Oviraptorosauria

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxOviraptorosauria
Stratigrafický výskyt: Křída (asi před 145-66 mil. let)
alternativní popis obrázku chybí
Gigantoraptor, největší zástupce skupiny
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádOviraptorosauria
Barsbold, 1976
Čeledi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oviraptorosauři byli rozsáhlou skupinou primárně dravých teropodních dinosaurů, žijících v období křídy na území většiny tehdejších kontinentů (zejména Asie a Severní Ameriky). Jejich společným znakem je přítomnost zkrácené předočnicové části lebky, často bezzubý zobák a celkově jakoby "papouščí" tvar lebky. Mnohé druhy vykazovaly také výrazný hřeben na hlavě.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Oviraptorosauři (od rodu Oviraptor - v překladu "zloděj vajec") byli spíše malí dinosauři, jejichž rozměry kolísaly od délky 1 metru až k velkým formám, přičemž zdaleka největší byly rody Gigantoraptor a Beibeilong s délkou kolem 8 metrů a hmotností asi 1,4 až 3,2 tuny.[1] Tato skupiny byla vývojově velmi blízká ptákům a podle některých fylogenetických analýz (Osmólska, 2004) možná dokonce šlo o primitivní nelétavé ptáky. Mozkovna těchto dinosaurů byla skutečně v mnoha anatomických znacích podobná mozkovně současných ptáků.[2]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Výzkumy hnízd s fosilními vejci dokládají, že tito dinosauři seděli na svých snůškách a zahřívali je. Dokonce i zástupci velkých druhů vajíčka nerozmačkali, protože je kolem sebe dokázali velmi pečlivě seřadit.[3][4][5][6] Vejce těchto dinosaurů (v případě obřích druhů) často dosahovala ohromujících rozměrů, dosud rekordní exemplář z Číny o délce 61 cm (oodruh Macroelongatoolithus xixianensis) je největším známým vajíčkem všech dob.[7]

Vývoj a zařazení[editovat | editovat zdroj]

Na základě výzkumu vývojově vyspělých teropodů se zdá být pravděpodobné, že předek celého kladu Pennaraptora (včetně oviraptorosaurů) byl rovněž skanzoriální (žil a pohyboval se ve větvích stromů), byl opeřený a možná vykazoval schopnost klouzavého letu.[8] Do této skupiny jsou v současnosti zahrnovány celkem čtyři čeledi, podle abecedy: Avimimidae, Caenagnathidae, Caudipteridae a Oviraptoridae. Šlo o velmi početnou a diverzifikovanou skupinu teropodů.[9]

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hanyong Pu; et al. (2017). Perinate and eggs of a giant caenagnathid dinosaur from the Late Cretaceous of central China. Nature Communications. 8, č. 14952; doi: 10.1038/ncomms14952
  2. Amy M. Balanoff, Mark A. Norell, Aneila V.C. Hogan & Gabriel S. Bever (2018). The Endocranial Cavity of Oviraptorosaur Dinosaurs and the Increasingly Complex, Deep History of the Avian Brain. Brain, Behavior and Evolution 91: 125–135. doi: https://doi.org/10.1159/000488890
  3. Kohei Tanaka; et al. (2018). Incubation behaviours of oviraptorosaur dinosaurs in relation to body size. Biology Letters 14 5 20180135 doi: 10.1098/rsbl.2018.0135
  4. https://news.nationalgeographic.com/2018/05/dinosaurs-nests-eggs-crush-paleontology-science/?beta=true
  5. https://www.sciencenews.org/article/how-dinosaurs-sat-their-eggs-without-crushing-them
  6. http://www.bbc.com/news/science-environment-44071223
  7. http://www.osel.cz/10497-nejvetsi-vejce-vsech-dob.html
  8. Boris Sorkin (2020). Scansorial and aerial ability in Scansoriopterygidae and basal Oviraptorosauria. Historical Biology. doi: 10.1080/08912963.2020.1855158
  9. G. F. Funston, S. E. Mendonca, P. J. Currie & R. Barsbold (2017). Oviraptorosaur anatomy, diversity and ecology in the Nemegt Basin. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2017.10.023

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Xu, X., Tan, Q., Wang, J., Zhao, X., and Tan, L. (2007). "A gigantic bird-like dinosaur from the Late Cretaceous of China." Nature, 447: 844-847.
  • Osmolska, Halszka, Currie, Philip J., Brasbold, Rinchen (2004). "The Dinosauria" Weishampel, Dodson, Osmolska. "Chapter 8 Oviraptorosauria" University of California Press.
  • Kurzanov, S.M. (1987). "Avimimidae and the problem of the origin of birds." Transactions of the Joint Soviet-Mongolian Paleontological Expedition, 31: 5-92. [rusky]
  • Hopp, Thomas J., Orsen, Mark J. (2004). "Feathered Dragons: Studies on the Transition from Dinosaurs to Birds. Chapter 11. Dinosaur Brooding Behavior and the Origin of Flight Feathers" Currie, Koppelhaus, Shugar, Wright. Indiana University Press. Bloomington, IN. USA.
  • Turner, Alan H.; Pol, Diego; Clarke, Julia A.; Erickson, Gregory M.; and Norell, Mark (2007). "A basal dromaeosaurid and size evolution preceding avian flight" (pdf). Science 317: 1378–1381. doi:10.1126/science.1144066. http://www.sciencemag.org/cgi/reprint/317/5843/1378.pdf.
  • Senter, P. (2007). "A new look at the phylogeny of Coelurosauria (Dinosauria: Theropoda)." Journal of Systematic Palaeontology, (doi:10.1017/S1477201907002143).
  • Barsbold, R. (1983). "Carnivorous dinosaurs from the Cretaceous of Mongolia". Transactions of the Joint Soviet-Mongolian Paleontological Expedition, str. 8: 39–44.
  • Maryanska, T., Osmolska, H., & Wolsam, M. (2002). "Avialian status for Oviraptorosauria". Acta Palaeontologica Polonica 47(1): 97–116.
  • Paul, G. S. (2002). Dinosaurs of the Air: The Evolution and Loss of Flight in Dinosaurs and Birds. Baltimore: Johns Hopkins University Press.
  • Paul, G. S. (1988). Predatory Dinosaurs of the World. New York: Simon & Schuster.
  • Waisum Ma, Stephen L. Brusatte, Junchang Lü & Manabu Sakamoto (2019). The skull evolution of oviraptorosaurian dinosaurs: the role of niche‐partitioning in diversification. Journal of Evolutionary Biology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1111/jeb.13557
  • Waisum Ma, Michael Pittman, Stephan Lautenschlager, Luke E. Meade, and Xing Xu (2020). Chapter 8. Functional morphology of the oviraptorosaurian and scansoriopterygid skull. In Michael Pittman & Xing Xu, editors, Pennaraptoran Theropod Dinosaurs: Past Progress and New Frontiers. Bulletin of the American Museum of Natural History, 440(1): 29-249.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]