Vrabcovka

Vrabcovka
	Vrabcovka Passerina montana
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	slézotvaré (Malvales);
Čeleď	vrabečnicovité (Thymelaeaceae);
Rod	vrabcovka (Passerina); L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrabcovka^[1] (Passerina) je rod rostlin z čeledi vrabečnicovité. Jsou to erikoidní keře nebo řidčeji stromy s drobnými, tuhými, vstřícnými listy a nenápadnými, větrosprašnými květy v klasovitých květenstvích. Plodem je nažka obalená vytrvalou češulí, případně bobule. Rod zahrnuje 20 druhů a je rozšířen výhradně v jižní Africe. Centrum druhové diverzity je v Kapské oblasti.

Popis

Vrabcovky jsou keře nebo řidčeji malé stromy se vstřícnými, křižmostojnými listy. Listy jsou přisedlé, čárkovité, podlouhlé, kopinaté nebo úzce kosníkovité, obvykle nadvinuté do člunkovitého, srpovitého až cigárovitého tvaru, přitisklé k větévce nebo odstávající, často erikoidní (tuhé, drobné a jehlicovité), někdy střechovitě se překrývající. Květy jsou drobné a málo nápadné, většinou žluto-růžové, řidčeji nažloutlé nebo zelené, uspořádané v jednoduchých nebo složených, často hlávkovitě redukovaných, klasovitých květenstvích. Každý květ je podepřen nápadnými, za plodu kožovitými listeny. Kalich je čtyřčetný, na bázi srostlý v kališní trubku, petaloidní a nahrazující chybějící korunu. Tyčinek je 8, jsou přirostlé v ústí kališní trubky a vyčnívají z květů. Na rozdíl od většiny jiných zástupců čeledi mají extrorzní prašníky. Semeník je svrchní, složený ze 2 plodolistů, avšak za zralosti pseudomonomerní, s jedinou komůrkou obsahující jediné vajíčko. Čnělka vyrůstá excentricky z vrcholu semeníku a nese víceméně kulovitou, papilózní bliznu. Plodem je u většiny druhů nažka volně obalená vytrvalou češulí, druhy Passerina ericoides a P. rigida mají dužnaté bobule.^[2]^[3]^[4]

Kvetoucí Passerina montana
Detail větévky Passerina montana
Passerina ericoides s plody

Etymologie

Odborný rodový název Passerina je odvozen od latinského slova passer (vrabec) podle tvaru plodů, které připomínají vrabčí zobák.^[3]

Rozšíření

Rod zahrnuje 20 druhů. Převážná většina z nich roste v Kapsku, odkud je uváděno 10 endemických a 4 subendemické druhy. Nejrozšířenějším druhem je zde Passerina obtusifolia. Pouze 2 druhy rostou i mimo území Jihoafrické republiky. Konkrétně se jedná o druhy Passerina montivaga a Passerina montana, které mají disjunktní rozšíření podél jihoafrického Velkého srázu (Great Escarpment) v Zimbabwe. Druh P. montana má též izolované reliktní výskyty v některých horských oblastech Namibie a Angoly.^[5]^[6] Centrem druhové diverzity tohoto rodu je v Západním Kapsku. Největší počet druhů (celkem 6) se vyskytuje v oblasti zálivu False Bay.^[3]

Většina druhů Západního Kapska se vyskytuje ve vegetační formaci známé jako fynbos, přizpůsobené mediteránnímu klimatu s horkým suchým létem a mírnou, vlhkou zimou. Rostou na nejrůznějších stanovištích včetně alpínských poloh horských vrcholů, bažin, vápencových výchozů, písečných dun i mořského pobřeží. Mnoho druhů jsou pionýrské dřeviny vyhledávající narušená místa. Některé druhy rostou v xerofytní vegetaci známé jako karru (karoo). Druhy vyskytující se podél Velkého srázu naopak rostou v oblastech s letními dešti a často rostou zejména v přechodové zóně mezi lesem a savanou.^[6]

Ekologické interakce

Květy vrabcovek jsou opylovány větrem. Před opylením je barva květů většinou žluto-růžová, okvětní lístky jsou rozestálé a tyčinky vyčnívají z květů. Prašníky se otevírají najednou a explozivně, přičemž vypráší pyl do povětří. S opylením větrem souvisí i štětičkovitý charakter blizny. Po opylení se barva květů mění na červenou. Většina druhů kvete v jarních měsících, v září a říjnu, kdy je v kapské oblasti větrné počasí. V této době se pyl uvolňuje z porostů ve velkém množství.^[3]

