Oslovice (Okounov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oslovice
Dům čp. 9
Dům čp. 9
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 17 (2011)[1] (e)
Domů 17 (2014)
Nadmořská výška 337 m
Lokalita
PSČ 431 51
Obec Okounov
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Oslovice (0,89 km²)
Zeměpisné souřadnice
Oslovice
Oslovice
Další údaje
Kód části obce 109517
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oslovice (německy Woslowitz) jsou malá vesnice, část obce Okounov v okrese Chomutov. Nachází se asi 2 km na východ od Okounova. V roce 2014 zde bylo evidováno 17 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 17 obyvatel ve 14 domech.[3] Východně od vesnice protéká a do Ohře se vlévá potok Bublava.

Oslovice je také název katastrálního území o rozloze 0,89 km².[4]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice byl odvozen ze jména Osel ve významu ves lidí Oslových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: in villa Osslowicz (1381), Wozlowicze (1443), in Wozlowicze (1488), Woselowicze (1593 a 1598), Wuselwitz (1608), Voslowiczs (1610), Woßelwicz (1626), Woselwicze (1654), Woslowicz nebo Woßelwicz (1787) a Woslowitz (1846).[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1372. V polovině patnáctého století se Oslovice nacházely na panství hradu Egerberk v majetku rodu Ilburků, kteří je roku 1460 prodali Fictumům. Sňatkem s Annou z Fictumu panství získal v roce 1557 Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, který přestěhoval vrchnostenské sídlo na nově založený zámek FelixburgRašovic. Oslovice byly poté odděleny od Egerberku a připojeny k zámeckému panství.[6]

Dalšími majiteli se roku 1596 stali Štampachové. Panství jim patřilo přibližně čtvrt století, protože Matyáš mladší ze Štampachu se zúčastnil stavovského povstání, za což mu byl zkonfiskován majetek. Vesnici potom koupil svobodný pán[7] Kryštof Šimon Thun a připojil ji k kláštereckému panství. Podle berní ruly z roku 1654 v Oslovicích žilo deset chalupníků a tři rodiny bez pozemků. Chalupníci vlastnili celkem dvacet krav, 36 jalovic, pět prasat a osmnáct koz. Jeden z nich provozoval mlýn. Bezzemkům patřily dohromady tři krávy, tři jalovice a dvě kozy. Na polích se pěstovalo především žito a hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka. Původní mlýn, k němuž patřilo také právo rybolovu v řece, stával na pravém břehu Ohře a byl zbořen při stavbě železniční trati Chomutov–Cheb.[6]

Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1846 v Oslovicích stál mlýn, pila a 22 domů, ve kterých žilo 130 obyvatel. Ve vsi nebyla škola a děti docházely do školy v Kotvině.[8] V letech 1869–1870 byl postaven nový mlýn.[6]

Domy čp. 11 a 17 na západním okraji vesnice
Bývalý mlýn

Na počátku dvacátého století byla vesnice přes Okounov připojena k elektrické rozvodné síti kadaňské elektrárny. V roce 1904 měřilo oslovické katastrální území 285 hektarů, z čehož bylo 147 hektarů polí, třináct hektarů luk, 42 hektarů pastvin, 61 hektarů lesa a necelých osm hektarů zahrad. O sedm let později ve vsi stálo devět větších usedlostí, fungoval hostinec, řemeslo provozovali kovář a švec a z obchodů byla k dispozici jen trafika. Nekteré domy včetně kovárny zanikly při požárech ve třicátých letech dvacátého století.[8] Po druhé světové válce došlo k vysídlení Němců z Československa a počet obyvatel se dále zmenšoval až dosáhl přibližně jedné desetiny předválečného stavu. Po roce 1991 byla většina domů ve vesnici upravena na rekreační objekty, ale výstavbu nových chat u Ohře omezila stavební uzávěra.[9]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 118 obyvatel (z toho 58 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 125 obyvatel: pět Čechoslováků a 120 Němců. Kromě tří lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[11]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[3][12]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 153 140 133 127 124 118 125 46 25 21 17 12 12 17
Domy 22 24 24 24 24 23 25 13 . 7 7 12 14 14
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Okounov.

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení poddanství se Oslovice staly roku 1850 samostatnou obcí.[8] Při sčítání lidu v roce 1869 byly osadou Okounova. Společně patřily do okresu Kadaň, který v roce 1960 zanikl a Oslovice připadly do okresu Chomutov.[13]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Poblíž bývalého mlýna stojí Pieta z roku 1784.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. [cit. 2014-07-17]. Dostupné online. 
  3. a b Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  5. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Oslovice, s. 292. 
  6. a b c BINTEROVÁ, Zdena. Perštejn a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 96 s. ISBN 80-238-4163-7. OCLC 84967731 S. 84. Dále jen Binterová (1999). 
  7. Binterová (1999), s. 75.
  8. a b c d Binterová (1999), s. 85.
  9. Binterová (1999), s. 86.
  10. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247. 
  11. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132. 
  12. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  13. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 401. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BINTEROVÁ, Zdena. Perštejn a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 96 s. ISBN 80-238-4163-7. OCLC 84967731 Kapitola Oslovice, s. 84–86. 
  • Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Oslovice, s. 180–181. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]