Novinářská kachna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pouliční prodavač tisku (francouzsky canard), Paříž (plakát divadelní hry Les Canards, 1841)

Novinářská kachna (kalk německého Zeitungsente, francouzsky canard) je označení pro neověřenou a nepravdivou (vymyšlenou) zprávu,[1] typicky formulovanou senzačním[2] či skandálním způsobem.[3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Francouzské slovní spojení vendre un canard à moitié (doslovně „prodat půlku kachny“) má význam napálit. Pod vlivem tohoto rčení z 2. poloviny 16. století se začalo kolem roku 1750 slovo canard ve francouzštině užívat pro vymyšlené a přehnané zprávy vydané tiskem k oklamání veřejnosti.[4][5]

Později nebyl jasný původ výrazu a různé zdroje se snažily vysvětlovat jeho vznik rozdílně:[5]

  • pařížském argotu poloviny 19. století se podle jeho křiku nazýval pouliční prodavač tisku canard (tj. doslovně „kačer“); odsud se měl výraz přenést na nepravdivé zprávy.[6]
  • Neověřené informace opatřovali vydavatelé novin zkratkou N. T. (buď z latinského non testatum, nebo z anglického not testified – obojí v překladu neověřeno). Fonetická podoba zkratky [enté] se zvukově podobá německému die Ente, tj. česky kachna. Proti tomuto výkladu ale hovoří to, že zkratku N. T. používal německý tisk především po druhé světové válce, když přebíral zprávy od amerických a britských okupačních sil. Dalším problémem této teorie byl údajný objev karikatury z roku 1849, na které je novinář s brašnou, ze které vykukují dvě kachny.[3]
  • Podle nepřesné informace v publikaci Zakopaný pes aneb O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení úsloví, pořekadla a přísloví měly za vznikem výrazu údajně stát francouzské Zemědělské noviny,[pozn. 1] které měly roku 1775 otisknout článek Nový způsob chytání divokých kachen.[8][pozn. 2] Souvislost se vznikem „novinářské kachny“ je ale sporná. Téměř shodný způsob lovu kachen existuje v krásné literatuře; použil ho legendární baron Prášil (baron Münchhausen, 1720–1797).[9][3]
  • Bratři Grimmové se pokoušeli vyvodit výraz z výroku Martina Luthera, který přirovnal kacířství k modré kachně (německy blaue Ente). Podle jiného výkladu měl Luther použít slovo Lugende (ve smyslu lživá legenda), zvukově podobné německému Ente.

Používání výrazu v češtině[editovat | editovat zdroj]

Pražský deník Bohemia (psaný německy) používal německý ekvivalent Zeitungsente již v polovině 19. století.[10]češtině se výraz novinářská kachna objevuje ve 3. čtvrtině 19. století.[11] Samostatný fejetonNovinářská kachna“ jí věnoval Jan Neruda v roce 1886.[12]

Kdy ta „novinářská“ vylíhla se první, dějepis neví. Nejspíš vložil laskavý bůh vajíčko její hned do prvních novin, a noviny narodily se před tisíci už lety v Číně, jako tak mnohé jiné ještě krásné a užitečné věci.
— Jan Neruda: Novinářská kachna (1886)[11][12]

Podobné mystifikace[editovat | editovat zdroj]

Existuje více typů mystifikačních útvarů. Vedle novinářských kachen tak existují ještě například hoaxy a fake news.[13] Zatímco hoaxy (nebo též poplašné zprávy) se používají v prostředí internetu a označují smyšlené zprávy šířené přes e-mail nebo instant messaging, fake news (nebo též falešné zprávy) jsou zprávy, obvykle založené na pravdivém základě, ale s vylhanými detaily, jejichž cílem je manipulovat (dezinformovat) obyvatelstvo. Fake news tedy mají propagandistický účel, kdežto účel novinářských kachen je častokrát jen propagační (podpořit prodej periodika). Terminologie těchto pojmů je však neustálená.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ve skutečnosti se jednalo o ročenku La nature considérée sous ses différents aspects, která vycházela v letech 1771 až 1781[7]
  2. Kachny měly být chyceny za pomocí žaludu, uvařeného v projímadle a uvázaného na rybářský vlasec. Ten měl lovec přinést k rybníku, kde žijí kachny, a předhodit jim ho. Některá z kachen nastražený žalud spolkla, ale díky projímadlu ho ihned vykálela, pak žalud spolkla druhá, opět ho vykálela a tak to pokračovalo, dokud nebylo celé hejno navlečené v řadě za sebou na vlasci jako korálky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Canard (homonymie) na francouzské Wikipedii, Zeitungsente na německé Wikipedii a Газетная утка na ruské Wikipedii.

  1. novinářský. Internetová jazyková příručka [online]. Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, © 2008–2021 [cit. 2022-04-20]. Dostupné online. 
  2. kachna. Internetová jazyková příručka [online]. Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, © 2008–2021 [cit. 2022-04-20]. Dostupné online. 
  3. a b c ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka; Helena Petáková; Dan Moravec. Novinářská kachna. Dvojka [online]. Český rozhlas, 2014-03-31 [cit. 2022-04-20]. Dostupné online. 
  4. Canard étymologie – na CNRTL, význam 3b (francouzsky)
  5. a b More Word Histories and Mysteries: From Aardvark to Zombie. Boston, New York: Houghton Mifflin Co., 2006. Dostupné online. Kapitola Canard, s. 39–40. (anglicky) 
  6. Les français peints par eux-mêmes : encyclopédie morale du dix-neuvième siècle. T. 3:Canard [online]. Paříž: Curmer, 1840-1842. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. Anecdote. S. 151–153. Journal de Politique et de Littérature: contenant les principaus evènemens de toutes les cours, les nouvelles de la République des Lettres, les causes célèbres... [online]. [cit. 2022-04-19]. S. 151–153. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. FUČÍK, Bedřich; Jindřich Pokorný. Zakopaný pes aneb O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví. 4. vyd.. vyd. Praha: Albatros, 2009. 248 s. s. ISBN 978-80-00-02281-9. Kapitola Novinářská kachna. 
  9. HOUŠKA, Vojtěch. O panu baronu Prášilovi dvě knihy zábavné. Praha: Theodor Mourek, 1875. Dostupné online. S. 14. 
  10. Die wilde Zeitungsente. S. 1. Bohemia [online]. 1854-11-03. S. 1. Dostupné online. (německy) 
  11. a b CÍSAŘ, Ferdinand. Ohavnosti moderní společnosti. Praha: Jan Doležal, 1878. Dostupné online. S. 98. 
  12. a b NERUDA, Jan. Drobné klepy. [s.l.]: František Topič, 1892. Dostupné online. Kapitola Novinářská kachna, s. 99–105. 
  13. ŠTOKROVÁ, Aneta. Děda Viliam - Senioři ve světě nových technologií a médií. Praha, 2021 [cit. 2022-04-20]. 24 s. Praktická bakalářská práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Martin Lokšík. s. 3. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]