François Gérard
| François Gérard | |
,_later_Baron_G%C3%A9rard_MET_DP327712.jpg) | |
| Narození |
4. května 1770 Řím |
|---|---|
| Úmrtí |
11. ledna 1837 (ve věku 66 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Montparnasse |
| Alma mater | Národní vysoká škola krásných umění |
| Povolání | malíř, politik a učitel |
| Rodiče | Jean Simon Gérard |
| Příbuzní | Alexandre Gérard (sourozenec) |
| Významná díla |
La bataille d'Austerlitz. 2 decembre 1805 Entrée d'Henri IV à Paris, 22 mars 1594 Amor a Psyché Napoleon v korunovačním rouchu Carolina Ferdinanda Louisa van Sicilië |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
François-Pascal Simon, baron Gérard (4. května 1770 v Římě – 11. ledna 1837 v Paříži) byl francouzský malíř.
Život[editovat | editovat zdroj]
Gérard byl synem Francouze a Italky a již od dětství žil v Paříži. Tam se stal žákem sochaře Augustina Pajou a malíře Jacquesa Louise Davida, který jej roku 1791 jmenoval svým asistentem. Politicky byl velmi flexibilní, což mu umožnilo pracovat pro představitele všech směrů Francouzské revoluce, pro Napoleona, který jej jmenoval dvorním malířem a následně i pro Bourbony. David mu zajistil vlivné místo člena revolučního tribunálu, kteréhož zasedání se Gerard nikdy neúčastnil s opakovaným oznámením údajné nemoci. Roku 1819 byl Gerard za svůj obraz Příjezd Jindřicha IV. do Paříže králem Ludvíkem XVIII. povýšen do šlechického stavu s titulem baron. Stal se dvorním malířem a obdržel kříž Čestné legie.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Gérard maloval převážně mytologické a historické obrazy v neoklasicistním stylu, který převzal od Davida, který ale obohatil zasněným, někdy i tajemným výrazem. Jako dvorní malíř Napoleona a Bourbonů jsou četné jeho portréty čelných státních a vojenských činitelů císařství a monarchie. Portrétoval však i hojně své přátele a příbuzné. Lze jej označit za nejoblíbenějšího portrétistu empiru.
- Isabey a jeho dcera (Paříž, Musée du Louvre), 1795, olej na plátně, 195×130 cm
- Amor a Psyche (Paříž, Musée du Louvre), 1798, olej na plátně, 186×132 cm
- Královna Hortensie (soukromý majetek), olej n plátně, 66×56 cm
- Joachim Murat (Neapol, Museo di San Martino), 1800-10, olej na plátně, 218x141 cm
- Ossian na břehu Lory probouzí zvukem své harfy duchy (Hamburg, Kunsthalle), po r. 1801, olej na plátně, 184,5x194,5 cm
- Madame Récamierová (Paříž, Musée Carnavalet), 1802, olej na plátně, 225×145 cm
- Madame Tallienová (soukr. majetek), 1804, olej na plátně, 200×110 cm
- Moritz Christian hrabě Fries a jeho rodina (Vídeň, Rakouská galerie),kol 1805, olej na plátně, 223x163,5 cm
- Napoleon v korunovačním rouchu (zámek Fontainbleau), 1805, olej na plátně, 225x147 cm
- Markýz de Caulaincourt, vévoda z Vicenzy (soukromý majetek),olej na plátně, 80×74 cm
- Marie-Julie Bonaparte se svými dvěma dcerami Charlottou a Zénaidou (Dublin, National Gallery of Ireland), 1808-09, olej na plátně, 200x144 cm
- Markýza Viscontiová (Paříž, Musée du Louvre), 1810, olej na plátně, 224×144 cm
- Desirée Claryová (Paříž, Musée Marmottan), 1810, olej na plátně
- Marie Luisa a král římský (zámek Versailles), 1813, olej na plátně, 240x162 cm
- Korunovace Karla X. (Chartres, Musée des Beaux Arts), 1827, olej na plátně, 514×972 cm
- Svatá Tereza (Paříž, nemocnice Marie-Terezy), 1827, olej na plátně , 172x93 cm
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Napoleon v korunovačním rouchu
Napoleon I. v uniformě plukovníka
Císařovna Josephina
Královna Hortensie
Marie Luisa a král římský
Stéphanie de Beauharnais
Julie Clary (Marie-Julie Bonaparte)
Louis Bonaparte
Joachim Murat
Auguste Amalia Ludovika von Bayern
Madame Tallienová
Isabey a jeho dcera
Jean-Nicolas Corvisart
Italský básník Tommaso Sgricci (1789-1836), 1824
portrét Catherine Starzeńské
Bitva u Slavkova
Korunovace Karla X.
Ossian na břehu Lory probouzí zvukem své harfy duchy
Amor a Psyché
_-_mus%C3%A9e_Carnavalet.jpg)
.jpg)
_-_1824_-_ritr_da_Fran%C3%A7ois_G%C3%A9rard_al_mus._stat_arte_med_e_mod_-_Modena.jpg)
.jpg)
