Ankylosauria

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxAnkylosauria
Stratigrafický výskyt: Střední jura až svrchní křída (před 170 až 66 miliony let)
alternativní popis obrázku chybí
Kostra mymoorapelty, zástupce skupiny
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Nadřád dinosauři (Dinosauria)
Řád ptakopánví (Ornithischia)
Podřád Thyreophora
Infrařád Ankylosauria
Osborn, 1923
Čeledi
Sesterská skupina
Stegosauria
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ankylosauria je poměrně rozsáhlou skupinou býložravých, obvykle silně "opancéřovaných" ptakopánvých dinosaurů, kteří žili v období střední jury až nejpozdnější křídy na všech kontinentech s výjimkou Afriky. Většina z nich byla vybavena jakýmsi pancířem z kostěných štítků (osteodermů), který je chránil před dravými teropodními dinosaury. Jejich fosilie jsou známé od střední jury až do samého konce křídy (rozpětí asi 170 až 66 milionů let před současností).[1] Zřejmě nejstarší zástupci se objevují ve spodní juře Číny. Jeden rod byl v roce 2006 popsán také z Antarktidy (Antarctopelta oliveroi).

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Skupina byla pojmenována roku 1923 americkým paleontologem Henrym F. Osbornem. Patří jako infrařád do podřádu Thyreophora, kam řadíme také populární stegosaury. Skupina Ankylosauria se obvykle dělí na čeledi Nodosauridae a Ankylosauridae, někdy se také samostatně vyčleňuje čeleď Polacanthidae.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]


Paleobiologie[editovat | editovat zdroj]

Nejlépe obrněnými zástupci jsou ankylosauridi, z nichž někteří mají dokonce kostěná oční víčka a na ocase obvykle velkou kostěnou palici, používanou jako zbraň proti predátorům. I když rány touto tělesnou zbraní nebyly vedeny tak precizně, jako v případě ocasu stegosaurů, pokud se ankylosaurid trefil, její dopad měl zdrcující účinky.[2] Největším dosud známým zástupcem je svrchnokřídový Ankylosaurus magniventris, jehož délka možná dosáhla 8 až 9 metrů a hmotnost kolem 8000 kilogramů.[3][4] Nejstarší formy ankylosaurů však byly poměrně lehce stavěné a běhaly ještě po dvou končetinách. Zajímavá je stavba mozku těchto dinosaurů, podrobně zkoumaná moderními technologiemi.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rubén A. Rodríguez-de la Rosa; et al. (2018). Middle Jurassic ankylosaur tracks from Mexico. [Huellas de anquilosaurios del Jurásico Medio de México]. Boletín de la Sociedad Geológica Mexicana 70(2): 379 ‒ 395. doi: http://dx.doi.org/10.18268/BSGM2018v70n2a8
  2. Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 237).
  3. http://www.osel.cz/9604-ankylosaurus-reloaded.html
  4. Victoria M. Arbour & Jordan C. Mallon (2017). Unusual cranial and postcranial anatomy in the archetypal ankylosaur Ankylosaurus magniventris. FACETS 2: 764–794. doi: https://doi.org/10.1139/facets-2017-0063
  5. Ariana Paulina-Carabajal, Yuong-Nam Lee, Yoshitsugu Kobayashi, Hang-Jae Lee & Philip J. Currie (2017). Neuroanatomy of the ankylosaurid dinosaurs Tarchia teresae and Talarurus plicatospineus from the Upper Cretaceous of Mongolia, with comments on endocranial variability among ankylosaurs. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2017.11.030

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Obsborn, H. F. (1923). "Two Lower Cretaceous dinosaurs of Mongolia." American Museum Novitiates", 95: 1–10.
  • Carpenter K. (2001). "Phylogenetic analysis of the Ankylosauria". in Carpenter, Kenneth(ed). The Armored Dinosaurs. Indiana University Press. pp. 455–484. ISBN 0-253-33964-2.
  • Hayashi, S., Carpenter, K., Scheyer, T. M., Watabe, M. and Suzuki. D. (2010). "Function and evolution of ankylosaur dermal armor." Acta Palaeontologica Polonica, 55(2): 213-228. doi:10.4202/app.2009.0103
  • Thompson, R. S., Parish, J. C., Maidment, S. C. R. and Barrett, P. M. (2012). "Phylogeny of the ankylosaurian dinosaurs (Ornithischia: Thyreophora)." Journal of Systematic Palaeontology, 10(2): 301-312. doi:10.1080/14772019.2011.569091

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]