Pavučinec plyšový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPavučinec plyšový
alternativní popis obrázku chybí
Pavučinec plyšový
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď pavučincovité (Cortinariaceae)
Rod pavučinec (Cortinarius)
Binomické jméno
Cortinarius orellanus
Fries, 1838
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) je jedna z nejzákeřnějších a nejnebezpečnějších hub.

Ač je ve starých houbařských atlasech veden jako jedlý[1], je ve skutečnosti smrtelně jedovatý. Otravy jím způsobené mají totiž extrémně dlouhou inkubační dobu, což dlouhou dobu vědcům zakrývalo souvislost mezi jeho konzumací a následnými obtížemi, takže až do roku 1958 byl považován za neškodnou houbu.[2]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Cortinarius rutilans Quél. 1897 – pavučinec červenožlutý
  • Dermocybe orellana (Fries 1838) Ricken 1915 – kožnatka plyšová

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Oranžově hnědý až hnědý klobouk má průměr 3 až 8 cm, je sametově plstnatý nebo šupinkatý, zprvu kulovitý, později plochý s vyčnívajícím tupým hrbolem uprostřed, mnohdy nepravidelně zprohýbaný.

Lupeny mladých plodnic jsou šafránově žluté, vcelku řídké a ve stáří tmavnou do rezavě hnědooranžové barvy.

Třeň dorůstá délky 3 až 7, výjimečně až 10 cm a průměru od 1 do 2 cm. Je téměř válcovitý, dole se zužující, hladký, lesklý, plný, vláknitý a pevný, žlutavý, světle okrový až žlutohnědý dole srůstá s třeni dalších plodnic. Dužina je ve třeni žlutavá, v klobouku až rezavě načervenalá.

Výtrusy jsou elipsovité 8,5–12 × 5,5–7 µm, žluté. Výtrusný prach má rezavě hnědou barvu.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Řez pavučincem plyšovým

Roste v listnatých lesích, zejména pod duby, buky a habry, od července do října. V České republice se vyskytuje poměrně řídce, častější výskyt je v severnějších oblastech Evropy, např. v Polsku a v severním Německu. Je uveden v Červeném seznamu hub České republiky jako ohrožený druh [3].

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

  • orellanin – komplex asi deseti sloučenin jedovatějších než toxiny muchomůrky zelené.

Otravy[editovat | editovat zdroj]

Příčinou otrav je pyridinový alkaloid orellanin. Otrava je velice zákeřná, neboť se její příznaky objevují nejdříve za 2 dny (a nejpozději za tři týdny) po požití. Pro dlouhou inkubační dobu mnohdy není onemocnění spojováno s konzumací hub. Obecně lze říci, že děti jsou mnohem citlivější, příznaky se u nich objevují v řádu dní a v případě, že obdržely smrtelnou dávku, velice rychle umírají, zatímco u dospělých se příznaky objeví později a mohou bojovat se smrtí týdny až měsíce.

Projevem otravy jsou nejprve poruchy trávení (průjmy a zvracení), které však mohou chybět, zejména pokud byla houba konzumována vícekrát po menších dávkách, později poruchy močení, obvykle v podobě nejprve nadměrného močení, jehož míra plynule klesá k močení naopak nedostatečnému.[4] Vleklá destrukce ledvin těžko rozložitelnými toxiny může nakonec vést až k úplnému zastavení jejich funkce a tudíž k úplné zástavě močení, poškozena mohou být též játra. Otrava často končí smrtí nebo trvalým poškozením ledvin, které vyžaduje pravidelnou dialýzu nebo transplantaci.

V literatuře je popsán případ masové otravy pavučincem plyšovým v Polsku v roce 1952, která postihla 102 osob, z nichž 11 zemřelo. Podobně nebezpečné jsou i další pavučince, např. severněji rostoucí pavučinec výjimečný (Cortinarius rubellus).[5]

Otravy v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku se vzhledem ke vzácnosti výskytu této houby případy otrav prakticky nevyskytují, první byla zaznamenána v roce 1977, kdy zemřela dvouletá holčička, která opakovaně snědla polévku z pavučince plyšového. Jejího otce se s obtížemi podařilo zachránit.[6]

Někteří odborníci však tvrdí, že nějaké otravy se přece jen vyskytovat mohou a že zdánlivá absence případů je způsobena tím, že se otrava těžko diagnostikuje a prokazuje (vlastně to nedělá žádná česká laboratoř) a že tedy otravy jsou zařazeny k nespecifikovaným selháním ledvin. V Polsku, kde je výskyt pavučince plyšového podstatně častější a kde mají odborníky na tyto otravy, jsou registrovány desítky případů ročně.[4]

Záměny[editovat | editovat zdroj]

Je zde riziko záměny s jedlými zástupci rodu pavučinec, jejichž sběr se laikům nedoporučuje.

Taxonomická poznámka[editovat | editovat zdroj]

Někteří mykologové rozdělují velmi obsáhlý rod Cortinarius (pavučinec) na více menších rodů. V takovém případě je tato houba řazena do rodu Dermocybe (kožnatka, viz synonyma). Většina mykologů se však přiklání k názoru, že se jedná pouze o podrody.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VESELÝ, Rudolf; KOTLABA, František; POUZAR, Zdeněk. Přehled československých hub. Praha: Academia, 1972. Str. 300.
  • KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. Str. 120.
  • SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6.  
  • SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. Str. 124. - ISBN 80-7181-863-1
  • SVRČEK, Mirko. Houby. Il. Bohumil Vančura. 4. české vyd. Praha: Aventinum, 2002. 279 s. - ISBN 80-7151-202-8
  • SVRČEK, Mirko. Houby. Il. Bohumil Vančura. 2. vyd. Praha: Artia, 1988
  • GARNWEIDNER, Edmund. Houby - kapesní atlas. Přel. z něm. Věra Strádalová. Praha: Slovart, 2003. Str. 122. - ISBN 80-7209-380-0

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. viz Databáze hub na Hununpa.cz; http://www.hununpa.cz/modules/news/article.php?storyid=619 (navštíveno 30. 8. 2008)
  2. Pavučinec plyšový na AtlasRostlin.cz; dostupné http://houby.atlasrostlin.cz/pavucinec-plysovy (navštíveno 30. 8. 2008)
  3. HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online.  
  4. a b Jaroslav Vašák: Jedovaté houby na Recepty online.cz, dostupné: http://www.receptyonline.cz/zobraz_clanek.php?id=239 (navštíveno 30. 8. 2008)
  5. konkrétní příklad houby dodán podle: Jaroslav Vašák: Jedovaté houby na Recepty online.cz, kde je ovšem označena českým jménem pavučinec skvělý; dostupné: http://www.receptyonline.cz/zobraz_clanek.php?id=239 (navštíveno 30. 8. 2008); konkrétní české jméno houby dodáno podle BioLibu: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id60670/ (navštíveno 30. 8. 2008)
  6. Jedovaté houby a otravy z nich na Viscojis.cz, dostupné: http://viscojis.cz/teens/index.php?option=com_content&view=article&id=81%3A62&catid=91%3Aotravy-houbami&Itemid=141 (navštíveno 8. 9. 2014)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]