Otilie Šuterová
| Otilie Šuterová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 31. července 1940 (83 let) Kroměříž  Protektorát Čechy a Morava |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Povolání | sochařka a učitelka |
| Manžel(ka) | Alois Šutera |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otilie Šuterová Demelová (* 31. července 1940 Kroměříž) je česká akademická sochařka, kreslířka a pedagožka.[1][2][3]
Život[editovat | editovat zdroj]
Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti – obor výtvarné zpracování keramiky u profesora Stanislava Mikuláštíka – a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (profesoři Josef Malejovský, Otto Eckert, Jan Bauch a Karel Stehlík). Během studia se provdala za studenta Akademie výtvarných umění v Praze Aloise Šuteru. Po absolutoriu v roce 1964 se účastnila tematických akcí pro mladé výtvarníky a souvisejících výstav. Na Prvním pražském salonu v roce 1967 byla vystavena její plastika Žena, kterou zakoupila Galerie v Klenové. V roce 1974 se s manželem a dvěma dcerami přestěhovala z Prahy do okrajové části Zlína-Lhotky, kde přebudovali staré venkovské stavení pro potřeby sochařské tvorby. V letech 1979–80 vytvořila plastiku Mateřství pro novou kašnu ve Lhotce, která vznikla na základě ideového návrhu Aloise Šutery. Na realizaci díla se dobrovolnicky podíleli i občané obce. V roce 1983 ovdověla a od té doby žije a pracuje ve Zlíně-Lhotce. Do Lhotky dále v roce 1990 umístila druhý originál sloupové plastiky Práce a příroda a později také plastiku Svatý Florián na budovu hasičské zbrojnice.
V 90. letech 20. století vyučovala na Základní umělecké škole v Kroměříži.
Perokresbami ilustrovala drobné knížky svých přátel (v Itálii byla vydána kniha autorky Wolftraud de Concini „Le Scarpe di Klara – Storia di una ebrea boema“).
Sochařská díla v architektuře[editovat | editovat zdroj]
- 1976 – Uherské Hradiště, sousoší Zdravotní péče
- 1977 – Třebíč (vstup do sportovní haly), Gymnastka
- 1979 – Štítná nad Vláří (smuteční obřadní síň), Vzpomínka
- 1980 – Kroměříž, rehabilitační středisko, Proměny
- 1983 – Jasenná (smuteční obřadní síň), Odloučení
- 1983 – Strážnice (základní škola), reliéf Čas dětství
- 1984 – Kroměříž (plastika před nemocnicí), Nový život
- 1984 – Luhačovice, sloupová plastika Práce a příroda
- 1984 – Bojkovice (vstup do obřadní síně), reliéf Prorůstání
- 1985 – Hodonín (Kulturní dům), reliéf Zpěv Hodonínska[pozn. 1]
- 1986 – Slovensko, Trnava, pošta, reliéf Historie a současnost poštovnictví
- 1990 – Bystřice pod Hostýnem, pošta, reliéf na poštovní motiv
- 1992 – Slovensko, Dunajská Streda, pošta, reliéf Poštovnictví
- 1996 – Otrokovice - nový kostel, reliéf Svatý Vojtěch
- 1997 – Mírov, kaple sv. Markéty ve věznici, křížová cesta
- 1997 – 1998 – Hrachovec u Valašského Meziříčí, Soběšice, Chudčice, Vyšehorky, křížové cesty a dále Panna Maria a motivy pro kapličky v Jívové na Olomoucku
- 1998 – Hustopeče, kaple, reliéf Svatá Anežka
- 2000 – Olomouc, fara katedrály sv. Václava, pamětní deska Matka Tereza
- 2001 – Příbram na Moravě, kaple sv. Floriána, sochařská výzdoba: Ježíš Kristus, křížová cesta a motiv rukou na obětním stole
- 2001 – Lhota u Malenovic, kostel sv. Anny, oltářní reliéf Obdarování
- 2002 – Oldřichovice, kostel sv. Zdislavy, plastika Panna Maria
- 2002 – Kroměříž, prostor před bývalým okresním úřadem, plastika Přesvědčení (na památku PTP)
- 2003 – Březůvky u Zlína, kaple sv. Anežky České, plastika Svatý František a Svatá Klára (ve výklencích)
- 2005 – Darkovice, reliéf Svatá Hedvika pro nový kostel sv. Hedviky
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Otilie Šuterová Nový život, Kroměříž 1984 -
Otilie Šuterová, plastika z volné tvorby, materiál: poštorenská keramická hlína -
Zpěv Hodonínska Autor Otilie Šuterová Demelová, 1985, Kulturní dům Hodonín. -
Otilie šuterová na Mezinárodním sochařském sympoziu v Třinci s plastikou PËČE, 2006 -
Otilie Šuterová v ateliéru u plastiky Odloučení, 1983
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Hodonínský reliéf o výšce 6 metrů v syrovém stavu sestával ze 160 dílů. Byl osazen na beton + železa. Třicet let byl bez narušení umístěn na západní fasádě Kulturního domu. V roce 2015 byl reliéf odstraněn a zničen při zateplování objektu.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Otilie Šuterová Demelová. www.portaculturae.eu [online]. [cit. 2022-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-16.
- ↑ Co jste možná nevěděli: Umělecká inspirace nezná hranic. ZLIN.CZ [online]. [cit. 2022-03-14]. Dostupné online.
- ↑ Tajemné sklepení malenovického hradu nabízí výstavu soch. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-03-14]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MALÝ, Zbyšek; MALÁ, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2006. ISBN 978-80-86171-35-7.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Otilie Šuterová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otilie Šuterová
- Seznam děl v Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, jejichž autorem nebo tématem je Otilie Šuterová
- Otilie Demelová Šuterová - dokument k výstavě ŽIVOT ŽENY a výtvarný projev - 2020 - Alternativa Zlín na YouTube
- MRÁČKOVÁ, Helena. Co jste možná nevěděli: Umělecká inspirace nezná hranic [online]. Zlin.cz, 2018-04-12. Dostupné online.
- MRÁČKOVÁ, Helena. Pracuji s vděčností, že můžu tvořit. S. 13. Katolický týdeník [online]. Roč. XXXI, čís. 49, s. 13. Dostupné online.
