Otrava houbami
| otrava houbami | |
|---|---|
 | |
| Klasifikace | |
| MKN-10 | T62.0 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jako otrava houbami se označuje otrava vzniklá důsledkem konzumace hub. Obvykle se tím míní velké houby záměrně konzumované, v širším slova smyslu však lze zahrnout i otravy vzniklé nezáměrnou konzumací plísní a dalších hub při požití jimi zamořené stravy (viz např. ergotismus).
Obecné informace
[editovat | editovat zdroj]Pod pojmem otrava houbami se skrývá široká paleta příznaků a následků závisejících na druhu požité houby; okolnostech, za kterých byla sebrána; osobních dispozicích konzumenta; množství této houby a způsobu, jakým byla upravena. Při intoxikaci dochází např. ke gastrointestinálním potížím (zvracení, průjem, bolesti břicha...), svalovým křečím, změnám psychiky (např. halucinace), v závažných případech k invaliditě či smrti (při požití muchomůrky zelené či pavučince plyšového). Obecně je v případě hub obtížné specifikovat množství biomasy, která představuje riziko – obsah jedu zpravidla kolísá v závislosti na mnoha okolnostech.
Jedovaté houby v Česku
[editovat | editovat zdroj]V Česku je sběr hub velice populární. Vlivem neznalosti sbíraných hub dochází k otravám - v roce 2024 bylo po intoxikaci houbami hospitalizováno 184 lidí. Nejčastější příčinou hospitalizace je dlouhodobě muchomůrka zelená (Amanita phalloides). Kromě ní se v České republice vyskytují i další smrtelně jedovaté houby (většinou vzácnější), jako jsou pavučince (například pavučinec plyšový), vláknice (například vláknice začervenalá) a závojenky (závojenka olovová…).
Některé houby vyvolávají po požití psychotické stavy a halucinace – příkladem může být lysohlávka česká. Ty jsou často záměrně sbírány a konzumovány jakožto drogy, hrozí ovšem záměna se smrtelně jedovatými čepičatkami nebo předávkování.
Otravy houbami primárně nejedovatými
[editovat | editovat zdroj]Mimo otrav požitím jedovaté houby se může objevit otrava po konzumaci hub, které primárně jedovaté nejsou, ale přejaly nějakou jedovatou látku z okolí. Obavy v tomto ohledu vzbuzují zejména divoce rostoucí pečárky, bedly a čirůvky, které přirozeně kumulují ve svých plodnicích kadmium a rtuť a dokážou dosáhnout vysokých koncentrací i v prostředí, které jimi není příliš znečištěno.[1]
Obecně lze říci, že tato oblast je velice špatně prozkoumaná, nicméně panuje konsenzus, že sběr a konzumace hub v oblastech, které jsou zamořeny např. těžkými kovy nebo radioaktivitou, je zcela nevhodná a nerozumná činnost, a to i v ojedinělých případech (o pravidelnějším sběru a konzumaci nemluvě). Celkově se proto zásadně nedoporučuje sběr na výsypkách a skládkách, v okolí cest s rušnou automobilovou dopravou nebo například na radioaktivních haldách v okolí jáchymovských uranových dolů.
Další možností, jak se „otrávit nejedovatými houbami“, je otrava ze zkažených hub (např. zapařených). Otravu pak způsobuje jed produkovaný mikroorganismy a plísněmi, které se v nevhodně skladovaných houbách a houbovitých pokrmech namnožily. Princip je podobný jako u otravy ze zkaženého masa.
Některé houby mohou způsobit nevolnost až otravu alkoholem, a to při současné nebo následné konzumaci alkoholického nápoje. Příkladem je hnojník (Coprinus atramentarius), který obsahuje koprin. Dalšími podezřelými druhy jsou strmělka kyjonohá a hřib zavalitý.
