Přeskočit na obsah

Jitka Škápíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Jitka Škápíková
Jitka Škápíková (2022)
Jitka Škápíková (2022)
Narození29. srpna 1967 (57 let)
Boskovice
Povoláníspisovatelka, režisérka a scenáristka
Alma materDivadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění
Web oficiální stránka
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jitka Škápíková (* 29. srpna 1967 Boskovice) je česká scenáristka, spisovatelka a režisérka.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Původně studovala herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Poté strávila čtyři roky v angažmá v brněnském Státním divadle jako sólistka zpěvohry. Po sametové revoluci se vrátila na akademii, ukončila studium herectví s titulem bakalář a plynule navázala studiem rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky v ateliéru Antonína Přidala na Divadelní fakultě JAMU. Po promoci v roce 1996[1] nastoupila do Českého rozhlasu v Praze, kde pracovala až do roku 2010 jako dramaturgyně a redaktorka dokumentárních a literárně-dramatických pořadů na stanicích Český rozhlas 3 – Vltava a Český rozhlas 2 – Praha. Od září 2010 krátce pracovala v nakladatelství XYZ. V její práci se pojila role dramaturgyně a režisérky zvukových knih.

Od roku 2011 je ve svobodném povolání a stěžejní část její tvorby zaujímá režie audioknih pro vydavatelství OneHotBook. Je autorkou několika desítek adaptací i původních her pro děti i dospělé, realizovaných Českým rozhlasem, a mnoha rozhlasových dokumentů, za které obdržela řadu cen v celostátních i mezinárodních soutěžích (např. Prix Bohemia Radio, Prix Futura Äke Blömström, opakovaně ocenění v soutěži Report). Zároveň soustavně a pravidelně spolupracuje s Českou televizí na pořadech různých žánrů pro děti i dospělé. Je autorkou scénářů několika divadelních inscenací převážně pro Divadlo Viola. Vydala několik knih v nakladatelstvích Mladá fronta, XYZ, Československý spisovatel a Malý princ.

  1. Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 161. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]