Nobelova choroba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nobelova choroba (Nobel disease) nebo nobelitida je fenomén, kdy někteří nositelé Nobelovy ceny přijímají podivné nebo vědecky nepodložené myšlenky, obvykle v pozdějším věku.[1][2][3] Jako taková nemá nic společného se skutečnou „chorobou“, ale jde jen o označení pro určitý druh chování. Nobelova choroba může zčásti vycházet z tendence nobelistů cítit se díky svému ocenění oprávněný či oprávněna vyjadřovat se k různým tématům mimo oblast své expertízy[4][5][6]. Paul Nurse, držitel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství z roku 2001, varoval pozdější laureáty před přesvědčením, že „jsou experti téměř na vše, a že jsou připraveni vyjádřit svůj názor na většinu téma s velkou mírou jistoty, zatímco se zaštiťují autoritou, kterou jim Nobelova cena poskytuje“.[7]

Historie a důsledky[editovat | editovat zdroj]

Poprvé byl termín Nobelova nemoc použit vědcem Davidem Gorskim, který představil teorii, že každý vědec, který obdržel Nobelovu cenu, má tendenci poté, co cenu obdrží, zabývat se podivnými myšlenkami.[8][9][10]

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli zůstává nejasné, zda jsou nositelé Nobelovy ceny statisticky náchylnější k chybám v kritickém myšlení než ostatní vědci, je tento jev zajímavý, protože poskytuje důkaz, že být autoritou v jednom oboru neznamená nutně být autoritou v jakémkoli jiném oboru. Pokud zisk Nobelovy ceny slouží jako zástupný ukazatel vědecké brilance a vysoké obecné inteligence, nejsou tyto vlastnosti neslučitelné s iracionalitou.[11][12]

Nobelova choroba také slouží k demonstraci toho, že u některých laureátů se zdá, že to, že jsou všeobecně oslavováni jako ti, kteří mají pravdu, posiluje konfirmační zkreslení jednotlivých laureátů více než jejich skepticismus.[13]

Laureáti uvádění jako příklady[editovat | editovat zdroj]

Pierre Curie[editovat | editovat zdroj]

Pierre Curie získal Nobelovu cenu za fyziku v roce 1903 spolu se svou ženou Marií. Propagoval také spiritismus a seance, například ty, které pořádala Eusapia Palladino a kterých se často účastnil.[14]

Linus Pauling[editovat | editovat zdroj]

Linus Pauling získal v roce 1954 Nobelovu cenu za chemii. Deset let před získáním ceny mu byla diagnostikována Brightova choroba, kterou částečně léčil požíváním vitaminových doplňků, což podle jeho tvrzení výrazně zlepšilo jeho stav. Později se zasazoval o užívání vysokých dávek vitamínu C, aby snížil pravděpodobnost a závažnost nachlazení. Pauling sám denně konzumoval množství vitamínu C, které více než 120krát převyšovalo doporučenou denní dávku. Dále tvrdil, že megadávky vitamínu C mají terapeutický význam pro léčbu schizofrenie a pro prodloužení života pacientů s rakovinou. Tato tvrzení nejsou podložena dostupnými vědeckými poznatky.[11][1][2]

Kary Mullis[editovat | editovat zdroj]

Kary Mullis získal v roce 1993 Nobelovu cenu za chemii za vývoj polymerázové řetězové reakce. Mullis nesouhlasil s přijatým a vědecky ověřeným názorem, že AIDS je způsoben virem HIV, zpochybňoval důkazy o podílu člověka na globálním oteplování, vyznával víru v astrologii a tvrdil, že se jednou setkal s fluoreskujícím mývalem, který s ním mluvil.[4][11][15]

Luc Montagnier[editovat | editovat zdroj]

Luc Montagnier, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 2008, na tiskové konferenci v Solně, 2008.

