Přeskočit na obsah

Rastislav Káčer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Rastislav Káčer
Narození9. července 1965 (59 let)
Nová Baňa
Alma materCHTF SVŠT
Profesediplomat a chemik
OceněníDěkovná medaile (2024)
CommonsRastislav Káčer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rastislav Káčer (* 9. července 1965, Nová Baňa)[1] je slovenský diplomat, od 20. října 2020 velvyslanec Slovenské republiky (SR) v Česku a od září 2022 do května 2023 ministr zahraničních věcí a evropských záležitostí SR jako nestraník ve vládě Eduarda Hegera. Dříve působil také jako velvyslanec SR ve Spojených státech (2003–2008) a v Maďarsku (2013–2018) a dlouhodobě se podílel na úsilí o vstup SR do Severoatlantické aliance (NATO).

Studium a chemická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Po vystudování základní školy v Žarnovici a Nitře (1971–1979) a Gymnázia Eugena Gudernu v Nitře (1979–1983; dnes Gymnázium, Golianova 68, Nitra) pracoval jako dělník v podniku Autobrzdy Jablonec n. Nisou, n. p., závod Vráble (1983–1984). Původně plánoval studium medicíny, protože i jeho otec byl lékařem, ale na lékařskou fakultu se podle vlastních slov nedostal z ideologických důvodů.[2] V letech 1984–1989 absolvoval studium organické chemie na Chemicko-technologické fakultě Slovenské vysoké školy technické (1984–1989; dnešní Fakulta chemické a potravinářské technologie Slovenské technické univerzity v Bratislavě) a následně pracoval jako vědecký pracovník v biochemickém výzkumu ve Výzkumném ústavu živočišné výroby Nitra (1989–1991).[2][3]

Diplomatická služba a soukromý sektor

[editovat | editovat zdroj]

Po Sametové revoluci ho zaujala možnost studia mezinárodních vztahů,[2] proto v letech 1991–1995 studoval na Ústavu mezinárodních vztahů Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Od roku 1992 téměř nepřetržitě působí na Ministerstvu zahraničních věcí SR – v roce 1994 se stal vedoucím oddělení analýz oboru analýz a plánování, v letech 1994–1998 byl prvním tajemníkem Mise SR při NATO v Bruselu, v roce 1998 nastoupil do funkce ředitele odboru analýz a plánování a v letech 1999–2001 byl generálním ředitelem sekce mezinárodních organizací a bezpečnostní politiky. Vedle zaměstnání na resortu zahraničí od 1. února 2001[4] do roku 2003 vykonával funkci státního tajemníka Ministerstva obrany SR,[3] kde se podílel na jednáních o vstupu Slovenska do NATO.[5]

V letech 2003–2008 byl mimořádným a zplnomocněným velvyslancem SR ve Washingtonu. V letech 2008–2012 působil v soukromé konzultační společnosti FIPRA Slovakia, s.r.o. Kromě toho v tomto období zastával funkci prezidenta a předsedy správní rady Slovenské atlantické komise (2008) a post viceprezidenta mezinárodní nevládní Asociace Atlantické smlouvy v Bruselu (2007–2011). Spoluzaložil a předsedal (později už jen jako čestný předseda) občanskému sdružení GLOBSEC[5][6] (2008–2020).[3]

V letech 2013–2018 opětovně působil ve slovenské zahraniční službě jako mimořádný a zplnomocněný velvyslanec SR v Budapešti.[3] Následně se znovu začal angažovat v soukromém sektoru, když 25. srpna 2018 založil společnost RK Strategies s.r.o (jednatelem byl do 3. listopadu 2020) a jediným společníkem (do 28. června 2022).[7]

20. října 2020 jej prezidentka SR Zuzana Čaputová jmenovala mimořádným a zplnomocněným velvyslancem SR v Praze,[8] přičemž následující den v Praze předal pověřovací listiny.[9] Podle Denníku N o jeho jmenování rozhodla vláda SR v utajovaném režimu začátkem července 2020.[10]

Ministerská činnost

[editovat | editovat zdroj]

Vládní krize způsobená přetrvávajícími neshodami mezi předsedou hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO), ministrem financí Igorem Matovičem a předsedou strany Svoboda a Solidarita (SaS), ministrem hospodářství Richardem Sulíkem skončila odchodem SaS z vlády. Dne 13. září 2022 prezidentka SR Zuzana Čaputová přijala demisi odcházejících ministrů, nominantů SaS, a zároveň do funkce jmenovala nové ministry navržené předsedou vlády Eduardem Hegerem (OLaNO), mimo jiné i Rastislava Káčera ministrem zahraničních věcí a evropských záležitostí SR.[11][12][13]

