 z 13. února 2014 27
32 Gers 31 188159 Vyhl. č. 2014-254 z 26. února 2014 17
33 Gironde 63 1449245 Vyhl. č. 2014-192 z 20. února 2014 33
34 Hérault 49 1044558 Vyhl. č. 2014-258 z 26. února 2014 25
35 Ille-et-Vilaine 53 988140 Vyhl. č. 2014-177 z 18. února 2014 27
36 Indre 26 231176 Vyhl. č. 2014-178 z 18. února 2014 13
37 Indre-et-Loire 37 590515 Vyhl. č. 2014-179 z 18. února 2014 19
38 Isère 58 1206374 Vyhl. č. 2014-180 z 18. února 2014 29
39 Jura 34 261534 Vyhl. č. 2014-165 ze 17. února 2014 17
40 Landes 30 384320 Vyhl. č. 2014-181 z 18. února 2014 15
41 Loir-et-Cher 30 330079 Vyhl. č. 2014-213 z 21. února 2014 15
42 Loire 40 748947 Vyhl. č. 2014-260 z 26. února 2014 21
43 Haute-Loire 35 224006 Vyhl. č. 2014-162 ze 17. února 2014 19
44 Loire-Atlantique 59 1282052 Vyhl. č. 2014-243 z 25. února 2014 31
45 Loiret 41 656105 Vyhl. č. 2014-244 z 25. února 2014 21
46 Lot 31 174578 Vyhl. č. 2014-154 z 13. února 2014 17
47 Lot-et-Garonne 40 331123 Vyhl. č. 2014-257 z 26. února 2014 21
48 Lozère 25 77082 Vyhl. č. 2014-245 z 25. února 2014 13
49 Maine-et-Loire 41 784810 Vyhl. č. 2014-259 z 26. února 2014 21
50 Manche 52 498747 Vyhl. č. 2014-246 z 25. února 2014 27
51 Marne 44 565307 Vyhl. č. 2014-208 z 21. února 2014 23
52 Haute-Marne 32 184039 Vyhl. č. 2014-163 ze 17. února 2014 17
53 Mayenne 32 306337 Vyhl. č. 2014-209 z 21. února 2014 17
54 Meurthe-et-Moselle 44 732207 Vyhl. č. 2014-261 z 26. února 2014 23
55 Meuse 31 193923 Vyhl. č. 2014-166 ze 17. února 2014 17
56 Morbihan 42 721657 Vyhl. č. 2014-215 z 21. února 2014 21
57 Moselle 51 1045066 Vyhl. č. 2014-183 z 18. února 2014 27
58 Nièvre 32 219584 Vyhl. č. 2014-184 z 18. února 2014 17
59 Nord 79 2576770 Vyhl. č. 2014-167 ze 17. února 2014 41
60 Oise 41 803595 Vyhl. č. 2014-196 z 20. února 2014 21
61 Orne 40 291642 Vyhl. č. 2014-247 z 25. února 2014 21
62 Pas-de-Calais 77 1461387 Vyhl. č. 2014-233 z 24. února 2014 39
63 Puy-de-Dôme 61 632311 Vyhl. č. 2014-210 z 21. února 2014 31
64 Pyrénées-Atlantiques 52 653515 Vyhl. č. 2014-248 z 25. února 2014 27
65 Hautes-Pyrénées 34 229458 Vyhl. č. 2014-242 z 25. února 2014 17
66 Pyrénées-Orientales 31 448543 Vyhl. č. 2014-262 z 26. února 2014 17
67 Bas-Rhin 44 1095905 Vyhl. č. 2014-185 z 18. února 2014 23
68 Haut-Rhin 31 749782 Vyhl. č. 2014-207 z 21. února 2014 17
69 Rhône 54 1725177 Vyhl. č. 2014-267 z 27. února 2014 13
70 Haute-Saône 32 239548 Vyhl. č. 2014-164 ze 17. února 2014 17
71 Saône-et-Loire 57 555663 Vyhl. č. 2014-182 z 18. února 2014 29
72 Sarthe 40 563518 Vyhl. č. 2014-234 z 24. února 2014 21
73 Savojsko 37 414959 Vyhl. č. 2014-272 z 27. února 2014 19
74 Horní Savojsko 34 738088 Vyhl. č. 2014-153 z 13. února 2014 17
75 Paříž 2243833 nedotčeno
76 Seine-Maritime 69 1250411 Vyhl. č. 2014-266 z 27. února 2014 35
77 Seine-et-Marne 43 1324865 Vyhl. č. 2014-186 z 18. února 2014 23
78 Yvelines 39 1408765 Vyhl. č. 2014-214 z 21. února 2014 21
79 Deux-Sèvres 33 369270 Vyhl. č. 2014-176 z 18. února 2014 17
80 Somme 46 570741 Vyhl. č. 2014-263 z 26. února 2014 23
81 Tarn 46 375379 Vyhl. č. 2014-170 ze 17. února 2014 23
82 Tarn-et-Garonne 30 241698 Vyhl. č. 2014-273 z 27. února 2014 15
83 Var 43 1008183 Vyhl. č. 2014-270 z 27. února 2014 23
84 Vaucluse 24 543105 Vyhl. č. 2014-249 z 25. února 2014 17
85 Vendée 31 634778 Vyhl. č. 2014-169 ze 17. února 2014 17
86 Vienne 38 427193 Vyhl. č. 2014-264 z 26. února 2014 19
87 Haute-Vienne 42 376191 Vyhl. č. 2014-194 z 20. února 2014 21
88 Vosges 31 379724 Vyhl. č. 2014-268 z 27. února 2014 17
89 Yonne 42 342510 Vyhl. č. 2014-156 z 13. února 2014 21
90 Territoire de Belfort 15 142911 Vyhl. č. 2014-155 z 13. února 2014 9
91 Essonne 42 1215340 Vyhl. č. 2014-230 z 24. února 2014 21
92 Hauts-de-Seine 45 1572490 Vyhl. č. 2014-256 z 26. února 2014 23
93 Seine-Saint-Denis 40 1522048 Vyhl. č. 2014-217 z 21. února 2014 21
94 Val-de-Marne 49 1327732 Vyhl. č. 2014-171 ze 17. února 2014 25
95 Val-d'Oise 39 1171161 Vyhl. č. 2014-168 ze 17. února 2014 21
971 Guadeloupe 40 403355 Vyhl. č. 2014-235 z 24. února 2014 21
972 Martinik 45 394173 bez kantonů
973 Guyana 19 229040 bez kantonů
974 Réunion 49 821136 Vyhl. č. 2014-236 z 24. února 2014 25
976 Mayotte 19 212645 Vyhl. č. 2014-157 z 13. února 2014 13
Celkem 4035   2054

