Pomerančová válka
Pomerančová válka | |||
---|---|---|---|
konflikt: Válka druhé koalice | |||
Francisco Goya: Manuel Godoy, duque de Alcudia y Príncipe de la Paz y ministro. Portrét Godoye namalovaný někdy v červenci až říjnu 1801 na počest „jeho“ vítězství v pomerančové válce. | |||
Trvání | 20.5. 1801 - 9.6. 1801 | ||
Místo | Portugalsko, Jižní Amerika | ||
Výsledek | Vítězství Španělska v Evropě, vítězství Portugalska v Americe, smlouva z Badajoz | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pomerančová válka (portugalsky Guerra das Laranjas, francouzsky Guerre des Oranges, španělsky Guerra de las Naranjas) byl krátký ozbrojený konflikt mezi Španělskem a Portugalskem roku 1801. Šlo o součást války druhé koalice během francouzských revolučních válek. Započal tím, že vojska Španělského království, které bylo spojencem Francie, zaútočila s podporou Francouzů na Portugalsko. Díky velké početní přesile zvítězilo Španělsko.
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]Roku 1789 vypukla ve Francii revoluce a roku 1792 se Francie stala republikou, což vyvolalo nevoli většiny evropských monarchií včetně Španělska a Portugalska. Rozpoutaly proti Francii válku, v níž však Francie brzy získala navrch a Španělsko válku s Francií prohrálo. Uzavřelo s ní mír, postupně se stávalo stále závislejší na Francii a stalo se jejím spojencem. Portugalsko bylo posledním britským spojencem v západní Evropě a s Británií obchodovalo. V roce 1800 předal Napoleon a španělský ministerský předseda Godoy Portugalsku ultimátum, aby přestalo podporovat Velkou Británii. Portugalsko však odmítlo.
Průběh
[editovat | editovat zdroj]Brzy ráno 20. května zaútočila španělská armáda na Portugalsko. Prvním terčem útoku byla město Elvas, Campo Maior, Olivenza a Juromenha. Portugalská obrana v druhých dvou jmenovaných městech však byla slabá a čítala jen několik set vojáků, především z místních milic. Města Olivenza a Juromenha brzy padla do rukou Španělů. Na Campo Maior útočily dvě španělské divize a po 17 dnech bojů ho ovládly. Největší část Godoyovy armády útočila na město a zároveň pevnost Elvas, jež bránil portugalský generál Francisco de Noronha. Portugalcům se podařilo španělský útok na Elvas zastavit a zahnat španělskou armádu na ústup. Ta se stáhla do bezpečné vzdálenosti od pevnosti a zbytek války se neodvážila dalšího útoku. Boje se i na jiných místech dostaly do patové situace, španělské síly sice ovládaly či oblehly několik měst, ale dále nepostupovaly. Godoy nicméně právě v té době utrhl nějaké pomeranče ze sadu nedaleko pevnosti Elvas a poslal je španělské královně se zprávou, že bude postupovat na Lisabon. Tak dostala válka jméno pomerančová.
Následky
[editovat | editovat zdroj]Portugalsko střet prohrálo, avšak většinu území Portugalska válka nepostihla. 6. června 1801 byla ve městě Badajoz podepsána mírová smlouva. Portugalsko souhlasilo s podmínkami. Předalo Španělsku města Olivenza a Almeida, uzavřelo své přístavy pro britské lodě a předalo Francii část Brazílie. V roce 1802 3 500 britských vojáků s tichým souhlasem Portugalska obsadilo portugalský ostrov Madeira.[1] V roce 1805, poté co britské námořnictvo porazilo Francouze a Španěly u Trafalgaru, Portugalsko začalo opět spolupracovat s Británii, v reakci na což v říjnu 1807 Napoleon Portugalsko bez většího odporu obsadil. Portugalská královská rodina uprchla do Brazílie a hlavním městem Portugalska se stalo Rio de Janeiro. Během španělské války za nezávislost Britové Portugalsko osvobodili. Během Vídeňského kongresu nebyla smlouva z Badajoz zrušena, Olivenza je dodnes součástí Španělska a je předmětem diplomatických sporů mezi Španělskem a Portugalskem.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku War of the Oranges na anglické Wikipedii.
- ↑ Who was who in Madeira at the time of the second British occupation in 1807. [online]. [cit. 2018-07-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pomerančová válka na Wikimedia Commons