Luc Montagnier získal v roce 2008 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. V roce 2009 Montagnier v nerecenzovaném článku v časopise, který založil, tvrdil, že roztoky obsahující DNA patogenních bakterií a virů mohou vysílat nízkofrekvenční rádiové vlny, které vyvolávají uspořádání okolních molekul vody do „nanostruktur“. Domníval se, že voda si může tyto vlastnosti zachovat i po masivním zředění původních roztoků do té míry, že původní DNA fakticky zmizí, a že voda si může uchovat „paměť“ látek, s nimiž přišla do styku – tato tvrzení staví jeho práci do těsné blízkosti pseudovědeckých principů homeopatie. Dále tvrdil, že informace o sekvenci DNA lze prostřednictvím těchto rádiových vln „teleportovat“ do samostatné zkumavky s vyčištěnou vodou. Vysvětloval to v rámci kvantové teorie pole.[16][2][17] Podporoval vědecky zdiskreditovaný názor, že vakcíny způsobují autismus, a tvrdil, že antibiotika mají terapeutický význam při léčbě autismu.[11]

Nikolaas Tinbergen[editovat | editovat zdroj]

Nikolaas Tinbergen získal v roce 1973 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Během svého projevu při přebírání Nobelovy ceny Tinbergen propagoval široce zdiskreditovanou hypotézu o příčině autismu „matky ledničky“ (Bettelheimova teorie autismu)[18], čímž vytvořil „téměř nepřekonatelný rekord v nejkratší době mezi obdržením Nobelovy ceny a vyslovením něčeho opravdu hloupého o oboru, v němž měl laureát jen málo zkušeností“.[2] V roce 1985 Tinbergen spolu se svou ženou[19] napsal knihu, v níž doporučoval používat při léčbě autismu terapii pevným objetím, což je forma léčby, která není empiricky podložená a která může být fyzicky nebezpečná.[1][11]

Brian Josephson[editovat | editovat zdroj]

Brian Josephson získal v roce 1973 Nobelovu cenu za fyziku. Josephson propagoval řadu vědecky nepodložených nebo zdiskreditovaných názorů, včetně homeopatické představy, že voda si může nějakým způsobem „pamatovat“ chemické vlastnosti látek v ní zředěných, názoru, že transcendentální meditace pomáhá přivést nevědomé traumatické vzpomínky do vědomí, a možnosti, že lidé mohou být schopni komunikovat mezi sebou pomocí telepatie.[4][11]

James Watson[editovat | editovat zdroj]

James Watson získal v roce 1962 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství spolu s Francisem Crickem a Mauricem Wilkinsem „za objevy týkající se molekulární struktury nukleových kyselin a jejího významu pro přenos informací v živé hmotě“. Nejméně od roku 2000 Watson soustavně a veřejně tvrdí, že černoši jsou ze své podstaty méně inteligentní než běloši a že vystavení slunečnímu záření v tropických oblastech a vyšší hladina melaninu způsobují, že lidé tmavé pleti mají vyšší sexuální apetit.[14][11][20][21]

John William Strutt, Lord Rayleigh[editovat | editovat zdroj]

(Fyzika, 1904) Paranormální jevy[22]

Joseph Thomson[editovat | editovat zdroj]

(Fyzika, 1906) Senzibilita, proutkaření a paranormální jevy[12]

Charles Richet[editovat | editovat zdroj]

(Fyziologie a medicína, 1913) Mimosmyslové vnímání, paranormální jevy, spiritismus, duchové[12]

William Shockley[editovat | editovat zdroj]

(Fyzika, 1956) Rasismus a eugenika[4][11]

Richard Smalley[editovat | editovat zdroj]

(Chemie, 1996) Kreacionismus, inteligentní design a popírání evoluce[11][23][24]

Philipp Lenard a Johannes Stark[editovat | editovat zdroj]

(Fyzika, 1905 a 1919) Deutsche Physik[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nobel disease na anglické Wikipedii.

