Ramenní kloub

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ramenní kloub
Anatomický obraz ramene
Anatomický obraz ramene
Anatomický obraz ramene
Latinsky articulatio humeri
Gray 313
rameno
Soustava kostí kloubu ramenního (articulatio humeri) a kloubu nadpažkokličního (articulatio acromioclavicularis), což lze nazvat také (articulatio humeroscapularis)[1]

Ramenní kloub (articulatio humeri, skapulohumerální kloub, humeroskapulární kloub) je skloubení pažní kosti s lopatkou, resp. s hrudním košem. Pažní kost (humerus) se svou hlavicí (caput humeri) kloubí s lopatkou (scapula) a klíční kostí (clavicula). Ramenní kloub je nejpohyblivější kloub lidského těla[2] a umožňuje pohyby paže všemi směry. Kvůli požadavkům mimořádné pohyblivosti a obratnosti paže je jamka kloubu poměrně mělká (mělčí než u kyčle). Součástí skapulohumerálního kloubu je tak i soustava silných svalů, které lopatku jednak fixují, jednak umožňují její kluz různými směry a hýbou paží. Pro funkci ramene je důležitá správná poloha ramenního kloubu a svalová rovnováha.

Úrazy a onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Nejčastějším problémem ramen bývá svalová dysbalance, při které zkrácené prsní svaly vyosují hlavici ramene vpřed, čímž působí tuhnutí a bolest přední části ramene (úpon m. biceps brachii) a zadních šíjových a lopatkových svalů. Pozice s předsunutou hlavou, nedostatečný dech[2] a ochablé mezilopatkové svalstvo pak dál vedou k typickému flekčnímu („zborcenému“) držení těla a řetězení problémů (bolest hlavy, tinnitus aj.).[3]

Častým úrazem ramenního kloubu je vykloubení z kloubní jamky (luxace), při kterém může dojít až k potrhání ramenních svalů, šlach a nervů.

Dalšími typickými úrazy jsou zlomeniny ramenního kloubu a jeho okolí, které se léčí konzervativně nebo operativně.

Častým zánětlivým onemocněním ramene je periartritida. Ta vede ke ztuhnutí ramenních svalů, šlach a měkkých tkání. Určitý typ tohoto onemocnění je zván anglicky frozen shoulder (zmrzlé rameno) a podle některých jeho příčiny vedou specificky k podlopatkovému svalu. Syndrom mívá vleklý průběh, je přístupný manuální fyzioterapii, často se však upraví i spontánně.[4]

Úrazy a onemocnění ramen vedou k vážným omezením hybnosti a sebeobsluhy. Léčbu provádí ortopedie či fyzioterapie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FRYDRÝŠEK, Karel. Biomechanika 1. 1. vyd. Ostrava: VSB – Technical University of Ostrava, Faculty of Mechanical Engineering, Department of Applied Mechanics, 2019. 461 s. ISBN 978-80-248-4263-9. 
  2. a b VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)
  3. ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-0-89281-335-3
  4. LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]