Muchomůrka ryšavá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxMuchomůrka ryšavá
alternativní popis obrázku chybí
Muchomůrka ryšavá
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřída houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod muchomůrka (Amanita)
Binomické jméno
Amanita fulva
(Schaeff.) Fr.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muchomůrka ryšavá (Amanita fulva) Pers. je jedlá houba z čeledi muchomůrkovitých, hojně rozšířená po celém mírném pásmu. Roste hojně od června do října, není vyhraněná na žádný speciální druh dřeviny, takže ji nalezneme jak v lesích listnatých, tak i jehličnatých. Upřednostňuje bory na kyselých a písčitých půdách a horské smrčiny.

Vědecká synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Agaricus fulvus Schaeff., Fung. bavar. palat. nasc. (Ratisbonae) 4: 41 (1774)
  • Amanita fulva f. alba (Courtec.) Contu, Docums Mycol. 17(no. 65): 62 (1986)
  • Amanita fulva Fr., Observ. mycol. (Havniae) 1: 2 (1815) f. fulva
  • Amanita vaginata var. fulva (Fr.) Gillet, Hyménomycètes (Alençon): 51 (1874) [1878]
  • Amanitopsis fulva (Fr.) W.G. Sm., (1908)
  • Amanitopsis fulva f. alba Courtec., Miscell. Mycologica, Cercle de Mycologie de Mons 14: 8 (1986)
  • Amanitopsis fulva (Fr.) W.G. Sm., (1908) f. fulva
  • Amanitopsis vaginata var. fulva (Fr.) Sacc., Syll. fung. (Abellini) 5: 21 (1887)
  • Vaginata fulva (Fr.) A.H. Sm., Mushrooms in their natural habitats: 396 (1949) [1]

Další názvy[editovat | editovat zdroj]

  • katmanka plavá
  • muchomůrka oranžová
  • muchomůrka plavá
  • muchomůrka pošvatá oranžová
  • muchomůrka pošvatá plavá
  • pošvatka plavá

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk 4–10 cm v průměru, v mládí vejčitý, pak kuželovitě zvonovitý, nakonec ploše rozložený, s vystouplým hrbolkem, okrově až tmavě červenohnědý, od okraje světlejší a skoro až do poloviny průměru klobouku rýhovaný, tenký a křehký.

Lupeny bílé až našedlé, ve stáří nažloutlé, volné, husté a křehké. Ani v mládí nejsou zakryty závojem, na rozdíl od jiných muchomůrek.

Třeň štíhlý, skoro válcovitý, k vrcholu se ztenčuje, 8–15 cm vysoký, 0,7–1,5 cm tlustý, napřed vatovitě vycpaný, ale brzy dutý, křehký, bělavý, pokrytý jemnými světle červenohnědými šupinkami. Vyrůstá z velké blanité pochvy, která je dole zcela přirostlá k třeni, nahoře je volná, roztřepená a červenavě nahnědlá.

Prsten schází.

Dužnina bílá, velmi křehká, jejím význačným znakem je, že se ve třeni zbarvuje fenolem do čokoládově hnědé barvy. Vůně nevýrazná, chuť nasládlá.

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusný prach bílý, kulovité bezbarvé výtrusy se nebarví jódem modře, velikosti 9–12 µm.

Možné záměny[editovat | editovat zdroj]

  • Muchomůrka šafránová (Amanita crocea) – klobouk sytě oranžově zbarvený, pokryt zbytky plachetky, žlutooranžový vláknitě žíhaný třeň, jedlá
  • Muchomůrka pošvatá (Amanita vaginata) – třeň bez červenohnědých šupinek a červenavě nahnědlé pochvy, jedlá

Kuchyňské využití[editovat | editovat zdroj]

Jedlá houba, která se kvůli své křehké dužině špatně transportuje a skladuje. Vhodná k přípravě omáček, do směsí i k nakládání do octa.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Je to mykorhizní druh.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. synonyma na Index Fungorum

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PŘÍHODA, A.; URBAN, L.; NIČOVÁ-URBANOVÁ, V. : Kapesný atlas hub. Praha: SPN, 1987.
  • PILÁK, A.; UŠÁK, O. : Atlas hub. Praha: SPN, 1977.
  • SMOTLACHA, M.; ERHART, J.; ERHARTOVÁ, M. : Houbařský atlas: 180 druhů jedlých a nejedovatých hub: 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. 178 s. ISBN 80-85249-28-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]