Povodeň na Moravě (1970)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Povodeň na Kyjovsku a Břeclavsku nastala v úterý 9. června 1970. Šlo o letní přívalovou povodeň na levostranných přítocích řeky Dyje, zejména Trkmanky a Kyjovky, způsobenou mimořádnou lokální průtrží mračen především na Kyjovsku v oblasti Ždánického lesa.[1]

Celkově povodeň zasáhla 20 obcí na Kyjovsku a Břeclavsku. Zemřelo kvůli ní 35 lidí, bylo těžce poškozeno několik silnic a železničních tratí, zatopeno bylo na 400 domů, 100 domů vážně poškozeno a 15 budov zbořeno.[2]

Příčiny povodně[editovat | editovat zdroj]

Předpověď počasí pro ČSSR hlásila na tento den polojasno až oblačno, s místními přeháňkami a bouřkami. V odpoledních hodinách se pak nad jižní Moravou vytvořila tři bouřková jádra spojená s intenzivním deštěm, kdy na Prostějovsku byl úhrn srážek 32,7 mm a na Brněnsku 76,0 mm.

Na Kyjovsku však spadlo vody násobně více, srážkoměrná stanice ČHMÚ ve Ždánicích zaznamenala celkový úhrn 133,6 mm v časovém rozmezí 16:10 až 19:20. Srážky tak výrazně překročily obecnou hranici pro průtrž mračen (70 mm za 3 hodiny). Nejvíce zasažena byla oblast cca 200 až 250 km² severozápadně a západně od Kyjova. O ryze lokálním charakteru bouřek svědčí i to, že ostatní stanice v okolí zaznamenaly o řád nižší srážkové úhrny (Kyjov 39,3 mm, Koryčany 34,3 mm, Klobouky u Brna 23,2 mm a Bučovice 15,2 mm).

Malé a někdy i dočasně vysychající potoky, které se v této oblasti nacházejí, tak během několika minut zmohutněly na násobek obvyklých průtoků.

Následky povodně[editovat | editovat zdroj]

Nejtragičtější následky měla povodeň pod Stavěšicemi. Šardický potok se rozplavil na šířku 150 metrů, přičemž zatopil poddolované území hlubinného lignitového dolu Dukla v Šardicích, v jehož těsné blízkosti tekl. Lokální terénní poklesy se tak ihned naplnily vodou, která vzápětí prorazila až do vnitřku dolu a štoly byly brzy zaplaveny bahnotokem. V dole v té chvíli pracovalo 110 horníků a 34 jich zahynulo. O několik set metrů dál v Šardicích byl zatopen i kostel sv. Michaela archanděla do výšky 50 cm, ačkoli podle nejstarších záznamů nikdy zatopen nebyl.[2] Pod soutokem s Kyjovkou už došlo k rozvolnění záplavové vlny a prakticky nulovým škodám, nicméně právě Kyjovka nepřímo stála za poslední obětí povodně, kdy přímo v Kyjově spadlo tříleté děvčátko (Lenka Šťastná) do zatopeného sklepa.[1]

Velká voda však silně zasáhla obec Lovčice, ležící na mírném svahu jihozápadního okraje Ždánického lesa. Vodní nádrž na potoce Jordánek, stojící na samém začátku obce, totiž nevydržela příval vody z terénu – poté, co se protrhla její hráz, tak byla záplavová vlna ještě znásobena dosavadní zásobou v nádrži. Voda se do obce přihnala tak rychle, že v jednom domě museli lidé dokonce probourat strop, aby unikli stoupající vodě. Často lidé utekli ze svých domovů pouze v tom, co měli na sobě. V obci bylo 128 domů zatopeno, dalších 49 lehce poškozeno, pět domů rozbořeno a sedm úplně zničeno, nicméně nedošlo zde k žádným obětem na životech.

Příval vody z Lovčic se následně hnal údolím Lovčického potoka do říčky Trkmanky. Ta pod soutokem se Soudným potokem nejprve zatopila obec Dražůvky, kde se také protrhla hráz rybníka a kde museli s nasazením životů zachraňovat děti z mateřské školy. Vodní příval také strhal mosty a prakticky zničil tři domy. Rozšiřující se údolí pod obcí Želetice bylo zatopeno do šířky až 300 metrů, ale další obce po proudu již nezaznamenaly skoro žádné škody.

O údolí západněji zatopil potok Zdravá voda část obce Žarošice, kde voda vystoupala až ke schodům kulturního domu, ovšem bez větších zaznamenaných škod.