Dužnaté bobule druhů Passerina ericoides a P. rigida jsou šířeny ptáky a hlodavci. U druhu P. montana jsou plody nápadně červeně zbarvené a umístěné na koncích větévek a šíří je pravděpodobně ptáci. Plody jiných druhů po dozrání opadávají na zem, kde je rozšiřují zejména mravenci a hlodavci.^[3] Na vrabcovkách občas parazituje jmelí, konkrétně druhy Viscum capense a Viscum rotundifolium^[7]

Taxonomie

Rod Passerina je v rámci čeledi Thymelaeaceae řazen do podčeledi Thymelaeoideae a tribu Gnidieae. Podle výsledků molekulárních studií je nejblíže příbuznou větví rod Lachnaea. Mezi další blízce příbuzné rody náleží Struthiola, Gnidia a Drapetes. Všechny tyto rody tvoří dohromady monofyletickou skupinu.^[8]

Druh Passerina esterhuyseniae je znám pouze z herbářového materiálu. Byl popsán v roce 2003 na základě položek sebraných v severní části pohoří Cederberg.^[3]

Význam

Vrabcovky jsou vysazovány zejména pro zpevnění písečných přesypů, a to i v oblastech vystavených mořským větrům. Některé druhy jsou v klimaticky příhodných oblastech světa pěstovány jako okrasné dřeviny, např. stromovitá Passerina falcifolia. Passerina filiformis byla na Britských ostrovech i evropské pevnině pěstována již od dob Carla Linného. Dobytek se rostlinám vyhýbá, neboť jsou nepoživatelné. Popel z Passerina obtusifolia byl v Západním Kapsku tradičně používán při domácí výrobě mýdla. Kůra tohoto druhu je extrémně pevná a slouží k vázání střech.^[3]

Odkazy

Reference

↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 5. Berlin: Springer, 2002. ISBN 978-3-642-07680-0. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g BREDENKAMP, C.L.; VAN WYK, A.E. Taxonomy of the genus Passerina (Thymelaeaceae). Bothalia. 2003, čís. 33(1). Dostupné online.
↑ BREDENKAMP, C.L.; VAN WYK, A.E. Leaf anatomy of the genus Passerina (Thymelaeaceae): taxonomic and ecological significance. Bothalia. 2001, čís. 31(1).
↑ BREDENKAMP, C.L. A monograph of the genus Passerina (Thymelaeaceae). Ph.D. thesis.. [s.l.]: University of Pretoria, 2002. (anglicky)
↑ ^a ^b BRIEDENKAMP, A.E.; VAN WYK, C.L. http://biodiversityadvisor.sanbi.org/wp-content/uploads/2015/11/Bothalia36_2_2006.pdf#page=65. Bothalia. 2006, čís. 36(2). Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-09. Archivováno 9. 4. 2018 na Wayback Machine.
↑ LEISTNER, O.A. (ed.). Flora of Southern Africa. Vol. 10, part I.. Pretoria: Botanical Research Institute, 1979. ISBN 0-621-04726-0. (anglicky)
↑ VAN DER BANK, Michelle; FAY, Michael F.; CHASE, Mark W. Phylogenetics of Thymelaeaceae with particular reference to African and Australian genera. Taxon. May 2002, čís. 51(2).

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu vrabcovka na Wikimedia Commons
Taxon Passerina ve Wikidruzích

[bsl-1] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[kub5-2] KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 5. Berlin: Springer, 2002. ISBN 978-3-642-07680-0. (anglicky)

[bredenkamp-3] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g BREDENKAMP, C.L.; VAN WYK, A.E. Taxonomy of the genus Passerina (Thymelaeaceae). Bothalia. 2003, čís. 33(1). Dostupné online.

[breden2001-4] BREDENKAMP, C.L.; VAN WYK, A.E. Leaf anatomy of the genus Passerina (Thymelaeaceae): taxonomic and ecological significance. Bothalia. 2001, čís. 31(1).

[bredthes-5] BREDENKAMP, C.L. A monograph of the genus Passerina (Thymelaeaceae). Ph.D. thesis.. [s.l.]: University of Pretoria, 2002. (anglicky)

[breden2006-6] BRIEDENKAMP, A.E.; VAN WYK, C.L. http://biodiversityadvisor.sanbi.org/wp-content/uploads/2015/11/Bothalia36_2_2006.pdf#page=65. Bothalia. 2006, čís. 36(2). Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-09. Archivováno 9. 4. 2018 na Wayback Machine.

[flsa10-1-7] LEISTNER, O.A. (ed.). Flora of Southern Africa. Vol. 10, part I.. Pretoria: Botanical Research Institute, 1979. ISBN 0-621-04726-0. (anglicky)

[bank-8] VAN DER BANK, Michelle; FAY, Michael F.; CHASE, Mark W. Phylogenetics of Thymelaeaceae with particular reference to African and Australian genera. Taxon. May 2002, čís. 51(2).

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]