Oviraptorosauria

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxOviraptorosauria
Stratigrafický výskyt: Křída (asi před 145-66 mil. let)
alternativní popis obrázku chybí
Gigantoraptor, největší zástupce skupiny
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádOviraptorosauria
Barsbold, 1976
Čeledi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oviraptorosauři byli rozsáhlou skupinou primárně dravých teropodních dinosaurů, žijících v období křídy na území většiny tehdejších kontinentů (zejména Asie a Severní Ameriky). Jejich společným znakem je přítomnost zkrácené předočnicové části lebky, často silný bezzubý zobák a celkově jakoby "papouščí" tvar lebky.[1] Mnohé druhy vykazovaly také výrazný hřeben na hlavě.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Oviraptorosauři (od rodu Oviraptor - v překladu "zloděj vajec") byli spíše malí dinosauři, jejichž rozměry kolísaly od délky 1 metru až k velkým formám, přičemž zdaleka největší byly rody Gigantoraptor a Beibeilong s délkou kolem 8 metrů a hmotností asi 1,4 až 3,2 tuny.[2] Tato skupiny byla vývojově velmi blízká ptákům a podle některých fylogenetických analýz (Osmólska, 2004) možná dokonce šlo o primitivní nelétavé ptáky. Mozkovna těchto dinosaurů byla skutečně v mnoha anatomických znacích podobná mozkovně současných ptáků.[3]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Výzkumy hnízd s fosilními vejci dokládají, že tito dinosauři seděli na svých snůškách a zahřívali je.[4] Dokonce i zástupci velkých druhů vajíčka nerozmačkali, protože je kolem sebe dokázali velmi pečlivě seřadit.[5][6][7][8] Vejce těchto dinosaurů (v případě obřích druhů) často dosahovala ohromujících rozměrů, dosud rekordní exemplář z Číny o délce 61 cm (oodruh Macroelongatoolithus xixianensis) je největším známým vajíčkem všech dob.[9]

Skvěle zachované embryo ve fosilním vejci elongatoolitního typu (náležející patrně oviraptorosauridnímu teropodovi) bylo popsáno koncem roku 2021 z Číny. Objev této fosilie staré asi 72 milionů let dokládá, že embrya těchto dinosaurů byla ve vejcích uložena podobným způsobem jako u dnešních ptáků.[10]

Reprodukční strategie i anatomie oviraptorosaurů se však lišila od situace u současných ptáků i plazů a je v tomto směru unikátní. Žádný současný (v tomto směru) analogický živočich tedy neexistuje.[11]

Vývoj a zařazení[editovat | editovat zdroj]

Na základě výzkumu vývojově vyspělých teropodů se zdá být pravděpodobné, že předek celého kladu Pennaraptora (včetně oviraptorosaurů) byl rovněž skanzoriální (žil a pohyboval se ve větvích stromů), byl opeřený a možná vykazoval schopnost klouzavého letu.[12] Do této skupiny jsou v současnosti zahrnovány celkem čtyři čeledi, podle abecedy: Avimimidae, Caenagnathidae, Caudipteridae a Oviraptoridae. Šlo o velmi početnou a diverzifikovanou skupinu teropodů.[13]

Neobvyklé fosilní nálezy[editovat | editovat zdroj]

U rodu Caudipteryx byla v roce 2021 identifikována fosilie původní buněčné struktury, která by mohla být chromatinem (obsahovat jakési pozůstatky komplexu DNA a bílkovin).[14]

Podle objevů v lokalitě Šabarak-usu ("Planoucí útesy") se jeví jako pravděpodobné, že fosilní úlomky skořápek vajec oviraptorů (nebo příbuzných druhů) používali již kolem roku 8000 př. n. l. neolitičtí obyvatelé pouště Gobi, kteří je opracovávali a navrtávali do podoby "korálků" pro nošení na náhrdelnících a jiných přívěscích.[15]

