Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov
| Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. lednajul. / 5. února 1836greg. Nižnij Novgorod |
| Úmrtí | 17.jul. / 29. listopadu 1861greg. (ve věku 25 let) Petrohrad |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení | Litěratorskije mostki |
| Pseudonym | -бов |
| Povolání | literární kritik, novinář, básník, spisovatel, filozof a publicista |
| Alma mater | Hlavní pedagogický institut |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov (rusky Николай Александрович Добролюбов; 24. lednajul./ 5. února 1836greg. Nižnij Novgorod – 17. listopadujul./ 29. listopadu 1861greg. Petrohrad) byl ruský literární kritik, publicista, filosofující materialista a revoluční demokrat.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]V roce 1856 se seznámil s N. G. Černyševským a N. A. Někrasovem, s nimiž přispíval do časopisu Sovremennik. Psal především satiry, parodie, fejetony, kritické stati. Zemřel na tuberkulózu ve věku 25 let.
Názory
[editovat | editovat zdroj]Spolu s Černyševským byl ideologem rolnické revoluce v Rusku.[1] Dobroljubov, když rozvíjel Bělinského myšlenku o vykořisťovatelské podstatě kapitalismu, napsal, že dělnická třída v kapitalistických zemích je vystavena dvojímu útlaku — útlaku buržoazie a statkářů, kteří se proti ní spojili. S vítězstvím kapitalismu se mění jen forma vykořisťování, stává se rafinovanější, ale její podstata zůstává stejná.[2]
Dobroljubov byl významným literárním kritikem.[3] Rozvinul estetické ideje a principy Bělinského, Gercena a Černyševského, aplikoval je při rozboru umělecké tvorby Ostrovského, Gončarova, Turgeněva, Nikitina, Dostojevského, Saltykova-Ščedrina.[4] Širokou popularitu v Rusku získala Dobroljubovova stať Paprsek světla v říši temna, jejíž název se stal frazémem.
Hodnocení
[editovat | editovat zdroj]Klasikové marxismu-leninismu zdůrazňovali význam tvorby N.A.Dobroljubova. Karl Marx psal, že staví Dobroljubova jako spisovatele „do jedné řady s Lessingem a Diderotem“. Friedrich Engels nazýval Dobroljubova a Černyševského „socialistickými Lessingy“.[5] Československý historik Julius Dolanský psal, že Dobroljubov „patří obdivuhodné řadě ruských lidí, kteří už ve své době viděli daleko dopředu a byli mluvčími pokroku“.[6] Dle T. G. Masaryka
| „ | Dobroljubov také svých politických a socialistických zásad nenabyl filozoficky; v tom je zcela závislý na Černyševském. [...] Silných, originálních idejí Dobroljubov nepřinesl, ale byl to silný literární propagátor, jakých doba potřebovala.[7] | “ |
| — Tomáš Garrigue Masaryk. Rusko a Evropa, sv. 2 | ||
V sovětské éře byl Dobroljubov pro své kritické názory ceněn, v současnosti je téměř zapomenut.
České překlady
[editovat | editovat zdroj]- DOBROLJUBOV, Nikolaj Aleksandrovič. Oblomovština: kritický rozbor románu "Oblomov" od J.A. Gončarova. Překlad Vilém Mrštík. Praha: Rozhledy, 1896. 55 s. cnb001050000.
- DOBROLJUBOV, Nikolaj Aleksandrovič. Vybrané literární stati. 1., autoris. vyd. Praha: Svoboda, 1950. 316 s. cnb000677346.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Stručný filosofický slovník, s. 107.
- ↑ Makarov, s. 190.
- ↑ Stručný filosofický slovník, s. 109.
- ↑ Ščipanov, s. 341.
- ↑ Ščipanov, s. 342.
- ↑ Dolanský.
- ↑ Masaryk 1996, s. 55.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DOLANSKÝ, Julius, 1964. Ruští revoluční demokraté. Praha: Lidová demokracie. 140 s. (Politická knihovna Čs. strany lidové / sv. 63).
- JIRÁSEK, Josef. Přehledné dějiny ruské literatury. II. díl, (Od šedesátých let minulého století do roku 1918). Vydání druhé. V Brně: Josef Stejskal, 1946. 227 s. cnb000622056. S. 13–15.
- KRUŽKOV, Vladimir Semjonovič. Světový názor N.A. Dobroljubova. 1., autoris. vyd. Praha: SNPL, 1955. 568 s. cnb000717624.
- MAKAROV, Alexej, 1972. Stručné dějiny filosofie (původním názvem: Историко-философское введение к курсу марксистско-ленинской философии, Istoriko-filosofskoje vveděnije k kursu marksistsko-leninskoj filosofii). Překlad Stanislav Kučera; ilustrace Josef Týfa (autor obálky). 1. vyd. Praha: Mladá fronta. 226 s. (Most, svazek 7). Kapitola „Filosofie ruských revolučních demokratů XIX. stol.”, s. 178–192.
- MASARYK, Tomáš Garrigue, 1996. Rusko a Evropa: studie o duchovních proudech v Rusku. Svazek 2. Praha: Ústav Tomáše Garrigua Masaryka. 495 s. (Spisy T. G. Masaryka; sv. 12). ISBN 80-901971-6-7. Kapitola XV „Realismus a nihilismus. Černyševskij a Dobroljubov – Pisarev“, s. 51–55. Kniha vychází s finanční podporou Grantové agentury České republiky.
- PAROLEK, Radegast a HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura: [1789-1917]. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977. 629 s. cnb000164376. S. 227–231.
- SMIRNOV, V. Z. N.A. Dobroljubov o výchově. 1. vyd. Praha: SPN, 1956. 82 s. cnb000680430.
- ŠČIPANOV, I. J., 1976. Filosofické a sociologické myšlení v Rusku ve 40. až 60. letech XIX. století. Materialismus revolučních demokratů a jejich boj proti idealismu. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 309–353.
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 7. díl. V Praze: J. Otto, 1893. 957 s. cnb000277218. S. 726. Dostupné online
- , 1955. Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „DOBROLJUBOV Nikolaj Alexandrovič”, s. 107–110.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov na Wikimedia Commons 
Osoba Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nikolaj Alexandrovič Dobroljubov
