Pazeravec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPazeravec
alternativní popis obrázku chybí
Pazeravec Bidwillův (Libocedrus bidwillii) na Novém Zélandu
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď cypřišovité (Cupressaceae)
Rod pazeravec (Libocedrus)
Endl., 1847
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pazeravec (Libocedrus) je malý rod jehličnatých dřevin z čeledi cypřišovitých, které se vyskytují pouze na jižní polokouli, a to na ostrovech Nového Zélandu a Nové Kaledonie. Po taxonomických revizích je do něho řazeno 5–6 druhů.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Původně se jednalo o veliký rod zahrnující většinu cypřišovitých z jižních oblastí jižní polokoule, postupně však z něho byly vyděleny samostatné rody Austrocedrus, Calocedrus (pazerav) a Papuacedrus. Některými zdroji je do něho vřazován též rod Pilgerodendron s jediným druhem P. uviferum z jižní Argentiny a Chile, čemuž však odporují některé morfologické i fytogeografické argumenty. Typovým druhem je Libocedrus plumosa (syn. L. doniana).[1] V rámci široké čeledi cypřišovitých je řazen do podčeledi Callitroideae, kde spolu s výše zmíněnými čtyřmi rody formuje samostatný klad sesterský k ostatním.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mladá větévka druhu Libocedrus plumosa

Stálezelené, jednodomé (jen výjimečně dvoudomé) dřeviny s tenkou, pásovitě se odlupující borkou. Mladé větévky jsou zploštělé, dospělé čtyřhranné, nesou drobné, v mládí přitisklé, ve stáří spíše odstávající šupinovité listy, které jsou postavené vstřícně proti sobě a na rubu mají světlé průduchové proužky. Novozélandské druhy jsou středně velké až velké stromy s kuželovitou či válcovitou korunou, dorůstající výšek přes 20 (ojediněle i 30) metrů, zatímco zástupci z Nové Kaledonie jsou převážně malé stromy či keře převážně do 5 metrů výšky. Samčí a samičí šištice vyrůstají jednotlivě, obvykle na různých větvích téhož stromu; jsou drobné, vejčité, samičí ve zralosti dřevnatějí do zhruba 1 cm velkých šišek obsahujících semena se dvěma výrazně nestejně velkými křídly.[2] Opylování se děje jako u jiných jehličnanů pomocí větru, ploidie rodu je 2n = 22.

Ekologie a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Větev s dozrávajícími šiškami

Stromoví zástupci na Novém Zélandu rostou ve vlhkých lesích obou ostrovů, maximálně do nadmořských výšek 1850 m; Libocedrus bidwilii zde spolu s pabuky a jinými jehličnany, především z čeledi nohoplodovitých, vytváří horní hranici lesa.[3] Novokaledonské druhy se vyskytují jako podrost horských lesů, v křovinách na svazích a říčních terasách, často na velmi kyselých horninách nebo naopak na hadcích.[4]

Odlupující se borka

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

  • Libocedrus austrocaledonica – Nová Kaledonie
  • Libocedrus bidwillii – Nový Zéland
  • Libocedrus chevalieri – Nová Kaledonie, kriticky ohrožený druh rostoucí pouze na třech stanovištích[4]
  • Libocedrus plumosa – Nový Zéland
  • Libocedrus yateensis – Nová Kaledonie[2]

Někdy uváděný šestý druh Libocedrus uvifera je zde pojednáván samostatně jako Pilgerodendron uviferum.

Význam a využití[editovat | editovat zdroj]

Dřevo některých druhů, především Libocedrus plumosa, se používá ve stavebnictví a truhlářství; je jemně zrnité, trvanlivé a dobře opracovatelné, má příjemnou tmavě červenou barvu. Jinak je hospodářský i okrasný význam těchto dřevin spíše zanedbatelný, v kultuře se pěstují jen zcela ojediněle.[2] Ve střední Evropě nejsou otužilé.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schuppenzedern na německé Wikipedii.

  1. Tropicos. tropicos.org [online]. [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. 
  2. a b c d Libocedrus description. www.conifers.org [online]. [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. 
  3. LIBOCEDRUS BIDWILLII Hook. f. | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. 
  4. a b Libocedrus chevalieri () description. www.conifers.org [online]. [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]