Konfirmační zkreslení

Konfirmační zkreslení (někdy též potvrzovací zkreslení, z anglického confirmation bias) je sociálně-psychologický pojem, který popisuje tendenci člověka upřednostňovat ty informace, interpretace a vzpomínky, které podporují jeho vlastní názor, a naopak ignorovat nebo podceňovat ty, které jsou v rozporu s jeho přesvědčením nebo pohledem na věc. Dále tendence vykládat nejednoznačné informace tak, aby byly v souladu s názorem toho kdo je posuzuje (subjektivní pravděpodobnost). Je to druh kognitivního zkreslení a častý důvod chybného uvažování. K takovému zkreslení dochází i u abstraktních záležitostí, které nevyžadují názor. Účinek potvrzovacího zkreslení je silnější u emočně podbarvených záležitostí a u silně zakořeněných názorů. Potvrzovací zkreslení se vztahuje i na paměť (člověk si lépe pamatuje to, co je v souladu s jeho názory) a na oblibu ostatních lidí a informačních zdrojů (člověk upřednostňuje ty, kteří/které podporují jeho přesvědčení).

Pokud jsme si na něco udělali názor a bezmezně tomu věříme, bezděky vyhledáváme informace, které tento názor potvrzují. Konfirmační zkreslení je tedy také tendence vyhledávat fakta, která potvrzují náš názor. David McRaney například poznamenává: „Vaše názory jsou výsledkem mnoha let, kdy jste pozornost věnovali pouze informacím, které vás utvrzovaly ve vašem přesvědčení, a zároveň zcela ignorovali ty, které nabourávaly vaše předem vytvořené dojmy a představy.”

Příkladem může být nákupní chování občanů USA na Amazonu v době před prezidentskými volbami v roce 2008. Badatel Valdis Krebs zjistil, že lidé, kteří již byli rozhodnuti podporovat Obamu, nakupovali knihy, ve kterých se Obama ukazoval v pozitivním světle. Lidé, kteří však byli odpůrci Obamy, naopak kupovali knihy, které jej představovaly v negativním světle. Lidé si tedy kupovali knihy, které potvrzovaly jejich stávající názor.

Tendenci lidí favorizovat své stávající názory dokázaly psychologické experimenty^[kdo?] v 60. letech 20. století. Pozdější výzkum ukázal, že je to způsobeno i tendencí lidí testovat ideje jednostranně, tedy soustředit se jen na jednu možnost a ignorovat alternativy, což je může vést k nesprávným závěrům. Další možná vysvětlení potvrzovacího zkreslení zahrnují omezenost lidské schopnosti zpracovávat informace, myšlení ve stylu „přání otcem myšlenky“ (wishful thinking) a to, že lidé započítávají jako náklad možnost, že by se mýlili, takže nepřemýšlejí nestranně.

Studie

Konfirmačnímu zkreslení se věnovala spousta psychologů a vědců. Princip byl vždy víceméně stejný. Výzkumníci předložili skupině lidí falešné studie a sledovali, jak se jejich názor změnil či nezměnil, a jak na téma nahlíželi v souvislosti s tím, jak bylo podáno.

Příklady:

• Charles G. Lord, Lee Ross, Mark R. Lepper: Biased Assimilation and Attitude Polarization: The Effects of Prior Theories on Subsequently Considered Evidence (1979) [1] Archivováno 23. 4. 2016 na Wayback Machine.
• Charles S. Tauber, Milton Lodge: Motivated Skepticism in the Evaluation of Political Beliefs (2006) [2] Archivováno 9. 4. 2016 na Wayback Machine.
• Craig A. Anderson, Mark. R. Lepper, Lee Ross: Perseverance of Social Theories: The Role of Explanation in the Persistence of Discredited Information [3] Archivováno 26. 1. 2017 na Wayback Machine.
• Wasonova selekční úloha [4] Archivováno 22. 4. 2016 na Wayback Machine.

Důsledkem potvrzovacího zkreslení je přehnaná důvěra ve vlastní názory a možnost, že člověk své názory zachová nebo dokonce posílí, i když se setká s důkazem, který je vyvrací.

Efekt zpětného rázu

Jedním z důsledků konfirmačního zkreslení je i efekt zpětného rázu (anglicky backfire effect), který způsobuje, že pokud jsme konfrontováni s důkazy, které jsou v konfliktu s našimi pohledy, máme tendenci držet se svých původních názorů ještě pevněji či je převést do ještě větších extrémů. Ve studii sledující dynamické procesy David Redlawsk (2002) zjistil, že subjekty, kterým byly předány negativní materiály na jimi preferovaného politického kandidáta, byly na konci experimentu ještě přesvědčenější o jeho podpoře.

Efekt pozorovali také Gollust, Lantz a Ubel (2009), když experimentálně ověřili, že oproti kontrolní skupině ti republikáni, kterým byl poskytnut podklad připisující převahu (prevalenci) diabetu 2. typu podmínkám v sousedství (úroveň sociálního zabezpečení), méně častěji podporovali politická opatření v oblasti veřejného zdraví zaměřená na sociální faktory (determinanty) zdraví (sociální pomoc).

Odkazy

Související články

• Mediální zkreslení
• Publikační zkreslení
• Výběrové zkreslení

• Dunningův-Krugerův efekt
• Efekt nadměrné sebedůvěry
• Konspirační teorie
• Kotvení (psychologie)
• Locus of control
• Sociální bublina
• Vyzobávání rozinek
• Stádový efekt
• Systémová podjatost

Externí odkazy

• Pavel Kasík: Osm nesmyslů, kterým věříte. Klamou vás politici, média i vlastní mozek (Technet, 24. října 2013)