Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Norbert Leopold hrabě Libštejnský z Kolovrat
Norbert Leopold Kolowrat-Liebsteinský (1655-1716).jpg

Císařský vyslanec u braniborského kurfiřta (Berlín)
Ve funkci:
1693 – 1694
Panovník Leopold I.

(Mimořádný) císařský vyslanec u kurfiřta (Kolín nad Rýnem)
Ve funkci:
1690 – 1690
Panovník Leopold I.

(Mimořádný) císařský vyslanec ve Španělsku (Madrid)
Ve funkci:
1688 – 1690
Panovník Leopold I.

Císařský komoří a tajný rada
Panovník Leopold I.

Narození 9. března 1655
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 17. dubna 1716 (ve věku 61 let)
Rychnov nad Kněžnou
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť 1. Johana Magdalena Hrzánová z Harasova, ovdovělá Vítanovská z Vlčkovic
2. Marie Markéta Slavatová z Chlumu a Košumberka
Rodiče František Karel Libštejnský z Kolovrat
Magdalena Ludmila z Oppersdorfu
Děti Marie Markéta Libštejnská z Kolovrat
František Karel II. Libštejnský z Kolovrat
Norbert Vincenc Libštejnský z Kolovrat
Zaměstnání diplomat
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1712 rakouský Řád zlatého rouna (č. 620)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Norbert Leopold hrabě Libštejnský z Kolovrat (9. březen 1655, Praha17. duben 1716, Rychnov nad Kněžnou) byl český šlechtic ze starobylého rodu Kolovratů. Uplatnil se jako diplomat a politik. Stal se držitelem Řádu zlatého rouna. Proslul také jako mecenáš a sběratel barokního umění a jako tvůrce obrazové sbírky. Pro světské a církevní stavby na svých statcích angažoval architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze jako čtvrtý syn hraběte Františka Karla I. Libštejnského z Kolovrat (1620-1700) a jeho manželky Magdaleny Ludmily, rozené z Oppersdorfu (1625-1672). Měl deset sourozenců, z nichž dosáhl nejúspěšnější kariéry. Jeho dva starší bratři zemřeli v dětství, další bratr František Vilém (1653-1715) nebyl kvůli zdravotnímu stavu schopen převzít rodové dědictví, proto se stal dědicem právě hrabě Norbert Leopold. Jak bylo zvykem u raněnovověkých šlechticů, absolvoval kavalírskou cestu, kterou zakončil se svým starším bratrem v roce 1674 pobytem v Itálii.

Později několik let zastával významné diplomatické funkce, byl jmenován císařským radou a komořím, působil jako mimořádný vyslanec v Madridu (1688-1690), u kurfiřta v Kolíně nad Rýnem (1690) a řádný vyslanec u braniborského kurfiřta v Berlíně (1693-1694).[1] V roce 1711 byl kandidátem na post vyslance u volby císaře ve Frankfurtu.

Proslul jako vzdělaný aristokrat a barokní kavalír, na svých zahraničních cestách začal kupovat obrazy a stal se tak zakladatelem kolovratské umělecké sbírky - obrazárny na zámku v Rychnově nad Kněžnou. Po smrti hraběte Norberta Leopolda obsahovala jeho sbírka 134 obrazů. Při cestě do Berlína pořídil také roku 1694 svůj portrét, jehož tvůrcem byl malíř Jan Fr. Doun, a který je dodnes v kolovratské obrazové sbírce.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Za zásluhy 9. 1. 1712 od císaře Karla VI. obdržel řád Zlatého rouna.

Rodina a majetek[editovat | editovat zdroj]

Dědictvím, dvěma sňatky i vlastními nákupy se Norbert Leopold stal významným pozemkovým vlastníkem ve východních a severních Čechách a také na Moravě. V roce 1682 se oženil s Johanou Magdalenou Hrzánovou z Harasova, ovdovělou Vítanovskou z Vlčkovic (1649-1685) a tímto sňatkem získal panství Letohrad.[2] Podruhé se oženil v roce 1691 s hraběnkou Marií Markétou Slavatovou z Chlumu a Košumberka  (1673-1691), která jako dědička části majetku vymřelého rodu Slavatů převzala Pluhův Žďár a polovinu pražského paláce pánů z Hradce. Druhou část paláce koupil v roce 1701 od dalšího dědice Slavatů, barona Fünfkirchena za 13 000 zlatých.

Po otcově smrti zdědil hrabě Norbert Leopold základ rodového majetku - fideikomis zahrnující Rychnov nad Kněžnou, Chroustovice na Chrudimsku a Líšeň u Brna, Vamberk a Černíkovice. V roce 1707 od Krakovských z Kolovrat koupil panství Chlumec u Ústí nad Labem a téhož roku získal v severních Čechách také Zlonice.[3] Dalšími nákupy cílevědomě rozšiřoval i své východočeské statky, k Chroustovicím přikoupil Přestavlky (1703) a k Letohradu Vamberk (1707).

Rychnovské panství rozšířil přikoupením rozsáhlých lesů v Orlických horách, které dosud byly v majetku královské komory (1704). V Rychnově nechal po požáru přestavět starý zámek, pokračoval i v úpravách nového zámku a založil gymnázium.[4] Proslul mimo jiné tím, že koncem 17. století zabránil prodeji Karlštejna do soukromých rukou. Za vlastní peníze Karlštejn vykoupil, aby zůstal v korunním majetku, částku 150 000 zlatých mu císařovna Eleonora nahradila až v roce 1705.[5]

Mecenášství[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako jeho otec byl i Norbert Leopold mecenášem katolické církve, na přelomu 17. a 18. století nechal vystavět nebo renovovat kostely v Těchoníně, Uhersku a Kunčicích, financoval také výbavu kostelů v Letohradě a Chroustovicích. Kaple sv. Floriána ve Slatině u Brna na panství Líšeň z roku 1703 již nese prvky tvorby Jana Blažeje Santiniho-Aichela, který pak prokazatelně projektoval přestavbu zámeckého kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou. Podle jeho plánů v roce 1714 byla zahájena stavba piaristické koleje, stojící v těsné blízkosti kostela. Kolej sloužila jako gymnázium až do požáru v roce 1918. Ze zajímavé trojkřídlé budovy (symbol Nejsvětější Trojice) se dochovalo jen jedno křídlo. Také objednal u tohoto architekta přestavbu klášterního kostela v Dolním Ročově, kde se již od 15. století nacházela hrobka Kolovratů. Santini-Aichel pak pracoval pro Libštejnské z Kolovrat i po smrti hraběte Norberta Leopolda.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Ze dvou manželství měl Norbert Leopold tři děti, jediná dcera Marie Markéta (1693-1707) zemřela v dětství. Pokračovateli rychnovské větve Libštejnských z Kolovrat byli synové František Karel II. (1684-1753), jenž vynikal jako politik a Norbert Vincenc (1696-1727), který kvůli nadměrné obezitě zemřel předčasně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný - díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998), str. 601 ISBN 80-7185-200-7
  2. SEKOTOVÁ, Věra: Kyšperk; Ústí nad Orlicí, 2000, str. 21, 24 ISBN 80-86042-28-6
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl III. Severní Čechy; Praha, 1983, str. 535
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989, str. 431
  5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985, str. 137

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 39-40. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]