S nabídkou stát se ministrem zahraničí v menšinové vládě ho jménem premiéra oslovil ministr obrany Jaroslav Naď zhruba v polovině srpna 2022, což Kačer hned přijal. Podle vlastních slov tak učinil kvůli zajištění kontinuity zahraniční politiky v otázce podpory Ukrajiny, udržení jednoty Evropské unie a řešení energetické krize.[14] Informaci o tom, že Kačer dostal nabídku nahradit odcházejícího ministra zahraničí Ivana Korčoka medializoval Denník N již 6. září 2022.[15]

Politické postoje

[editovat | editovat zdroj]

Podstatnou část své kariéry věnoval úsilí o vstup Slovenska do NATO, proto je přirozené, že euroatlantickou integraci Slovenska pokládá za klíčovou pro normální vývoj státu.[16][17] Zároveň opakovaně a otevřeně kritizoval politiku maďarského premiéra Viktora Orbána[18] a ruského prezidenta Vladimira Putina.[15][6] Odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu (2022),[17][19] kladně zhodnotil darování slovenských protiletadlových a protiraketových systémů S-300 Ukrajině[20] a ostře zkritizoval bývalého předsedu vlády, předsedu opoziční strany SMER – sociálna demokracia Roberta Fica za šíření prokremelských názorů.[21] Považuje za nutné udržet mezinárodní sankce vůči Rusku dokud Rusko neopustí území Ukrajiny včetně Krymu.

Z hlediska vlastního politického přesvědčení se pokládá za liberálního konzervativce (tj. konzervativce „typu klasických evropských lidovců z EPP [Evropské lidové strany], tedy západoevropského konzervativního typu“ ), přirovnávajíc se k mainstreamovému křídlu Křesťanskodemokratické unie Německa.[14]

