Psyché (mytologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Psyché
Psyche Opening the Door into Cupid's Garden.jpg
Manžel(ka) Erós
Děti Voluptas
hedone
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Erós probouzí Psyché polibkem, plastika Antonia Canovy (1793)

Psyché je v řecké mytologii perzonifikace lidské duše; zpodobňována bývá jako dívka s motýlími křídly.

Legenda[editovat | editovat zdroj]

Erós a Psyché jako děti, obraz Williama-Adolpha Bouguereaua

Podle legendy byla Psyché nejmladší a nejkrásnější ze tří dcer anatolského krále. Její krása vzbudila žárlivost bohyně Afrodíty, která přikázala svému synovi Erótovi, aby svým šípem v dívce vzbudil lásku k nejodpudivějšímu z mužů, kterého potká. Erós se však sám do Psyché zamiloval, šíp zahodil do moře a když Psyché usnula, unesl ji do svého paláce, kde ji navštěvoval noc co noc pod rouškou tmy; varoval ji však, že ho navždy ztratí, pokud by ho chtěla třeba jen na okamžik zahlédnout. Psyché toužila navštívit své sestry, to jí Erós dovolil; Psyché pak, podlehnuvši ponoukání svých žárlivých sester, zapálila v noci lampu, aby si svého milence v jejím světle prohlédla. Krůpěj horkého oleje však ukápla na Erótovu hrud a probudila ho; bůh pohněvaný její neposlušností odletěl.

Když zoufalá Psyché zjistila, co způsobila, vydala se na pouť po svatyních ve snaze najít svého milovaného, až se setkala s Afrodítou. Prosila ji snažně, aby jí vrátila lásku Erótovu; rozhněvaná bohyně to podmínila splněním čtyř úkolů, jejichž zdolání ovšem bylo pro smrtelníka nemožné. Protože Afrodíté plná starosti o svého syna, který kvůli ztrátě Psyché onemocněl, pozbyla část své božské krásy, bylo čtvrtým dívčiným úkolem sestoupit do Hádu a požádat vládkyni podsvětí Persefonu o trochu její krásy, již měla ukrýt do černé skříňky, kterou měla Psyché střežit a přinést Afrodítě. Psyché, usoudivši, že nejrychlejší cestou do podsvětí je smrt, vystoupila na věž, aby se vrhla dolů; tajemný hlas ji však v posledním okamžiku zadržel a ukázal cestu do podsvětí a poradil, jak překonat pekelného psa Kerbera, převozníka zemřelých Charóna a další nebezpečí, jež na ni budou na cestě do podsvětí číhat. Psyché uchlácholila Kerbera ječmenným koláčem a zaplatila Chárónovi obolos, aby ji převezl přes řeku Styx do Hádu. Cestou viděla ruce, které vyčnívaly z vody; nějaký hlas jí řekl, aby jim hodila další koláč, ale ona odmítla. Poté dorazila k Persefoně a ta byla svolná vyhovět Afrodítině žádosti. Cestou zpět Psyché ještě jednou zaplatila Chárónovi a dala další koláč Kerberovi, aby se mohla vrátit.

Když Psyché opustila podsvětí, rozhodla se otevřít skříňku a vzít si z ní trochu krásy pro sebe domnívajíc se, že jí to zajistí Erótovu lásku. Uvnitř však byl věčný spánek, který ji překvapil a uspal. Erós, který jí již odpustil, přiletěl k jejímu tělu a odstranil spánek s jejích víček, prose Dia i Afrodítu o svolení ke sňatku s Psyché. Bohové souhlasili, Zeus dal Psyché nesmrtelnost a Afrodíté tančila na jejich svatbě. Ze spojení Eróta a Psyché se narodila dcera nevšední krásy, nazvaná jménem Hedoné (ἡδονή, tj. Rozkoš, v římské mytologii Voluptas).

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Řecký výraz ψύχω (psycho) znamená «vanout, dýchat». Substantivum ψυχή (psyché) se vztahuje k dechu, který opouští v okamžiku smrti lidské tělo. Pokud tedy tento dech doprovází jedince celý život, znamená ψυχή život. Když pak psyché opustí tělo, získá samostatnou existenci: Řekové si ji představovali jako antropomorfní postavu, dvojníka zemřelého, která obvykle našla své místo v Hádu, kde žila jako stín a přízrak. Homér mnohokrát popisuje, jak psyché opouští s posledním dechem umírajícího jako motýl (jenž se v řečtině nazývá rovněž psyché).

Legenda v umění[editovat | editovat zdroj]

Legenda o Erótovi a Psyché byla mnohokrát literárně zpracována; klasickou formou tohoto starého mýtu je jeho nejznámější verze z pera římského spisovatele a filosofa Lucia Apuleia (součást románu Metamorfózy, známějšího pod názvem Zlatý osel).

Legenda byla i vděčným námětem výtvarného umění, a to již od starověku (mozaika ve Villa Romana del Casale na Sicilii). Jedním z nejznámějších děl inspirovaných legendou je sousoší Amore e Psiche od Antonia Canovy z let 17881793, vystavené v Louvru.

Erós a Psyché v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Erós a Psyché ve výtvarném umění[editovat | editovat zdroj]

Erós a Psyché v hudbě[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]