Ankylosaurus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Wikipedie:Jak číst taxoboxAnkylosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 68 až 66 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Ankylosaurus, rekonstrukce vzhledu
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Nadřád Dinosauři (Dinosauria)
Řád Ptakopánví (Ornithischia)
Podřád Thyreophora
Infrařád Ankylosauria
Čeleď Ankylosauridae
Podčeleď Ankylosaurinae
Rod Ankylosaurus
Typový druh
Ankylosaurus magniventris
Brown, 1908
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ankylosaurus („Neohebný/srostlý ještěr“) byl rod ptakopánvého dinosaura, jež zahrnuje druh (A. magniventris). Fosilie tohoto mohutného obrněného býložravce jsou známy z nejmladších vrstev křídového útvaru (věk maastricht, asi před 68 až 66 miliony let). Ankylosaurus byl popsán v roce 1908 paleontologem Barnumem Brownem.

Tělesné rozměry[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem ke skutečnosti, že není známa ani jediná kompletní kostra ankylosaura, jeho délka i hmotnost zůstává nejistá. Každopádně však šlo o jednoho z největších známých zástupců své čeledi. Některé odhady délky se pohybují okolo 9-11 metrů[1], jiné pouze okolo 6,25 m[2]. Nejnižší odhady hmotnosti činí zhruba 4800 kilogramů.[3] Gregory S. Paul v roce 2010 odhadl délku ankylosaura na 7 metrů a jeho hmotnost na 6000 kg.[4] Vědecká studie z roku 2017 opět odhad velikosti ankylosaura navyšuje, a to asi na 8-9 metrů délky a hmotnost kolem 8 tun.[5]

Velikost ankylosaura v porovnání s dospělým člověkem.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pro ankylosaura je typické kostěné „brnění“, které chránilo celé zvíře před útoky velkých dravců. Ke stejnému účelu sloužila i masívní kostěná palice na ocase, představující nebezpečnou zbraň proti útočícím teropodům. Ankylosaurus měl stejně jako jeho příbuzný Euoplocephalus složitý systém smyček a ohybů, které mohly sloužit k zahřívání vdechovaného vzduchu nebo ke zlepšení čichu. Mohly také sloužit jako rezonanční dutina, která umožňovala hlasitý zvuk při komunikaci.

Lebka ankylosaura v expozici Přírodovědeckého muzea v Bruselu.

V populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

Ankylosaurus se často objevuje ve filmech i dokumentech. Nechybí například ve filmu Jurský park 3, v dokumentech jako je Putování s dinosaury nebo v knižních příbězích, například v knize Poslední dny dinosaurů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 41). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  • https://dinosaurusblog.com/2015/09/21/dinosauri-velikostni-rekordmani/
  • Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
  • Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 234-235 (anglicky)
  • SOCHA, Vladimír. Ankylosaurus reloaded. OSEL.cz [online]. 19. října 2017. Dostupné online. 
  • Literatura[editovat | editovat zdroj]

    • BROCHU, Christopher A.; LONG, John; MCHENRY, Colin; SCANLON, John D.; WILLIS, Paul. Encyklopedie Dinosauři. 1. vyd. Praha 3: Svojtka & Co., 2004. 256 s. ISBN 80-7237-953-4. 
    • RICHARDSONOVÁ, Hazel. Dinosauři a život v pravěku. 1. vyd. Londýn: A Dorling Kindersley, 2003. 224 s. ISBN 80-242-1273-0. 
    • Carpenter, K. (2004). "Redescription of Ankylosaurus magniventris Brown 1908 (Ankylosauridae) from the Upper Cretaceous of the Western Interior of North America". Canadian Journal of Earth Sciences. 41 (8): 961–86. Bibcode:2004CaJES..41..961C. doi:10.1139/e04-043.
    • Arbour, V. M.; Mallon, J. C. (2017). "Unusual cranial and postcranial anatomy in the archetypal ankylosaur Ankylosaurus magniventris". FACETS. 2 (2): 764–794. doi:10.1139/facets-2017-0063.

    Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]