Muchomůrka tygrovaná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Muchomůrka tygrovaná

alternativní popis obrázku chybí
Muchomůrka tygrovaná
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď: štítovkovité (Pluteaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Binomické jméno
Amanita pantherina
(Dc. ex Rf.) Kombh.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina), také muchomůrka panterová či muchomůrka tygrovitá, je jedovatá a halucinogenní houba z čeledi štítovkovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Klobouk je o průměru 6-10 cm. Je polokulovitý, pak sklenutý, ve stáří plochý. Okraj je často (ale ne vždy) hřebenitě rýhovaný. Povrch klobouku je hladký, okrově až tmavě hnědý, pokrytý bílými bradavkami. Lupeny jsou bílé, husté, u třeně volné. Třeň je bílý, dosti štíhlý, s úzkým hladkým prstenem. Na bázi je hlízovitý, obalený bradavičnatou pochvou. Dužnina je bílá, nenápadné příjemné vůně a jemné chuti. Výtrusný prach je bílý.

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Muchomůrka tygrovaná je velmi podobná jedlé muchomůrce šedivce. Lze ji také zaměnit za rovněž jedlou muchomůrku růžovku. Kalich má oproti muchomůrce růžovce přechod . Růžovka má kalich spojitý-bez přechodů a je po řezu načervenalá.[zdroj?] Růžovka a šedivka mají rýhovaný prstenec. Muchomůrka tygrovaná má prstenec hladký.[zdroj?]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste v listnatých i jehličnatých lesích, v některých oblastech hojně. Častější je v nižších polohách, ve vyšších polohách se objevují formy s kloboukem na okraji bez rýhování.[1]

Obsahové látky, jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Plodnice muchomůrky tygrované. Povšimněte si hladkého, nerýhovaného prstenu.

Hlavními jedy muchomůrky tygrované jsou látky na bázi isoxazolu - zejména kyselina ibotenová, muscimol a muscazon. Za toxicitu jsou zodpovědné zejména první dvě zmíněné látky.[2] Naopak muskarin se téměř vůbec nevyskytuje.[3] Pozření muchomůrky tygrované je jen vzácně smrtelné, na rozdíl od smrtelně nebezpečné muchomůrky zelené (A. phalloides) – z více než stovky zaznamenaných případů otravy muchomůrkou tygrovanou nebyl ani jeden smrtelný.[4] Prognóza pacientů se zhoršuje se zvyšujícím se množstvím pozřených muchomůrek.[5][6][7] Ve větším ohrožení jsou hlavně osoby s poruchami oběhové soustavy a srdce.[8] První příznaky se projevují za cca 0,3–6 hodin (průměrně 2,5 hodiny) po požití pokrmu.[4] Dostavují se nejen zažívací problémy a zraková a časová dezorientace a také blouznění – účinek není vzdálený alkoholové opilosti.[4][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Garnweidner, Edmund. Houby. Praha : Slovart, 1995, str. 84
  2. Aminita muscaria, Amanita pantherina and others (Group PIM G026) [online]. [cit. 2016-07-02]. Dostupné online.  
  3. Mushroom Toxins & Poisonings (N.J. & NE U.S.A.) [online]. [cit. 2016-07-02]. Dostupné online.  
  4. a b c BEUG, Michael W.. Thirty plus Years of Mushroom Poisoning: Summary of the Approximately 2,000 Reports in the NAMA Case Registry [online]. [cit. 2016-07-02]. Dostupné online.  
  5. Hallucinogenic Mushroom Toxicity: Background, Pathophysiology, Etiology [online]. [cit. 2016-07-02]. Dostupné online.  
  6. SATORA, Leszek; PACH, Dorota; CISZOWSKI, Krzysztof. Panther cap Amanita pantherina poisoning case report and review. Toxicon: Official Journal of the International Society on Toxinology. 2006-04-01, roč. 47, čís. 5, s. 605–607. PMID: 16564061. Dostupné online [cit. 2016-07-02]. ISSN 0041-0101. DOI:10.1016/j.toxicon.2006.01.008. PMID 16564061.  
  7. MARCINIAK, Beata; FERENC, Tomasz; KUSOWSKA, Joanna. [Poisoning with selected mushrooms with neurotropic and hallucinogenic effect]. Medycyna Pracy. 2010-01-01, roč. 61, čís. 5, s. 583–595. PMID: 21341527. Dostupné online [cit. 2016-07-02]. ISSN 0465-5893. PMID 21341527.  
  8. KEIZER, Gerrit. Encyklopedie hub. Praha: Rebo Productios, 1998, str. 28
  9. SMOTLACHA, Miroslav. Atlas tržních a jedovatých hub. Praha : SZN, 1983, str. 202

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KEIZER, Gerrit. Encyklopedie hub. Praha : Rebo Productions, 1998, str. 28, 157.
  • Garnweidner, Edmund. Houby. Praha : Slovart, 1995, str. 84.
  • SMOTLACHA, Miroslav. Atlas tržních a jedovatých hub. Praha : SZN, 1983, str. 202.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]