Krupice (Okounov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Krupice
Dům čp. 5
Základní informace
Charakter sídla osada
Počet obyvatel 1 (2011)
Domů 5[1] (2014)
Nadmořská výška 495 m
Lokalita
PSČ 431 63
Obec Okounov
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Krupice a Okounov u Hradiště (0,71 km²)
Zeměpisné souřadnice
Krupice
Krupice
Další údaje
Kód části obce 109495
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krupice (německy Gruppitz) je osada v okrese ChomutovÚsteckém kraji. Stojí v Doupovských horách v nadmořské výšce 495 metrů asi 1,5 kilometru jihovýchodně do Okounova, ke kterému patří jako část obce. Její obyvatelé se živili zejména chovem dobytka a prací v lese. V padesátých letech dvacátého století se vesnice ocitla na území Vojenského újezdu Hradiště, a i když z něj byla později vyčleněna, téměř zanikla. V roce 2011 měla jediného trvalého obyvatele.

Název[editovat | editovat zdroj]

Původní název vesnice zněl Krupčice. Byl odvozen z příjmení Krupka nebo Kroupa a tvar Krupice vychází z německé varianty Krupitz. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: krupticz (1460), in krupticzych (1488), Krupticze (1593), Krupitzs (1610), Grupicz (1654), Krupiz (1787) nebo Gruppitz a Krupitz (1847).[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1460. Patřila tehdy k panství hradu Egerberk, jehož součástí zůstala až do dvacátých let sedmnáctého století. Podle urbáře z roku 1572 ve vsi žilo šest poddaných.[3] Během stavovského povstání panství patřilo Štampachům, kterým bylo roku 1623 zkonfiskováno, a zabavený majetek koupili Thunové, kteří sídlili na kláštereckém zámku.[4]

Podle berní ruly z roku 1654 byla vesnice v dobrém stavu, ale zemědělská půda nebyla úrodná. Žilo zde šest chalupníků a tři poddaní bez většího majetku. Hlavním zdrojem jejich obživy byl chov dobytka a práce v lese.[3]

Po zrušení poddanství v roce 1850 se Krupice stala samostatnou obcí, ke které patřila osada Hora. Od roku 1869 jsou obě vesnice uváděny jakou součást Okounova v okrese Kadaň a od roku 1961 v okrese Chomutov.[5] Výjimkou bylo krátké období v padesátých letech dvacátého století, kdy se Krupice stala součástí vojenského újezdu Hradiště, a byla k 15. červnu 1953 zrušena. Malá část obyvatel zde i nadále bydlela, přestože elektřina byla do osady zavedena až v roce 1960. Tehdy byla vesnice vyčleněna z újezdu a připojena zpět k Okounovu.[3]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Krupice stojí ve stejnojmenném katastrálním území o rozloze 0,64 km²[6]Ústeckém kraji, 1,5 kilometru jihovýchodně od Okounova a 5,5 kilometru jihozápadně od Klášterce nad Ohří.[7]

geologickém podloží převažují třetihorní vulkanické horniny zastoupené například alkalickými bazalty, tefrity, trachybazalty. Pouze v nejsevernějších výběžcích katastrálního území na jižním úbočí vrchu Javor se vyskytují pyroklastika bazaltových hornin.[8]geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Doupovské hory, jejich stejnojmenném podcelku a v okrsku Jehličenská hornatina,[8] kterou tvoří třetihorní lávové výlevy a pyroklastické sedimenty uspořádané do stupňovitých příkrých svahů rozčleněných roklemi potoků.[9] Nejvyšším bodem území je vrch Javor (552 metrů). Nejnižší bod se nachází na jeho severovýchodním úbočí v nadmořské výšce přibližně 376 metrů. Půdní pokryv tvoří kambizem eutrofní. Vesnicí protéká drobný bezejmenný potok, který se za ní stáčí k severovýchodu a u Oslovic se vlévá do Ohře. Podél jeho toku mezi Krupicí a Oslovicemi vede hranice vojenského újezdu.[8]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 61 obyvatel (z toho 31 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 64 obyvatel se stejnou národnostní a náboženskou strukturou.[11]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[12][13]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 67 69 66 55 54 61 64 19 30 3 - - - 1
Domy 12 12 12 12 12 11 11 11 . 1 - 4 3 2
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Okounov.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Na návsi byla na druhé straně silnice naproti rybníku[14] nejspíše v první polovině devatenáctého století postavena kaple svaté Matky Boží a v jejím sousedství stával železný kříž na kamenném podstavci. Kaple byla zbořena ve druhé polovině dvacátého století,[3] ale v Podkrušnohorském zooparku stojí její replika.[14]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. [cit. 2014-07-17]. Dostupné online. 
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny (CH–L). Svazek II. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 428. 
  3. a b c d BINTEROVÁ, Zdena. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2001. 302 s. Kapitola Krupice, s. 179. 
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Egerberk – hrad, s. 112. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-03-17]. S. 260. Dostupné online. 
  6. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  7. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. 
  8. a b c CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. 
  9. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Jehličenská hornatina, s. 195. 
  10. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247. 
  11. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132. 
  12. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292. 
  13. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379. 
  14. a b Kaple Panny Marie [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2017-12-25]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]