  1. a b c GORSKI, David. High dose vitamin C and cancer: Has Linus Pauling been vindicated? [online]. Science-Based Medicine, 2008-08-18. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d GORSKI, David. Luc Montagnier and the Nobel Disease [online]. Science-Based Medicine, 2012-06-04. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ROBSON, David. The intelligence trap: why smart people make dumb mistakes. New York: W. W. Norton, 2019. 336 s. Dostupné online. ISBN 9780393651430. (anglicky) 
  4. a b c d WINTER, David. The Nobel Disease [online]. Sciblogs, 10. 8. 2011 [cit. 2021-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-29. (anglicky) 
  5. BEREZOW, Alex. Paul Krugman Now Has Nobel Disease [online]. The American Council on Science and Health, 2016-12-18. Dostupné online. (anglicky) 
  6. WEIGMANN, Katrin. The genesis of a conspiracy theory: Why do people believe in scientific conspiracy theories and how do they spread?. EMBO reports [online]. 2018-04. Roč. 19, čís. 4. ISSN 469-221X. DOI 10.15252/embr.201845935. PMID 29491005. (anglicky) 
  7. NURSE, Paul. Attention, Nobel Prize winners! Advice from someone who's already won [online]. 2013-10-11 [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. GORSKI, David. The Nobel Disease strikes again: Luc Montagnier goes full antivax, with a little help from Henri Joyeux [online]. Respectful Insolence, 2017-11-28. Dostupné online. (anglicky) 
  9. PINTÉR, András G.; BÖCKMAN, Pontus; LEVIN, Jelena. Episode #103 - Vaccinations, threats over glyphosate, the John Maddox Prize & the Nobel-disease [online]. The European Skeptics Podcast, 2017-12-22. Dostupné online. (anglicky) 
  10. PIVOŇKOVÁ, Eva. Nobelova nemoc, Nobelova choroba - příznaky, projevy, symptomy [online]. Příznaky a projevy nemocí, 20. 12. 2013. Dostupné online. 
  11. a b c d e f g h i BASTERFIELD, Candice; LILIENFELD, Scott O.; BOWES, Shawna M.; THOMAS H., Costello. The Nobel Disease: When Intelligence Fails to Protect against Irrationality. Skeptical Inquirer [online]. Center for Inquiry, 2020-05-04. Roč. 44, čís. 3. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b c STERNBERG, Robert J.; HALPERN, Diane F. Critical Thinking in Psychology. [s.l.]: Cambridge University Press, 2020. ISBN 9781108755306. (anglicky) 
  13. DIAMANDIS, Eleftherios P. Nobelitis: a common disease among Nobel laureates?. Clinical Chemistry and Laboratory Medicine [online]. Walter de Gruyter, 2013-01-01. Roč. 51, čís. 8. ISSN 1437-4331. DOI 10.1515/cclm-2013-0273. PMID 23729580. (anglicky) 
  14. a b c CARROLL, Robert Todd. the Nobel disease [online]. Skeptic's Dictionary, 5. 11. 2015 [cit. 2021-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-30. (anglicky) 
  15. MULLIS, Kary B. Dancing naked in the mind field. New York: Pantheon Books, 2009. 222 s. ISBN 9780679442554. (anglicky) 
  16. MONTAGNIER, L; AISSA, J; GIUDICE, E Del; LAVALLEE, C; TEDESCHI, A; VITIELLO, G. DNA waves and water. S. 012007. Journal of Physics: Conference Series [online]. 2011-07-08. Roč. 306, s. 012007. DOI 10.1088/1742-6596/306/1/012007. (anglicky) 
  17. HALL, Harriet. The Montagnier “Homeopathy” Study [online]. Science-Based Medicine, 2009-10-20. Dostupné online. (anglicky) 
  18. FOLSTEIN, Susan; RUTTER, Michael. Genetic influences and infantile autism. S. 726–728. Nature [online]. 1977-02. Roč. 265, čís. 5596, s. 726–728. DOI 10.1038/265726a0. (anglicky) 
  19. TINBERGEN, Niko; TINBERGEN, Elisabeth A. Autistic children: new hope for a cure. London: Allen & Unwin, 1983. 362 s. Dostupné online. ISBN 9780041570106. (anglicky) 
  20. MILMO, Cahal. Fury at DNA pioneer's theory: Africans are less intelligent than [online]. Independent, 2011-09-18. Dostupné online. (anglicky) 
  21. HARMON, Amy. James Watson Had a Chance to Salvage His Reputation on Race. He Made Things Worse. [online]. The New York Times, 2019-01-01. Dostupné online. (anglicky) 
  22. OPPENHEIM, Janet. The other world: spiritualism and psychical research in England, 1850-1914. Cambridge [Cambridgeshire]: Cambridge University Press, 1985. 503 s. Dostupné online. ISBN 9780521347679. (anglicky) 
  23. Creation Scientists Applaud PA Judge's Ruling Against 'Intelligent Design' [online]. Reasons To Believe [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Creation Scientists in Three-Way Debate with Intelligent Design, Evolution [online]. The Christian Post, 22. 12. 2005. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]