Povodně poničily kromě místních mostů i významnější dopravní stavby. Silnice I/54 mezi Žarošicemi a Strážovicemi musela být uzavřena kvůli podemletí části tělesa a dvou mostů, silnice I/51 mezi Krumvířem a Terezínem byla sjízdná jen pro nákladní automobily, železniční trať Čejč–Ždánice kopírující tok Trkmanky byla v úseku cca 300 metrů zcela zdemolována. U Bohuslavic bylo poškozeno těleso železniční trati Brno–Kyjov–Trenčianska Teplá, kde byla vyloučena jedna kolej přilehlá k řece Kyjovce. U Velkých Pavlovic bylo částečně poškozeno zemní těleso budované dálnice D2 z Brna do Bratislavy.

Zátopa, eroze, bahnotoky a nánosy navíc znehodnotily porost na 9000 ha polností.

Důsledky povodně[editovat | editovat zdroj]

V době vrcholící politické normalizace informovaly stranické a státní orgány o katastrofálních následcích této povodně téměř výhradně v souvislosti s lidskou tragédií v dole Dukla. Na místo katastrofy byl vyslán ministr práce a sociálních věcí ČSR Emilian Hamerník. Celostátní deník Rudé právo, vydávaný ÚV KSČ, informoval o živelní katastrofě rozsáhlým článkem na úvodní straně listu ve čtvrtek 11. června 1970, věnoval se zejména záchranným pracím v šardickém dole Dukla a informace o ostatních škodách byly výrazně stručnější.[3] Jihomoravský krajský deník Rovnost, vydávaný tamním KV KSČ, přinesl zprávu dokonce až v pátek 12. června 1970: „O výjimečném rozsahu úterní průtrže mračen svědčí skutečnost, že během dvou hodin spadlo v poměrně malém okruhu 195 mm vody. Pro srovnání je to přibližně jedna třetina obvyklých srážek v této oblasti za celý rok.“ Rudé právo pak denně psalo na titulní straně o snahách zachránit horníky,[4][5][6][7] pokračovalo zveřejněním komuniké vlády ČSR „Skláníme se před památkou padlých hrdinů práce“ ve středu 17. června 1970,[8] soustrastnými projevy o den později[9] a skončilo informací o smuteční tryzně za zemřelé horníky, konané v Dubňanech v pondělí 22. června 1970[10] i přesto, že většina zahynuvších se stále nacházela uvnitř dosud částečně zatopeného dolu.[1] V těch dnech byl Jihomoravský kraj postižen novými průtržemi mračen, které však zanechaly už jen materiální škody.

Nulovou publicitu měly rozhořčené hlasy horníků a pozůstalých, poukazující mj. na nízkou bezpečnost důlního díla, jehož zřizovatel zanedbal sanaci terénních poklesů a umožnil tak hromadění povrchové vody přímo nad dolem.[1]

Povodeň byla jedním z důvodů k vybudování nádrže Zápověď, umístěné několik set metrů od dolu Dukla proti proudu Šardického potoka[zdroj?].

Spekuluje se[kdo?], že špatná informovanost o živelních pohromách mohla být příčinou velkého překvapení veřejnosti i záchranných složek z velkých povodní v roce 1997 a 2002.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Jan Munzar, Stanislav Ondráček. Utajovaná přívalová povodeň na jižní Moravě 9. června 1970 [online]. Časopis VESMÍR, 2010-06-10 [cit. 2011-09-28]. Dostupné online. 
  2. a b Červnová povodeň roku 1970 zatopila důl, zbořila domy a vzala 35 životů [online]. ČT24, 2015-06-09 [cit. 2019-09-03]. Dostupné online. 
  3. Rudé Právo 11. 6. 1970, strana 1: Voda uvěznila 34 horníků
  4. Rudé Právo 12. 6. 1970, strana 1: Boj proti důsledkům přírodní katastrofy
  5. Rudé Právo 13. 6. 1970, strana 1: Úsilí o záchranu havířů v zatopeném dole pokračuje
  6. Rudé Právo 15. 6. 1970, strana 1: Důl Dukla vydal další oběť katastrofy
  7. Rudé Právo 16. 6. 1970, strana 1: Záchranné práce v Šardicích pokračují
  8. Rudé Právo 17. 6. 1970, strana 1: Skláníme se před památkou padlých hrdinů práce
  9. Rudé Právo 18. 6. 1970, strana 1: Nezapomeneme na hrdiny padlé při budování vlasti
  10. Rudé Právo 23. 6. 1970, strana 1: Smuteční tryzna za šardické horníky

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Zpráva Povodeň na jižní Moravě uvěznila horníky ve Wikizprávách
  • Jan Munzar, Stanislav Ondříček: Utajovaná povodeň na jižní Moravě 9. června 1970, Vesmír 2010/6, str 376-379
  • SOLAŘÍKOVÁ, Ivana. Bouřky přinesly do dolu smrt. Komunisté mlčeli, Šardice nezapomněly [online]. idnes.cz, 2020-06-09 [cit. 2023-06-25]. Dostupné online.