U dříve sbírané a poměrně chutné tzv. "gulášové houby", čechratky podvinuté, byl ve druhé polovině dvacátého století objeven antigen, který může nastartovat tvorbu protilátek proti červeným krvinkám. Může nastat rozklad krve i se smrtelnými následky, a to v závislosti na citlivosti daného jedince až po několika letech konzumace a kumulace antigenu v organismu.[2]
Zásady sběru hub
[editovat | editovat zdroj]- Sbírám pouze houby, které dobře znám.
- Pokud nejsem skutečný znalec, vyhýbám se složitým rodům, jako jsou např. pavučince a všemu, kde hrozí riziko záměny.
- Při sebemenší pochybnosti nechám houbu být.
- Vyhýbám se oblastem, kde by se mohly v houbách koncentrovat nebezpečné kontaminanty (okraje cest s rušnou automobilovou dopravou, skládky, všelijak zamořená území)
- Nesbírám příliš staré houby, v nichž už začaly hnilobné procesy. Totéž platí pro houby přemrzlé.
- Nesbírám příliš mladé houby, u kterých nejde druh bezpečně poznat.
Pověry
[editovat | editovat zdroj]- Jedovaté houby jsou pestře zbarvené. – Není pravda. Řada smrtelně jedovatých hub je bílá nebo má nenápadnou barvu (např. muchomůrka zelená či muchomůrka jízlivá).
- Jedovaté houby nejsou ožírané slimáky a hmyzími larvami. – Není pravda, např. muchomůrka zelená je pro hmyz neškodná a jeho larvy se v ní běžně vyskytují. Plži je též hojně vyhledávaná.
- Jedovaté houby černají při styku se stříbrným nádobím či cibulí. – Není pravda. Řada hub černá, ovšem spíše při vyschnutí a zvadnutí, a to bez ohledu na přítomnost cibule nebo nádobí a už vůbec bez ohledu na to, zda jsou jedovaté či nikoliv.
- Dlouhé převaření či smažení zlikviduje každý jed. – Není pravda. Pouze některé jedovaté houby ztrácejí tepelnou úpravou jedovatost (např. hřib satan), avšak většina toxinů je tepelně vysoce stabilní a var je neničí. Všechny smrtelně jedovaté houby vyskytující se na českém území si uchovávají svoji jedovatost i po dlouhodobé tepelné úpravě.
- Když se spletu, tak se mi udělá špatně, a když nebudu váhat a nechám si vypláchnout žaludek, tak se mi nic hrozného nestane. – Chybný předpoklad. Řada smrtelně jedovatých druhů hub je zákeřná tím, že otrava se objeví až velmi dlouho po požití, tedy v okamžiku, kdy už je jed vstřebán a napáchal nevratné škody. To platí například u muchomůrky zelené, ale zejména u pavučince plyšového – u něj se první příznaky mohou objevit dokonce až po 3 týdnech, kdy lékaři mohou konstatovat už jen těžké poškození (nebo úplné a definitivní selhání) ledvin a trvalou invaliditu (případně smrt) pacienta.
- Jedovaté houby chutnají odporně. – Není pravda. Naopak, řada smrtelně jedovatých hub je obecně označována jako chuťově vynikající, speciálně muchomůrka zelená a muchomůrka jízlivá jsou považovány za velmi chutné houby. František Smotlacha, legenda české mykologie, k tomu napsal: „Všechny houby opravdu jedovaté mají chuť a vůni příjemnou nebo aspoň nenápadnou a většinou i sympatický vzhled.“
- Co roste na pařezu (resp. na dřevě), to je jedlé. – Není pravda. Například smrtelně jedovatá čepičatka jehličnanová běžně vyrůstá z padlých stromů a pařezů.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pavel Kalač: Houby - víme co jíme?, DONA, České Budějovice 2008, ISBN 978-80-7322-112-6, str. 85.
- ↑ Paxillus involutus - čechratka podvinutá - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2025-09-18]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Jedy vyšších hub na www.biotox.cz
