Ptakopánví
 PtakopánvíStratigrafický výskyt: Svrchní trias až konec křídy, asi před 200–66 miliony let | |
 Pánevní pletenec ptakopánvých dinosaurů | |
| Vědecká klasifikace | |
|---|---|
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
| Třída |
plazi (Reptilia) |
| Nadřád |
dinosauři (Dinosauria) |
| Řád |
ptakopánví (Ornithischia) Seeley, 1888 |
| Podřády | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ptakopánví (Ornithischia) byli obvykle býložraví dinosauři, tvořící jednu ze dvou velkých vývojových skupin dinosaurů. Byli úspěšnou skupinou býložravých živočichů a během rané i pozdní křídy byli početnější než příslušníci druhé skupiny, dinosauři plazopánví.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
V roce 1887 rozdělil britský paleontolog Harry Govier Seeley dinosaury podle stavby pánve na dva řády: ptakopánvé a plazopánvé. Pánev ptakopánvých skutečně připomíná pánev ptáků, podobně jako oni má i pánev ptakopánvých dva dopředu směřující výběžky stydké kosti. Jedná se o znak konvergentní evoluce, protože ptáci jsou ve skutečnosti potomky plazopánvých.
Takto utvářená pánev poskytovala oporu břišní stěně a objemným střevům v břišní dutině. Všichni ptakopánví byli býložravci a dlouhá střeva potřebovali k trávení těžko stravitelné rostlinné potravy.
Dalším znakem ptakopánvých je zobák krytý rohovinou. Část spodní čelisti, která podkládá zobák je tvořena kostí (os predentale) která se nevyskytuje u žádné jiné skupiny živočichů. Jen ti nejprimitivnější ptakopánví mají zuby i v přední části tlamy.
Zuby v zadní části tlamy byly malé, rychle rostoucí a zakončené ploškami, které sloužily k rozmělňování rostlinného materiálu. K zamezení vypadávání potravy se vyvinuly lícní torby. Ptakopánví byli jedinými býložravými dinosaury, kteří dokázali potravu zpracovávat už v ústní dutině.
Ptakopánví se často pohybovali po čtyřech, a to i bipední formy. Obvykle ani zdaleka nedosahovali velikosti sauropodů (s výjimkou obřích rodů, jako byl čínský hadrosaurid Shantungosaurus[1]), proti dravcům se často bránili pomocí tělesných pancířů nebo rohů. Nejmenší zástupci této skupiny dosahovali velmi malých rozměrů, například dosud nepopsaný argentinský heterodontosaurid byl dlouhý jen asi 43 cm.[2]
Pochybnosti[editovat | editovat zdroj]
Od roku 2017 se objevují pochybnosti o přirozenosti a validitě taxonu Ornithischia. Podle některých paleontologů (například Matthewa Barona) jsou ptakopánví ve skutečnosti kladem spadajícím pod některé větší skupiny "plazopánvých" dinosaurů. Jedním z důkazů je i fakt, že z období triasu dosud neznáme prakticky jedinou nezpochybnitelnou fosilní kostru ptakopánvého dinosaura.[3]
Klasifikace[editovat | editovat zdroj]
- Pisanosaurus
- Čeleď Heterodontosauridae
- Čeleď Fabrosauridae
- Podřád Thyreophora – obrnění dinosauři
- Infrařád Stegosauria
- Infrařád Ankylosauria
- Cerapoda
- Podřád Ornithopoda
- Čeleď Hypsilophodontidae
- Infrařád Iguanodontia
- Čeleď Hadrosauridae – kachnozobí dinosauři
- Podřád Marginocephalia
- Infrařád Pachycephalosauria
- Infrařád Ceratopsia – rohatí dinosauři)
- Podřád Ornithopoda
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Xing, Hai; et al. (2014). "Comparative osteology and phylogenetic relationship of Edmontosaurus and Shantungosaurus (Dinosauria: Hadrosauridae) from the Upper Cretaceous of North America and East Asia". Acta Geologica Sinica-English Edition. 88 (6): 1623–1652.
- ↑ Marcos G. Becerra & Mariano A. Ramírez (2018). Locomotor morphotypes, allometry, linear regressions and the smallest sizes in Ornithischia: estimating body length using hind limb variables. Ameghiniana. doi: 10.5710/AMGH.27.06.2018.3189
- ↑ https://matthewbaronpalaeo.com/2018/04/13/what-i-think-about-ornithichia/
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Sereno, P. C. (1986). "Phylogeny of the bird-hipped dinosaurs (order Ornithischia)". National Geographic Research. 2 (2): 234–256.
- Ali Nabavizadeh (2018). New reconstruction of cranial musculature in ornithischian dinosaurs: implications for feeding mechanisms and buccal anatomy. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.23988