V otázce lidských práv pokládá za potřebné garantování stejných občanských práv a služeb státu pro LGBT osoby na Slovensku, přičemž do širšího mediálního povědomí se dostal když dal v roce 2016 na zábradlí balkonu velvyslanectví v Budapešti vyvěsit duhovou vlajku jako „gesto akceptace jinakosti“.[14] Při problematice zákonné úpravy interrupcí zastává status quo.[14]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rastislav Káčer na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ JANSOVÁ, Šárka. Rastislav Káčer: Náš vzťah je karmický The Business Soirée. The Business Soirée [online]. The Business Soirée, 2021-01-29 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c VOJTÉNYIOVÁ, Denisa. HNonline.sk - R. Káčer: Fascinujúce je ovplyvňovať chod štátu. Hospodárske noviny [online]. Ecopress, 2003-07-23 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ a b c d Veľvyslanec. www.mzv.sk [online]. Veľvyslanectvo Slovenskej republiky v Prahe [cit. 2022-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-14. 
  4. ↑ Interview with Rastislav Káčer “More Europe, but not less the U.S.!”. www.amcham.sk [online]. Americká obchodná komora v Slovenskej republike [cit. 2022-09-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Rastislav Káčer [online]. Bratislava: Globsec, 2021 [cit. 2022-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-07. (anglicky) 
  6. ↑ a b ŠTRBA, Pavol. Rešpektuje ho Korčok aj zahraničie, doma naštval Fica a Kotlebu. Kto je nový minister zahraničia Rastislav Káčer?. Aktuality.sk [online]. Ringier Axel Springer, 2022-09-13 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. ↑ Výpis z obchodného registra SR. orsr.sk [online]. 2022-09-14 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ Prezidentka Slovenskej republiky | Vymenovania a odvolania. Prezidentka Slovenskej republiky [online]. Kancelář prezidenta Slovenské republiky, 2022-09-13 [cit. 2022-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-19. (slovensky) 
  9. ↑ Diplomatic list [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2022-08-05 [cit. 2022-09-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ KERN, Miro. Weiss po siedmich rokoch skončí ako veľvyslanec v Prahe, nahradí ho Káčer. Denník N [online]. N Press, 2020-07-30 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  11. ↑ Prezidentka vymenovala nových členov vlády. Prezidentka Slovenskej republiky [online]. Kancelář prezidenta Slovenské republiky, 2022-09-13 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  12. ↑ Prezidentka vymenovala nových ministrov Hirmana, Karasa, Káčera. TERAZ.sk [online]. Tlačová agentúra Slovenskej republiky, 2022-09-13 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  13. ↑ R. Káčer: Post šéfa diplomacie nesie mnoho rizík. TERAZ.sk [online]. Tlačová agentúra Slovenskej republiky, 2022-09-13 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  14. ↑ a b c d KERN, Miro. Rastislav Káčer: Putin je zločinec, prvý rozhovor budem mať s ukrajinským ministrom. Denník N [online]. N PRESS, 2022-09-15 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  15. ↑ a b KERN, Miro. Kandidátmi na ministrov sú veľvyslanec Káčer, sudca Bradáč aj Daniel Bútora. Denník N [online]. N Press, 2022-09-06 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  16. ↑ ČAPLOVIČ, Miroslav. Káčer chcel byť ešte šťastný muž v domácnosti. Bude šéf diplomacie. Pravda.sk [online]. OUR MEDIA SR, 2022-09-11 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  17. ↑ a b TÓDOVÁ, Monika. Veľvyslanec Káčer: Toto určite nebol Putinov plán, sú len zlé a horšie scenáre (+ video). Denník N [online]. N Press, 2022-03-07 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  18. ↑ KERN, Miro. Budapešť sa začína podobať na Moskvu, hovorí odchádzajúci veľvyslanec v Maďarsku Káčer. Denník N [online]. N Press, 2018-07-15 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  19. ↑ RYBÁR, Tomáš; RIZMAN, Juraj. Veľvyslanec Káčer: Verím, že Ukrajina zvíťazí, ale Rusko bude aj tak náš dlhodobý strategický problém. SME [online]. Petit Press, 2022-05-23 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  20. ↑ KÁČER, Rastislav. Rastislav Káčer: Videli sme deň vzopnutia. týždeň [online]. W PRESS, 2022-04-09 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  21. ↑ Veľvyslanec v Prahe Rastislav Káčer ostro. Denník N [online]. N Press, 2022-04-09 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Vláda Eduarda Hegera
Předseda vlády
Eduard Heger (jmenován 1. dubna 2021; od 13. září 2022 do 4. října 2022 pověřen řízením ministerstva školství, vědy, výzkumu a sportu; od 23. prosince 2022 pověřen řízením ministerstva financí; od 3. března 2023 pověřen řízením ministerstva zdravotnictví; OĽaNO, později Demokrati)
Členové v den jmenování vlády
1. dubna 2021
Ján Budaj (životní prostředí, OĽaNO, později Demokrati) • Andrej Doležal (doprava, výstavba a regionální rozvoj, do 9. dubna 2021 pověřen vedením ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny, Sme rodina) • Branislav Gröhling (školství, věda, výzkum a sport, SaS – konec v úřadu 13. září 2022) • Štefan Holý (místopředseda, Sme rodina) • Mária Kolíková (spravedlnost, Za ľudí, později SaS – konec v úřadu 13. září 2022) •Ivan Korčok (zahraniční věci a evropské záležitosti, nestr. za SaS – konec v úřadu 13. září 2022) • Vladimír Lengvarský (zdravotnictví, nestr. za OĽaNO – konec v úřadu 3. března 2023) • Igor Matovič (místopředseda, finance, OĽaNO – konec v úřadu 23. prosince 2022) • Ján Mičovský (zemědělství a rozvoj venkova, OĽaNO – konec v úřadu 8. června 2021) • Roman Mikulec (vnitro, OĽaNO) • Natália Milanová (kultura, OĽaNO) • Jaroslav Naď (obrana, OĽaNO, později Demokrati) • Veronika Remišová (místopředsedkyně, regionální rozvoj a investice, Za ľudí) • Richard Sulík (hospodářství, SaS – konec v úřadu 31. srpna 2022)
Členové jmenovaní později
9. dubna 2021
Milan Krajniak (práce, sociální věci a rodina, Sme rodina)
8. června 2021
Samuel Vlčan (zemědělství a rozvoj venkova, nestr. za OĽaNO – konec v úřadu 5. května 2023)
13. září 2022
Karel Hirman (hospodářství, OĽaNO, později Demokrati) • Rastislav Káčer (zahraniční věci a evropské záležitosti, OĽaNO, později Demokrati – konec v úřadu 5. května 2023) • Viliam Karas (spravedlnost, nestr.)
4. října 2022
Ján Horecký (školství, věda, výzkum a sport, nestr.)
Ministři zahraničních věcí Slovenské republiky
1992–19971997–20092009–20222022–dosud
Ministerstvo zahraničních věcí
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rastislav_Káčer&oldid=24389306“