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Redécoupage cantonal de 2014 en France na francouzské Wikipedii.

  1. (francouzsky) Loi n° 2013-403 du 17 mai 2013 relative à l'élection des conseillers departementaux, des conseillers municipaux et des conseillers communautaires, et modifiant le calendrier électoral (Zákon č. 2013-403 ze 17. května 2013 o volbách departementních radních, obecních radních a společenských radních a měnící volební období)
  2. (francouzsky) Záznam o hlasování v Senátu
  3. (francouzsky) Průvodní zpráva návrhu zákona v Senátu
  4. a b (francouzsky) La guerre des cantons ne fait que commencer
  5. (francouzsky) Článek L 3113-2 zákoníku o územní správě
  6. (francouzsky) La parité hommes-femmes promise pour 2015 dans les départements
  7. (francouzsky) Záznam z jednání Senátu
  8. (francouzsky) Zákon č. 2007-128 z 31. ledna 2007 o rovném přístupu žen a mužů k volebním mandátům a voleným funkcím
  9. a b (francouzsky) Vyhláška ministerstva vnitra ze 13. dubna 2013
  10. (francouzsky) Zákon č. 2014-58 z 27. ledna 2014 o modernizaci veřejného prostoru a vyhlášení metropolí
  11. a b (francouzsky) Zpráva pro Národní shromáždění o realizaci zákona

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]