Ondřej Sekora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ondřej Sekora (25. září 1899 Královo Pole u Brna – 4. července 1967 Praha) byl výrazný český spisovatel, žurnalista, kreslíř, grafik, ilustrátor, karikaturista a entomolog, od roku 1964 nositel titulu zasloužilý umělec. Spolupracoval s rozhlasem, televizí, filmem i divadlem. Psal a ilustroval hlavně knihy pro děti. Vytvořil do značné míry autobiografickou figurku Ferdy Mravence (poprvé se objevila v Lidových novinách 1932 jako postavička v kreslených seriálech pro dospělé), stejně známý je i Brouk Pytlík (1939). Sekorovy příběhy spojují zábavnost s poučností a mravním ponaučením. Jeho ilustrace byly blízké stylu animovaného filmu.

Sekora byl zakladatelem prvních českých ragbyových klubů, sportovní trenér, rozhodčí, popularizátor sportu a přírody.

Život

Narodil se v Králově Poli u Brna (dnes část Brna). Otec Ondřej Sekora, odborný učitel, zemřel, když budoucímu spisovateli bylo sedm let. Ondřej byl třetí ze šesti sourozenců. Studoval na obecné škole v Králově Poli a na gymnáziích nejprve v Brně, po přestěhování roku 1913 ve Vyškově. Sbíral motýly a brouky, sportoval, hodně četl a rád kreslil. Koncem 1. světové války byl odveden jako jednoroční dobrovolník do armády do Vídně. Maturoval proto až po válce (1919). Studoval práva v Brně, studia po nepovedené státnici zanechal.

V roce 1923 se oženil s Markétou Kalabusovou, manželství po roce skončilo rozvodem. V roce 1930 se oženil podruhé s Ludmilou Roubíčkovou a v roce 1931 měli syna Ondřeje.

Za gymnaziálních let ho výtvarně vedl Vladimír Šindler. V letech 1929–1931 soukromě studoval jako hospitant všeobecné školy pro kreslení a malbu u profesora Arnošta Hofbauera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Výtvarnými vzory mu byli Mikoláš Aleš, Wilhelm Busch, Pieter Brueghel (16. století) a Henri Rousseau.

Od roku 1921 pracoval jako sportovní referent a kreslíř v brněnských Lidových novinách (přijal ho šéfredaktor Arnošt Heinrich). V letech 1923 a 1927 (nebo 1928) byl redakcí vyslán do Paříže. V roce 1927 (nebo 1928) se i s redakcí přestěhoval do Prahy, v letech 1927–1941 redigoval Dětský koutek. Protože jeho manželka byla židovského původu, musel svou práci opustit.[1]

Založil a redigoval časopis Sport. Jako ferdovský všeuměl věnoval část svého nadšení i hudbě.

Obecně je považován za zakladatele československého a českého ragby. V časopise Sport na pokračování vydával a ilustroval pravidla tohoto sportu. Byl trenérem ragbyových družstev Moravská Slávie v Pisárkách a AFK Žižka Brno, vytvořil českou ragbyovou terminologii, které pod jeho vedením v roce 1926 sehrály v Českosovensku vůbec první ragbyové utkání. Byl také aktivním rozhodčím, řídil například první zápas RC Sparta Praha a RC Slavia Praha.

Ferda Mravenec se poprvé objevil na stránkách Lidových novin v lednu 1933 jako postava kresleného seriálu pro dospělé, v roce 1935 k němu přibyl i brouk Pytlík. V roce 1936 vyšla první Sekorova knížka pro děti, Ferda Mravenec.

Za okupace v letech 1944–1945 byl vězněn v pracovních táborech Kleinstein (dnes v Polsku) a Osterode v Německu. V autentickém deníku s hořkým humorem vylíčil strasti táborového života. I v táboře kreslí a píše, se spoluvězněm Oldřichem Novým hraje maňáskové divadlo.[1]

Po válce se stal redaktorem deníku Práce a redaktorem časopisu Dikobraz (1945–1947, prvních 15 čísel jako šéfredaktor) a redaktorem v nakladatelství Josefa Hokra (1945–1949), které již předtím vydávalo jeho knihy. V roce 1949 spoluzakládá Státní nakladatelství dětské knihy (dnešní Albatros) a v letech 1949–1952 působí jako jeho vedoucí redaktor. Stál u prvních pokusů o televizní vysílání pro děti, neoficiálně hrál maňáskové divadlo a po celé republice pořádal besedy s dětmi. Od roku 1952 byl ve svobodném povolání, píše a kreslí pro noviny a časopisy Host do domu, Lidové noviny, Mateřídouška, Ohníček, Pionýr.

V roce 1964 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 1966 dostal Cenu Marie Majerové za literaturu.

V předválečných letech se věnoval i politické karikatuře, v poválečných letech se svým způsobem aktivně účastnil na propagandě komunistického režimu. Vzhledem k oblíbenosti jeho knížek je mu to málokdy vytýkáno.

Záchvatem mrtvice v roce 1964 skončila jeho veřejná činnost. Zemřel v Praze roku 1967 a pohřben je na košířských Malvazinkách.

Byl členem těchto organizací:

Dílo

Knihy

  • Rugby, jak se hraje a jeho pravidla (1926, překlad z francouzštiny)
  • Ferda Mravenec (1936)
  • Ferda Mravenec v cizích službách (1937)
  • Ferda v mraveništi (1938)
  • Ferdův slabikář (1939)
  • Trampoty brouka Pytlíka (1939)
  • Malířské kousky brouka Pytlíka (1940)
  • Kuře Napipi a jeho přátelé (1941)
  • Uprchlík na ptačím stromě (1943) (oceněna na Světové výstavě EXPO '58 v Bruselu)
  • Ferda cvičí mraveniště (1947)
  • Kronika města Kocourkova (1947)
  • Jak se uhlí pohněvalo (1949)
  • Pohádka o stromech a větru (1949)
  • O zlém brouku Bramborouku (1950)
  • Ferda Mravenec ničí škůdce přírody (1951)
  • Malované počasí (1951)
  • O traktoru, který se splašil (1951)
  • Mravenci se nedají (1954)
  • Na dvoře si děti hrály (1955)
  • Čmelák Aninka (1959)
  • Hurá za Zdendou (1960)
  • O psu vzduchoplavci (1961)
  • Pošta v ZOO (1963)

První tři knihy o Ferdovi Mravencovi vycházely v šedesátých letech společně pod názvem Knížka Ferdy Mravence.

Obě knihy o brouku Pytlíkovi vycházely od roku 1969 společně pod názvem Brouk Pytlík.

Kreslené seriály (komiksy)

  • Voříškova dobrodružství (1926)
  • Cvočkův podivný život (1928)
  • Jak Cvoček honil pytláka (1932)
  • Příhody Ferdy Mravence (1933)
  • Kapitán Animuk loví v Africe (1934)
  • Hej a Rup (1935)
  • Slavnost u broučků (1938)
  • Kousky mládence Ferdy Mravence (1950)
  • Nápady kuřete Napipi (1961)
  • Kapitán Animuk opět loví v Africe (1972)

Knižní ilustrace

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Martin Šmok, výstava o dějinách Hagiboru, starobinec Hagibor, 2008

Literatura o Sekorovi

  • Ondřej Sekora, práce všeho druhu. Blanka Stehlíková, Věra Vařejková, Ondřej J. Sekora, 2003, nakl. Práh.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 101. 

Související články

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ondřej Sekora

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ondřej_Sekora&oldid=10408794“