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Luke E. Meade & Waisum Ma (2022). Cranial muscle reconstructions quantify adaptation for high bite forces in Oviraptorosauria. Scientific Reports. 12: 3010. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-022-06910-4
  2. Hanyong Pu; et al. (2017). Perinate and eggs of a giant caenagnathid dinosaur from the Late Cretaceous of central China. Nature Communications. 8, č. 14952; doi: 10.1038/ncomms14952
  3. Amy M. Balanoff, Mark A. Norell, Aneila V.C. Hogan & Gabriel S. Bever (2018). The Endocranial Cavity of Oviraptorosaur Dinosaurs and the Increasingly Complex, Deep History of the Avian Brain. Brain, Behavior and Evolution 91: 125–135. doi: https://doi.org/10.1159/000488890
  4. Tzu-Ruei Yang; P. Martin Sander (2022). The reproductive biology of oviraptorosaurs: a synthetic view. Geological Society, London, Special Publications: SP521 Mesozoic Biological Events and Ecosystems in East Asia. doi: https://doi.org/10.1144/SP521-2021-181
  5. Kohei Tanaka; et al. (2018). Incubation behaviours of oviraptorosaur dinosaurs in relation to body size. Biology Letters 14 5 20180135 doi: 10.1098/rsbl.2018.0135
  6. https://news.nationalgeographic.com/2018/05/dinosaurs-nests-eggs-crush-paleontology-science/?beta=true
  7. https://www.sciencenews.org/article/how-dinosaurs-sat-their-eggs-without-crushing-them
  8. http://www.bbc.com/news/science-environment-44071223
  9. http://www.osel.cz/10497-nejvetsi-vejce-vsech-dob.html
  10. Lida Xing, Kecheng Niu, Waisum Ma, Darla K. Zelenitsky, Tzu-Ruei Yang & Stephen L. Brusatte (2021). An exquisitely preserved in-ovo theropod dinosaur embryo sheds light on avian-like prehatching postures. iScience (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.isci.2021.103516
  11. Tzu-Ruei Yang & P. Martin Sander (2022). The reproductive biology of oviraptorosaurs: a synthesis. Geological Society, London, Special Publications: SP521 Mesozoic Biological Events and Ecosystems in East Asia. doi: https://doi.org/10.1144/SP521-2021-181
  12. Boris Sorkin (2020). Scansorial and aerial ability in Scansoriopterygidae and basal Oviraptorosauria. Historical Biology. doi: 10.1080/08912963.2020.1855158
  13. G. F. Funston, S. E. Mendonca, P. J. Currie & R. Barsbold (2017). Oviraptorosaur anatomy, diversity and ecology in the Nemegt Basin. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2017.10.023
  14. SOCHA, Vladimír. O krůček blíž k Jurskému parku. OSEL.cz [online]. 28. října 2021. Dostupné online.  (česky)
  15. SOCHA, Vladimír. 10 tisíc let stará móda dinosauřích náhrdelníků. OSEL.cz [online]. 4. února 2022. Dostupné online.  (česky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Xu, X., Tan, Q., Wang, J., Zhao, X., and Tan, L. (2007). "A gigantic bird-like dinosaur from the Late Cretaceous of China." Nature, 447: 844-847.
  • Osmolska, Halszka, Currie, Philip J., Brasbold, Rinchen (2004). "The Dinosauria" Weishampel, Dodson, Osmolska. "Chapter 8 Oviraptorosauria" University of California Press.
  • Kurzanov, S.M. (1987). "Avimimidae and the problem of the origin of birds." Transactions of the Joint Soviet-Mongolian Paleontological Expedition, 31: 5-92. [rusky]
  • Hopp, Thomas J., Orsen, Mark J. (2004). "Feathered Dragons: Studies on the Transition from Dinosaurs to Birds. Chapter 11. Dinosaur Brooding Behavior and the Origin of Flight Feathers" Currie, Koppelhaus, Shugar, Wright. Indiana University Press. Bloomington, IN. USA.
  • Turner, Alan H.; Pol, Diego; Clarke, Julia A.; Erickson, Gregory M.; and Norell, Mark (2007). "A basal dromaeosaurid and size evolution preceding avian flight" (pdf). Science 317: 1378–1381. doi:10.1126/science.1144066. http://www.sciencemag.org/cgi/reprint/317/5843/1378.pdf.
  • Senter, P. (2007). "A new look at the phylogeny of Coelurosauria (Dinosauria: Theropoda)." Journal of Systematic Palaeontology, (doi:10.1017/S1477201907002143).
  • Barsbold, R. (1983). "Carnivorous dinosaurs from the Cretaceous of Mongolia". Transactions of the Joint Soviet-Mongolian Paleontological Expedition, str. 8: 39–44.
  • Maryanska, T., Osmolska, H., & Wolsam, M. (2002). "Avialian status for Oviraptorosauria". Acta Palaeontologica Polonica 47(1): 97–116.
  • Paul, G. S. (2002). Dinosaurs of the Air: The Evolution and Loss of Flight in Dinosaurs and Birds. Baltimore: Johns Hopkins University Press.
  • Paul, G. S. (1988). Predatory Dinosaurs of the World. New York: Simon & Schuster.
  • Waisum Ma, Stephen L. Brusatte, Junchang Lü & Manabu Sakamoto (2019). The skull evolution of oviraptorosaurian dinosaurs: the role of niche‐partitioning in diversification. Journal of Evolutionary Biology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1111/jeb.13557
  • Waisum Ma, Michael Pittman, Stephan Lautenschlager, Luke E. Meade, and Xing Xu (2020). Chapter 8. Functional morphology of the oviraptorosaurian and scansoriopterygid skull. In Michael Pittman & Xing Xu, editors, Pennaraptoran Theropod Dinosaurs: Past Progress and New Frontiers. Bulletin of the American Museum of Natural History, 440(1): 29-249.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]