Pirmin
| Svatý Pirmin | |
|---|---|
 | |
| biskup | |
| Narození | 670 |
| Úmrtí | 3. listopadu 753 Hornbach |
| Svátek | 3. listopadu |
| Státní občanství | Toledské království |
| Řád | Řád svatého Benedikta |
| Úřady | biskup |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství, pravoslavná církev, anglikánská církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Pirmin nebo také Perminus, Perminius, Primenus (kolem roku 690 – 753 Hornbach) byl misionář, opat a biskup.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pravděpodobně byl původem z Britských ostrovů, Skot nebo Ir. Měl dobré styky s Karlem Martellem, pracoval v alsaském prostoru, jeho založení kláštera v Reichenau roku 724 bylo podporováno alemanským knížecím rodem. Založil také kláštery v Gegnerbachu (727), Schuttern, Vivarium Peregrinorum (Murbach) v Alsasku (728), Amorbach a Hornbach v Porýní (740).
Úcta[editovat | editovat zdroj]
Hrob byl původně v Hornbachu, roku 1558 došlo k translaci ostatků do Špýru a roku 1576 do Innsbrucku. Jeho svátek je slaven 3. listopadu.
Patrocinia[editovat | editovat zdroj]
- Je patronem Porýní - Falce, Alsaska, ostrova Reichenau a města Innsbrucku. Jeho jméno nese porýnské město Pirmasens.
- Platí za patrona proti moru, otrávení, hadům a žábám, revmatu a nemocem očí.
Ikonografie[editovat | editovat zdroj]
Bývá vyobrazen jako klerik v kasuli (například Solothurn, chrám sv. Ursuse), jako opat drží model kostela, někdy jako biskup s berlou, mitrou a v pontifikálním oděvu s pluviálem, někdy odhání hady a žáby (například na sklomalbě chrámového okna v Reichenau-Mittelzell).
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Scarapsus, (Ursmar Engelmann: Der heilige Pirmin und sein Pastoralbüchlein, eingeleitet und ins deutsche übertragen. Sigmaringen 1976) ed. Hauswald, E. 2006, Pirmins Scarapsus - Einleitung und Edition, [1]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Prameny[editovat | editovat zdroj]
- Vita Pirminii auctore monacho Hornbacensi, ed. O. Holder-Egger (=MGH SS XV), 17-31;
- Miracula sancti Pirminii Hornbacensia, ed. O. Holder-Egger (=MGH SS XV), 31-35;
- Vita Pirminii I u. II, ed. Ch. de Smedt in AASS nov. II/1 (1894), 33-44.
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
- Lexikon der christlichen Ikonographie, Wolfgang Braunfels (ed.), Band 8., Herder: Basel-Freiburg-Rom-Wien 1994, 213 - 214.
- Adriaan Breukelaar: Pirminius. Heslo v: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL)
- Michael Görringer: Pirminius – Geschichte des linken Rheinufers vorzüglich der bayerischen Pfalz … besonders die Einführung, Verbreitung des Christentums. Wahrburg, Zweibrücken 1841
- Ursmar Engelmann: Pirminius: Mönch, Bischof und Missionar, Benediktinische Monatschrift 29 (1953), 452-459.
- Arnold Angenendt: Monachi peregrini; Studien zu Pirmin und den monastischen Vorstellungen des frühen Mittelalters. München 1972 ISBN 3-7705-0605-7
- Hans Ammerich: Hl. Pirminius. Sadifa Media, Kehl am Rhein 2002. ISBN 3-88786-183-3
- Richard Antoni: Leben und Taten des Bischofs Pirmin – die karolingische Vita . Mattes, Heidelberg 2005. 2. erw. Aufl. ISBN 3-930978-82-2
- Maria Calasanz Ziescheová: Poutník - https://web.archive.org/web/20140810072005/http://ikarmel.cz/kniha/Poutnik_101764.html
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pirmin na Wikimedia Commons
